Pro vysvětlení je třeba se vrátit trochu v čase a podívat se na věc ze širší perspektivy. Sociální demokracie (spolu s odbory) prosadila v posledních letech několikrát poměrně výrazné zvýšení minimální mzdy. Dokonce i podnikatelské kruhy uznaly, že to žádné škody ekonomice nenapáchalo, spíše naopak. Ostatně silný růst mezd je hnacím motorem domácí poptávky a jak nám řekli statistici při v podstatě všech posledních zprávách o vývoji HDP, tak právě domácí poptávka měla a má nyní větší význam při udržení dynamiky našeho hospodářství. Potud je všechno v pořádku.
V jednom konkrétním případě ale růst minimální mzdy vyvolal problémy. Nikoliv nečekané – já i někteří kolegové jsme na to upozorňovali včas, ale nebyli jsme vyslyšeni. Onou oblastí je zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Obvykle je zaměstnávají družstva a sociální podniky a mají s tím samozřejmě významným způsobem vyšší náklady, než běžný zaměstnavatel. A i když je práce pro lidi se zdravotním postižením výborná terapie a konec konců i rehabilitace, jejich produktivita práce je pochopitelně limitovaná, nemohou vykonávat řadu činností s vysokou přidanou hodnotou a tak dále. Mzdy se vždy pohybovaly v pásmu minima, když minimum vzrostlo (poměrně výrazně) řada těchto družstev a sociálních podniků se dostala do vážných problémů.
Nejčastější zaměstnavatelé (družstva a sociální podniky) fungují ve všem ostatním jako normální podnikatelský subjekt. Není to žádná charita, kterou by stát „živil od A do Z“, mají svoje produkty, se kterými jdou na trh a musí se uživit. I když jim společnost pomáhá dotací na vytvoření pracovních míst pro postižené spoluobčany, ve všem ostatním jsou pod stejným tlakem, jako kdokoliv jiný.
Stát na zaměstnávání hendikepovaných vždy přispíval, s růstem minimální mzdy ale měl tento příspěvek přiměřeně vzrůst – a to se nestalo. Snažila jsem se již jednou situaci vyřešit nepřímou novelou v rámci zákona o zaměstnávání cizinců, ale sněmovna tento postup nepodpořila jako nesystémový. Nyní se skupinou kolegů podávám návrh znovu jako novelu zákona o zaměstnanosti (tedy systémově správným postupem). Nejde o nekonečnou sumu – zaměstnavatelům lidí s postižením je potřeba zvýšit dotaci o 300 milionů korun. A opravdu doufám, že to „projde“. (Návrh dostal číslo 463 a lze si najít ZDE)
Proč tvrdím, že to je dobrá investice? Rozsáhlejší vysvětlení je možné najít v důvodové zprávě, ale alespoň krátce. Především zhruba polovinu zvýšené sumy dostane stát zpět přímo v daních, pojištění a dalších platbách. Zbytek podpoří poptávku a přemění se mimo jiné v DPH. A co více – udržení zaměstnanosti lidí s postižením snižuje tlak na sociální systém, snižuje výdaje na nezaměstnanost. Samozřejmě nelze vůbec pominout nespornou skutečnost, že i lidé s hendikepem (a možná právě oni) potřebují mít pro svůj život pocit potřebnosti, užitečnosti. Práce navíc pomáhá udržet jejich samostatnost a začleňování do společnosti.
To jsou slušná pozitiva a významné benefity pro stát a pro celou společnost.
Tedy soudím, že i dotace mohou být prospěšné a velmi užitečné.
Alena Gajdůšková
