Na vzniku republiky se tehdy podepsala touha po míru, ale i uvědomění nutnosti vojenského prosazení společných cílů. Generální stávka ze 14. října vyjádřila vůli většiny národa skončit s válkou a prosadit nové, demokratické principy vládnutí. Sociální stát byl tehdy ve středu úvah těch, kterým se ke konci války nevedlo dobře a chtěli s tím něco udělat. Československé legie pak na všech frontách bojovaly za novou společnost a vznik Československa předjímaly již před slavnostním vyhlášením státu.
Nový vývoj začal přes všechny hranice stran a hnutí, demokratická republika vznikla jako průsečík představ o tom, jak má vypadat demokracie a spravedlivé ústavní uspořádání. Právě dnes, dva dny po volbách, je nutné připomenout, že tato 95 let stará událost by nás měla stimulovat k přemýšlení o společném prospěchu. Naše rozdělená společnost by se měla obrátit ke svým kořenům a začít – namísto polarizací – starat se o prospěch země konstruktivní debatou.
Nelze nepřipomenout postavu Tomáše Garrigue Masaryka. Jeho úvahy o sociálním státu, o odrakouštění, o spravedlivé společnosti pomohly tehdejšímu Československu projít poválečnou krizí s úspěchem. Tento úspěch ovšem nebyl jen úspěchem ideovým. Připomeňme si i tehdejšího ministra financí Aloise Rašína, jehož koncepce měnové reformy pomohla zahladit ekonomické rány způsobené válečným stavem.
Po dalších dvaceti letech, v roce 1938, bylo Československo jediným demokratickým státem široko daleko. Stalo se útočištěm antifašistických uprchlíků z nacistického Německa, nacistům však posléze podlehlo. Z dnešní pozice je nutné promluvit i o tom, že tehdejší tragedie byla způsobená nestabilitou a nedostatkem partnerských vztahů na našem kontinentu. Proto při vzpomínce na vznik Československa připomínám i to, že naše integrace do Evropské unie, která vytváří po zkušenostech z tragického 20. století síť partnerských vztahů a společného úsilí, vlastně pokračuje v odkazu tohoto výročí.
A ještě k odkazu pro současnost. Jednání o tom, jak se bude vytvářet vláda, by se měla nést v duchu vzpomínky na rok 1918. Tehdejší společné úsilí, stabilizace země, je odkazem, který by nám i dnes mělo být závazkem – naše země nesmí být hřištěm znesvářených politických proudů, ale společenstvím, které zná – vedle rozdílných politických představ – i společné principy. Jen tak budeme schopni navázat na odkaz 28. října 1918.
