Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, vážený pane ministře, protože první čtení proběhlo už v lednu, jak nás informoval pan zpravodaj, dovolím si přece jenom pár obecnějších slov k zákoníku práce.
My jsme zde ráno při projednávání o elektronické evidenci tržeb slyšeli, jak je třeba vážit si podnikatelů, protože oni jsou ti aktivní, a jak vlastně stát po nich nemá nic chtít. Mne velmi mrzí, že zde od opozice to zní, že pracují jen podnikatelé a OSVČ a zaměstnanci pomalu aby se styděli, že jsou pouhými zaměstnanci, a tedy naprosto neschopní.
Víte, mě doma učili vážit si každé práce a každého pracovitého člověka a ať je jak chce, zaměstnanec je vůči zaměstnavateli vždycky v té slabší pozici, protože je svým způsobem na něm závislý. Proto civilizované země mají zákoníky práce, které stanoví pravidla jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Proto mají významnou úlohu ve firmách i organizacích odbory, které zájmy zaměstnanců hájí.
Na straně zaměstnanců po celou svou historii také vždycky stále i sociální demokracie. To není deklarace. To tak prostě je. Konkrétním programem v této chvíli je antivirus, kde stát proplácí firmám mzdy až ve výši 80 % s podmínkou, že zaměstnanci nemají být propouštěni, s jediným cílem, aby byla zachována pracovní místa. A je to ve prospěch i zaměstnavatelů, je to ve prospěch firem, protože osvícené a dlouhodobě prosperující firmy jsou ty, které si svých zaměstnanců váží a dokážou je motivovat. To věděl Ford i Baťa. To ví každý dobrý personalista či manažer.
To, co je v každé firmě a v každé organizaci to nejcennější, jsou lidé, zaměstnanci, chcete-li odborným termínem, lidské zdroje. Ty když firmy ztratí, budou je těžko nahrazovat. Těžko budou rozjíždět nové aktivity bez kvalifikovaných zaměstnanců. To prostě nejde.
Pro zaměstnance je ale důležité, aby měli možnost volby v tom, jak nejlépe sladit svou pracovní pozici a rodinný život. K tomu směřuje dnes předložená novela zákoníku práce, samozřejmě mimo jiné tak, jak nám ji představil pan ministr.
Pro mne by byl ideál, kdyby plný úvazek byl šest hodin denně za plnou mzdu, tedy třicetihodinový pracovní týden. To bohužel v této chvíli nejde. Já tedy pozměňovací návrh v tomto smyslu zatím nepředkládám. Určitým řešením ale pro sladění rodinného a pracovního života je větší flexibilita pracovních úvazků. Vítám proto velmi za rodiny s dětmi, ale i tu starší generaci, lidi vyšších věkových kategorií, ale i lidi s jakýmkoliv hendikepem, možnost flexibility pracovních úvazků v podobě takzvaných sdílených úvazků.
Za sebe ale říkám, že budu velmi bedlivě sledovat, jak firmy tuto možnost budou využívat a zda zaměstnanci budou mít k využívání tohoto nového institutu, který zákoník práce zavádí, dobré a odpovídající podmínky.
Podstatná v tomto návrhu je také úprava pracovních úrazů a nemocí z povolání. Proto se přimlouvám za to, abychom schválili návrh tak, jak byl předložen paní ministryní Maláčovou s tím pozměňovacím návrhem, o kterém tady mluvil pan zpravodaj. Tato novela zákoníku práce je moderní norma pracovního práva potřebná v dnešní době. Děkuji vám.
