Každý personalista ví, že nový člověk je stejně dobrý jako ten předchozí, třeba i špatný, nejdříve za půl roku. Tak dlouho totiž zhruba trvá i těm nejschopnějším, než se zorientují na novém pracovišti, v nové problematice, osvojí si historickou paměť pracoviště, zmapuje vztahy uvnitř i vně své pozice a dokáže do vykonávaných činností a rozhodnutí vnést nové impulzy a pracovat naplno. Frekvence změn ministrů v současné vládě (a ještě rychleji se měnících úředníků pod nimi), nemluvě o neodbornosti těch nových, nemůže mít jiný výsledek, než jaký tato vláda má: nesprávu země, naprostý rozklad státu, ekonomický propad.

Změny v centrálních orgánech státní správy – tedy jakási reorganizace ministerstev – by byla žádoucí. Po vzniku krajů se nepokračovalo v logickém a tehdy plánovaném kroku, kterým měla být přeměna ministerstev na strategické, metodické a kontrolní orgány v jednotlivých resortech, na zastřešující místa, která při jednáních vlády jejich činnost vzájemně koordinují, a tak vykonávají profesionální a dobrou správu země ve prospěch občanů.

Po letech fungování ministerstev Topolánkovy a Nečasovy vlády systémem pokus – omyl a naprostého personálního a organizačního rozvratu státní správy, bude potřebná korekce. Ta by se ovšem měla dít po personálních a kompetenčních auditech nejen na jednotlivých úřadech, ale také v jejich celku, na základě profesionálně zpracovaných organizačních opatření směřujících k odstranění duplicit a co největší efektivitě vynakládaných prostředků.  

Tato opatření by měla být konzultována s odborníky na veřejnou správu a systematiku řízení. Neměla by být přijímána bez politického konsensu i s opozicí tak, aby tato opatření nebyla pouhou destrukcí stávajícího, ale skutečně systematickými dlouhodobými opatřeními vedoucími k moderní, efektivní, hospodárné a vysoce výkonné správě země. To, spolu s realizací zákona o státní službě, je jediné reálné a účinné opatření proti korupci ve veřejném sektoru.

Alena Gajdůšková