Vnímám to jako jednoznačnou deklaraci respektu k parlamentní demokracii, zajištění ochrany práv českých občanů na evropské úrovni i postoje nové vlády k lidským a sociálním právům.

Spolu s  europoslankyní Zuzanou Brzobohatou, dalšími europoslanci a senátory za ČSSD jsme se snažili zabránit, aby občané ČR na evropské úrovni měli slabší postavení než ostatní Evropané. To by se stalo, pokud by byla přijata tzv. Klausova výjimka, výjimka z Listiny základních práv EU, Hlavy IV. Solidarita.

Bývalý euroskeptický prezident požadavkem výjimky podmiňoval svůj ratifikační podpis k Lisabonské smlouvě, na který čekala v té době celá EU. Přijetí výjimky by znamenalo omezení sociálních práv českých občanů vůči evropským institucím. K těmto právům patří např. přístup k sociálnímu zabezpečení a sociální pomoci, právo na zdravé životní prostředí a přístupu ke zdravotní péči, právo na rodinu, na přijatelné pracovní podmínky a právo na ochranu spotřebitele.

Senát Parlamentu ČR přijal na můj návrh odmítnutí tohoto Klausova požadavku. Evropský parlament pak Evropské Radě výjimku pro ČR nedoporučil. Při jednání v ústavně právním výboru Evropského parlamentu (EP), kde jsem stanovisko, respektive odmítnutí, českého Senátu vysvětlovala, pak také do svého doporučení EP zakotvil požadavek započít evropský ratifikační proces v ČR, aby se hned na počátku vyjasnila skutečná pozice ČR v této věci. (Záležitosti spojené se smluvním základem EU platí pouze tehdy, když ratifikaci schválí všechny členské země).

Stažení Klausovy výjimky českou vládou z jednání Evropské rady bude mimo jiné i dobrým signálem návratu ČR k  evropským standardům a serióznímu partnerství v EU.