dovolím si naši debatu o tom, zda vyslovíme, či nevyslovíme důvěru vládě Andreje Babiše obohatit o ryze praktický pohled. Pokusím se zamyslet nad dvěma otázkami, to znamená, proč nebudu hlasovat pro důvěru této vládě, ale chtěla bych se také dotknout otázky jiné, a to je otázky, proč byl ten spěch s ustavením této vlády, že nebyl čas ani dojednat její podporu. A dojednání podpory pro vládu bývá v demokratických společnostech docela dobrým zvykem při ustanovování vlád.
Pan premiér a tato vláda s námi hraje hru na program. Já vnímám, že v podstatě vydírá ostatní politické strany, že tuto vládu musíme podpořit, když jsou tam přece i body našeho programu. Pan prezident to nazval švédským stolem. Já bych použila jiné přirovnání. Ono se mluví taky o vypuštění bílého pejska. Co to je? Vypustím bílého psíčka, abych odvedla pozornost a mohla si dělat, co chtěla. Samozřejmě - také mohu použít jiné přirovnání, vidím, že jsem možná nebyla úplně pochopena, co jsem chtěla říct, hodíme ohlodanou kost a poperte se o ni. Jistě, dámy a pánové, nás sociální demokraty těší například sliby vlády seniorům. Jen musím říct, že mám docela pochyby o jejich splnitelnosti, jestliže současně je ve vládním prohlášení záměr snížit odvody na sociálním pojištění, tedy snížit příjmy, ze kterých se důchody platí. Ale budiž, je věcí vlády, jak to udělá. Ale v tom je také zakopaný pes.
A to se dotknu druhé otázky. Jen odhadem 20 % činnosti vlády jsou legislativní činnosti. Jen zhruba takto malá část jednání vlády a agendy vlády je práce se zákony, jsou předkládány zákony, kde Parlament má bezpochyby svoji váhu, svoji kontrolní funkci a funkci reprezentace voličů, reprezentace občanů. Ale zbývajících 80 % jsou vlastní rozhodnutí vlády mimo činnost Sněmovny, mimo dohled Sněmovny. V rozhodnutích personálních, tedy obsazování pozic nejenom samozřejmě na ministerstvech, ale i třeba ve státních a polostátních firmách a jiných státních strukturách, jsou to až na výjimky pouze rozhodnutí vlády.
Jak zde už bylo řečeno, důvěra znamená věřit. Já prostě nevěřím, že těch 80 % exekutivního rozhodování bude v souladu s tím, co bychom si jako sociální demokracie přáli. Prostě nevěřím, i když bych si přála, aby zde většinová vláda s důvěrou byla, protože politická stabilita je také podmínka pro stabilitu ekonomickou a pro ekonomický a hospodářský rozvoj země. Svoje tvrzení si dovolím opřít o jednu oblast, které jsem se v minulosti věnovala - věda, výzkum a inovace byly v minulé vládě svěřeny dokonce na úroveň místopředsedy vlády. Ten měl, mohl a také to do vysoké míry dělal, vědu, výzkum a inovace koordinovat napříč resorty a posilovat takto, co je základní podmínkou budoucí prosperity země - vědu, inovace a obory s vysokou přidanou hodnotou. Tato pozice ale byla touto vládou zrušena. O oblasti vědy, výzkumu a inovací je v programovém prohlášení pouze devět řádků a z těch je tedy velmi těžko vyčíst, co se vlastně v této oblasti chystá. Slova o tom, a teď cituji: "vláda nastaví a provede transparentní hodnocení vědy a výzkumu s dopadem do financování" vzbuzují ale vážnou obavu, že se jedná o snahu zlikvidovat to, co Rada pro výzkum, vývoj a inovace tak klopotně a těžce a minulá vláda pracně dojednala, přijala a také nastartovala. Prostě budeme začínat opět od nuly. Dámy a pánové, nejenom na vědě a výzkumu ale svět nestojí. A to naše neustálé vracení se k nule nám nepomůže svět dohnat. Já prostě nevěřím dobrým úmyslům vlády, jestliže také druhý den existence vlády jsme se z Úřady vlády dozvěděli o omezení přístupu novinářů a uzavření jednání vlády v podstatě srovnatelného do režimu tajné jednání. Jak lze věřit vládě, která vyhlásí zrušení nařízení, a je jedno, o čem, a druhý den pan premiér řekne, že vlastně se to nestalo. Tak stalo, nebo nestalo? Jak ta vláda rozhodovala? Bylo to usnesení, nebo nebylo to usnesení vlády?
Naopak, dámy a pánové, zase docela věřím panu ministru zdravotnictví, protože vím, že dlouho své kroky připravoval, ale těchto kroků, které byly připravovány, se docela bojím. Jde v programovém prohlášení o lakonickou informaci o přípravě nového zákona o zdravotních pojišťovnách a jejich větší konkurenceschopnosti. Privatizaci zdravotního pojištění připravoval už pan ministr Julínek. Začal ale tenkrát hodně nešikovně, pokud si vzpomínáte, poplatky. A tím to také skončilo. V tomto vládním prohlášení je to ovšem šikovněji. Cituji: "Otevřeme diskusi o možnostech zavedení připojištění na služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění." Konec citátu. Diskuse a debata je nutná a je fajn. A pokud tyto věci budeme řešit společně a bude je řešit zákon, který tato Sněmovna projedná a schválí, samozřejmě jsme připraveni k debatě. Problém je v tom, že vláda je sice odpovědná Poslanecké sněmovně a od výsledku do Poslanecké sněmovny by měla být odvozena, ale, jak už jsem řekla, tak pouze někde kolem 20 % činnosti vlády jde Parlamentem. Zbytek rozhodování je již na vládě samotné a na jejím uvážení. A v tom je prostě Sněmovna, reprezentace občanů, odkázána jenom na to, že té vládě bude věřit. Nejenom z těch důvodů, o kterých jsem mluvila ve svém vystoupení, ale které jsme zde slyšeli i od mých předřečníků, musím říct, že této vládě nevěřím a nemohu hlasovat pro vyslovení důvěry.
Děkuji vám.
