Aktuální Nečasův postoj nemůže překvapit, když víme, že ona Fiskální úmluva a související opatření se netýkají jen veřejných rozpočtů, ale také nastavují přísnější pravidla proti pažravosti spekulativního kapitálu, jako jsou např. daně z finančních transakcí. To se zřejmě dotýká těch, za něž premiér do roztrhání těla politicky kope. Koho? Na jedné straně prezidenta Klause, který si tak protiústavně drží v ruce vlivové drátky, na druhé straně nejrůznějších ekonomických zájmových skupin.
Petr Nečas v úvodním projevu na ideové konferenci ODS jako zjevenou pravdu řekl, že evropská ekonomika narazila na svůj strop a v následujících letech bude stagnovat. Reformy proto musí pokračovat. Ostře se pak pustil do ČSSD. Sociální demokraté podle něj agresivně prosazují přijetí evropské smlouvy o rozpočtové odpovědnosti, přitom svým voličům zatajují, že by pak svůj program museli "skartovat". Předseda české vlády se tak chová zcela podle hesla: Zloděj křičí: chyťte zloděje!
Pane premiére, je smutným a jasně doložitelným faktem, že pravicové vlády za několik posledních let zvýšily zadluženost naší země jednou tolik oproti stavu za vlád sociální demokracie.
Další „pikoškou“ je premiérovo bití se v prsa za solidaritu. Kdyby to skutečně byla hodnota, kterou přijímá, neměl by problém s dorozumíváním se v Poslanecké sněmovně a jeho vláda by nemusela Parlament válcovat absolutní převahou sto patnácti hlasů.
Proč se premiér Nečas nechová jako ve vyspělých demokraciích a pro opatření, která významně přesahují mandát vlády, nehledá širokou politickou shodu napříč politickým spektrem? Proč mu nestojí za to mít pro své plány širokou společenskou podporu?
Nejspíš proto, že jeho tvrzení o „otevřené diskusi“, „společenské odpovědnosti“ či „schopnosti kompromisu“ jsou opět jen marketingové triky na voliče podle hesla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A musí pospíchat, aby to stokrát stihl do krajských voleb. Většina tzv. reformních zákonů byla přijata naprosto nestandardním legislativním procesem, počínaje krácením lhůt pro vystupování opozičních zástupců a konče účelovým načítáním zcela nových zákonů z dílen ministerstev přímo ve Sněmovně úplně mimo legislativní kontrolu a vyjednávání. Nejtragičtějším faktem ale je, že premiér Nečas si osobuje právo své vlastní návrhy nálepkovat jako reformy a pro další navrhovaná opatření navrhuje "skartaci". Arogance a bohorovnost Nečase coby nositele jediné pravdy je až zarážející.
Sociální demokracie na rozdíl od ODS neslibuje modré z nebe. I v opozici předkládáme naše programová řešení, která pomohou naší zemi a která naráží na tvrdý odpor vládní koalice. Nedopustíme ale ve stínu pravicových takzvaných reformních experimentů další útoky na sociálně slabé, rodiny s dětmi a důchodce. Budeme bojovat proti tomu, aby přístup ke vzdělání a zdravotní péči přestal být rovným právem všech občanů a byl dle snahy Nečasovy vlády závislý jen na obsahu peněženky. Jsem přesvědčena, že je potřeba všechny dostupné zdroje, včetně těch evropských, zapojit k podpoře zaměstnanosti a udržení kvality života našich občanů.
Dojemná je náhlá péče ze strany českých neokonzervativců o sociální stát, zvláště když v ČR jeho základní pilíře již téměř zničili. Bezhlavé útoky premiéra Nečase směrem k sociální demokracii a snaha zakrýt tragické ekonomické i společenské výsledky pravicových vlád za poslední léta pak dokazují, že Nečasově vládě se veřejné rozpočty takřka rozpadají pod rukama.
Zoufalou vládní situaci ještě eskaluje bezprecedentní skandál vládní strany Věci veřejné, veřejně daný na odiv u soudního líčení, kdy vážné korupční podezření berou legitimitu celé vládní koalici.
Ano, tato vláda ztratila důvěryhodnost, společenskou podporu i morální kredit. Musí odejít!
