Prý je zrada programu z voleb, pokud vítězné strany dopustí, aby místopředsedu sněmovny měla TOP 09, která byla v minulé vládě. Není třeba milovat TOP 09, ale demokrat musí ctít výsledek voleb.
Vzpomínám si na lekci demokracie, kterou jsem zažila někde v polovině devadesátých let. V rámci studia veřejné správy jsme tehdy navštívili Dolní Rakousko. Bylo tam krátce po komunálních volbách. Přijal nás poslanec a současně starosta města Badenu. Blahopřáli jsme mu k vítězství ve volbách. Někdo z mých pravicových kolegů pak řekl, že se jim bude určitě dobře „vládnout“, když jeho strana získala nad padesát procent mandátů. Pan starosta chvíli nerozuměl, o čem je vlastně řeč. Když pochopil, že si onen kolega podle hesla „vítěz bere vše“ myslí, že strana pana starosty má obsazena všechna místa v Radě a s nikým dalším se tedy nemusí bavit, vzal si flipchart a začal nám vysvětlovat složení jejich městské rady. Jeho strana měla i v Radě největší zastoupení. Celá Rada ale byla poskládaná podle principu poměrného zastoupení. Počet jednotlivých radních odpovídal procentu, které jejich strana dostala ve volbách.
Usilovala jsem marně po svobodných volbách v devadesátém roce o poměrné zastoupení na radnici ve Zlíně. Ale to, co na závěr vysvětlování o tom jak funguje demokracie v Rakousku, řekl pan starosta, byl i pro mě civilizační šok. Pan starosta se nám totiž začal omlouvat, že zastoupení v jejich Radě města nemá jedna nacionalistická strana, která získala jen jeden mandát. To prý jim už nijak početně nevycházelo, to, že musíme pochopit. „Demokracie je dialog“ , říkal T.G. Masaryk. Pro každého, kdo zažil „nedemokracii“ je dnes svaté zásadní demokratické pravidlo, kterým je respekt k názoru druhých. Jak to říkal Voltaire: „Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ Bez respektu k těmto demokratickým principům a rozhodnutí voličů ve svobodných volbách promítnutím do poměrného zastoupení v parlamentu, jsou řeči o přímé demokracii jen velmi neupřímným populismem.
