Lidem se nemohlo dostat při letošním vstupu do dalšího roku lepší inspirace i pro nadcházející prezidentskou volbu, než kterou byla debata premiérů na České televizi.
Slovenský sociálně demokratický premiér Robert Fico hovořil o lidech. Český neoliberál Petr Nečas v ekonomických poučkách. Rozdíly vládnutí z těchto odlišných pozic pociťují lidé na vlastní kůži na obou stranách hranic. Slovensko roste a zvyšuje se kvalita života jeho občanů. Česká republika se potácí v recesi a čím dál tím více lidí, nejrychleji dětí, se propadá k hranici nebo dokonce pod hranici chudoby, i přes Nečasovy proklamace. To je pro sociální demokraty nepřijatelné.
Pozitivní řešení i ve střední Evropě však existuje, jak ukazuje Robert Fico konkrétními kroky své vlády. Slovensko je dnes jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik EU. A to bylo i Česko za sociálně demokratických vlád.
Základním principem musí být, že jednou nabyté sociální práva a standardy nesmějí být sníženy a krize k tomu není žádnou omluvou. Tento princip jako ústavní potvrdil na případu platu soudců i český Ústavní soud. Kroky české vlády proti tomuto principu za posledních šest let však měly za následek výrazné snížení reálných příjmů většiny občanů ČR. Spojení omezení příjmů z rozhodnutí vlády a přitom navýšení nutných výdajů domácností opět většinově jako důsledek vládních rozhodnutí, znamená zhoršení situace většiny domácností. Lidé nenakupují. Buď nemají vůbec za co, nebo ti, co mají aspoň něco, se bojí utrácet. Tento stav už pociťují i živnostníci, kteří neprodají své výrobky a služby. Ekonomika jde do recese.
Proto dalším principem je, že dopady krize musí být spravedlivě rozloženy na všechny skupiny obyvatel. Není přijatelné, aby se rodiny s dětmi a důchodci propadali do chudoby, zatímco nadnárodní firmy a banky zvyšovaly své zisky. Určitá míra přerozdělení ve společnosti znamená prosperitu a kvalitu života, jak ukazuje mezinárodní srovnání a příklad Skandinávských zemí a to i v době krize.
Nečasova vláda udělala mantru z nutnosti šetřit a snižovat dluh. Zadlužení země však téměř zdvojnásobila. Za šetření vydává destrukci a privatizaci státu. Snížení počtu úředníků o deset tisíc, jak se chlubil český premiér v ČT, není nic jiného než účetní trik, který ve svém důsledku správu státu prodražuje. To, co doposud dělal úředník či veřejnoprávní instituce, je předáváno soukromým firmám, a to většinou dřív nebo později za mnohem větší náklady. Nejkřiklavější jsou sKarty, přidejme agentury práce, očkování, hygienickou službu, snahu privatizovat vědu, vzdělání i policii. Plnění těchto služeb je neokoordinované a nekontrolované. Metanolová tragédie je v tom jen vrcholem ledovce.
Robert Fico hovořil o tom, že nejen Slovensko, ale i eurozóna (ve které ČR není , tedy může jen brát na vědomí její rozhodnutí) dochází k tomu, že evropská ekonomika nemůže nastartovat růst pouhými škrty, ale potřebuje také vyvážené a efektivní veřejné investice podporující vznik pracovních míst. Těmi určitě nejsou církevní restituce ani umrtvení peněz v problémových soukromých penzijních fondech, jak to dělá česká vláda.
Kdo debatu premiérů sledoval, viděl rozdíly. Vyváženou a pro lidi potřebnou politiku stability a růstu by určitě podpořil i sociálně demokratický prezident. I o tom bude nadcházející prezidentská volba.
