KSČM požaduje více suverenity pro členské státy a posílení pravomocí Evropského parlamentu proti Evropské komisi, která je vzdálená požadavkům obyvatel Evropy. Na nedávné debatě o modernizaci pravidel veřejné podpory pořádané v Evropském domě v Praze zazníval smířlivější tón vůči členským zemím, které EK jindy s oblibou peskuje.
V nařízeních, která by měla vstoupit v platnost od července letošního roku, se proto rozšiřuje zodpovědnost členských států a kontrola EK se v mnoha případech přesouvá z předchozí na následnou.
Tyto změny mají i zcela praktickou příčinu. Evropská komise ročně dostává více než 300 stížností na využití veřejné podpory. Vedle závažných případů, které by mohly ohrozit hospodářskou soutěž upřednostňováním některých podniků na úkor jiných, vyřizuje i mnoho neoprávněných podnětů.
S nadsázkou v debatě padlo, že dnes může kdokoli poslat stížnost třeba na koresponďáku a ta se stejně musí prošetřovat. Plýtvá se časem, prostředky a hlavně pak nezbývají síly na řešení zásadnějších problémů. Možná je to udivující, ale byrokratický moloch EK dosud neměl ani formulář pro stížnosti a základní pravidla pro dokládání oprávněného zájmu stěžovatele. Skřípala i informovanost členských států o postupu a výsledcích vyšetřování.
To by nařízení do budoucna měla změnit. Třeba při nedostatečně vyplněném formuláři a slabých argumentech dostane stěžovatel měsíční lhůtu na doplnění. Pokud tak neučiní, bude žádost považována za staženou. To by mělo nové EK uvolnit ruce na šetření problematických případů ohrožujících (vedle kartelových dohod či zneužití dominantního postavení) jednotný trh, v tomto případě státní podporou. Rychlejší a průhlednější šetření stížností by mělo také přispět ke zvýšení právní jistoty.
V České republice je kontrola státní podpory v působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ten se také potýká s návalem podání, především v oblasti veřejných zakázek. Čeští poslanci v tomto případě diskutují o možnosti odradit ty, kteří posílají tzv. účelová podání, například složením kauce.
Setkala jsem se s názory, že se dokonce některé firmy specializují na to, že se přihlásí do výběrového řízení a pak po vítězi požadují „všimné“ za to, že nenapadnou výsledek u ÚOHS. Dlouhé lhůty k vyřízení totiž mohou vést k „prošvihnutí termínů“ danou zakázku vůbec realizovat. Týká se to především projektů spolufinancovaných z dotací z evropských fondů.
Takto může dojít až ke zrušení celé veřejné zakázky. Problematika státní podpory se dostává v posledním období do popředí i v činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a tak si jistě zaslouží pozornost aplikace takového postupu, aby ten, kdo kontroluje, měl dostatečnou kapacitu a prostor věnovat se podnětům, které jsou oprávněné.
Milada HALÍKOVÁ, předsedkyně výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj (za KSČM)
