Kdyby snad konec světa nenastal, což se vzhledem ke krachu dřívějších podobných předpovědí dá předpokládat, mají prodejci v rukávu hrozbu jaderného útoku, smrště meteoritů, sopečného výbuchu, solárních bouří a mnoha dalších katastrof. Tento kšeft se strachem možná vzbudí pobavený úsměv. Horší už je ale to, když se z prodejních fíglů stává součástí politického programu některých stran.

Na strach v současné předvolební kampani sází především pravice. Líčí možnost posílení levice jako katastrofu. Oh, ta hrůza, která nás čeká! Zhroutí se státní finance, důchodový systém, zdravotnictví. Jakoby levice netoužila po ničem jiném než zničit svou vlast. Že to zní stejně nepravděpodobně jako hlásání brzkého konce světa? ODS a její potenciální spojenci z pravice věří, že to řada lidí neprokoukne. A vhodí do volební urny jejich lístek s přesvědčením, že zachraňuje zemi před zkázou.

Ve skutečnosti jen zachová zisky bohatým, kteří se rozhodně nechtějí uskrovňovat. Ještě jim přihraje nové, pokud by jim lidé umožnili například vyvést část prostředků ze solidárního důchodového systému do soukromých fondů. Pokud by se korupčníci nemuseli bát zavedení majetkových přiznání, která by odhalila jejich pochybné příjmy. Pokud by se změnil Zákoník práce tak, že by se zaměstnanec stal jen hříčkou v rukou zaměstnavatele pod hrozbou okamžitého propuštění bez udání důvodu.

Jsem přesvědčena, že obyvatelé naší země si zaslouží víc než být vtaženi do kšeftu se strachem. Zaslouží si otevřenou politiku, která bude hájit jejich zájmy. Ve volbách bychom proto měli odmítnout strach, kterým nás pravicoví politici krmí, a naopak se napít z plného poháru optimismu. Není to naivní postoj zavírající oči před krizí. Je to výběr alternativy, která ve svých řešeních lépe vyhovuje rodinám s dětmi, zaměstnancům i nezaměstnaným, kteří marně shánějí práci, nemocným, důchodcům. Odmítnutí kšeftu se strachem zároveň může ozdravit českou politickou scénu, když by slušnost a korektnost slavila větší úspěch než účelové vyvolávání obav ze změny.

Milada Halíková