Zdraví je nevzácnější zboží, je majetkem každého občana a proto by si ho každý měl prioritně chránit a pečovat o něj. Někteří občané si to však neuvědomují, mnohdy větší péči věnují svému autu, než svému zdraví. Se svým zdravím hazardují a ničí si je kouřením, alkoholem, drogami, automaty a hernami, přejídáním a obezitou, malou pohybovou aktivitou i dalšími neřestmi (a často také sledováním zpráv v televizi).
Když je občanovi úzko, tak nabídne státu svoje nemocné tělo i duši a říká státe, starej se. Je rovněž populistické, nezodpovědné a sobecké kritizovat opatření, která šetří zdraví naše a těm, kteří pro nás pracují, jako je zákaz kouření v hospodách. Ten funguje bezproblémově i v dalších zemích. Nejde jenom o to, že, pokud chce host kouřit, musí se zvednout, a jít si zakouřit ven. Nedivím se, že toto opatření kritizují majitelé hospod, tabáková lobby a ti, kteří svým „podnikáním“ parazitují na lidské slabosti, v hazardu, a herních automatech. Jim to možná trochu sníží zisk, ale společnosti to přináší prospěch. Jde i o to, že desetitisíce zaměstnanců hospod, barů a restaurací, již nemusí být celý den v zakouřené a zdraví poškozující atmosféře. Pro každého občana, ale i pro stát, je investice do zdraví a zdravotní prevence, nejlepší investicí.
Na ohrožování našeho zdraví neseme vinu nejenom my, ale také stát. Umožňuje ničit životní prostředí, kvalitu vody, ničení půdy chemickými postřiky, pěstovat nevhodné plodiny jako je řepka, umožňuje „vyvoleným“ umisťovat na úrodné půdě místo plodin fotovoltaiku a ještě jim každý za to musí nehorázně platit. Umožňuje ničit naše zdraví modifikovanými potravinami a éčky, přidáváním další chemie do potravin a dovozem a prodejem nekvalitních potravin a jejich prodej v supermarketech. Poškozovat zdraví zaměstnanců osm hodin denně u pásové výroby a ve skladech zahraničních firem, s téměř otrokářským režimem, podporuje stát i pobídkami na tyto pro ně výnosné, ale pro nás rizikové investice, s nižší přidanou hodnotou. Jsou i další činnosti, kdy stát a majitelé firem nechrání zdraví a bezpečnost pracovníků vhodnými pracovními pomůckami i znečistěným prostředím.
Tím, že vstupují do ochrany zdraví peníze ze zdravotního pojištění a příspěvek státu, stává se naše zdraví zajímavým zbožím pro zdravotnické systémy a farmaceutické firmy. A tak nastupují zdravotní pojišťovny, se svými neskromnými paláci, nadstandardně a z našich peněz dotovanými správními radami a jejich řediteli, farmaceutické firmy, výrobci zdravotnických přístrojů a vybavení, jejich lobbisté a další „podnikatelé“ s naším zdravím. Tím, že je zde jistota stálého přísunu financí a strach lidí z nemoci, je to pro ně jedna z nejlukrativnějších podnikatelských aktivit. Při tom by stačila jedna zdravotní pojišťovna, se dvěma sekcemi. Jedna všeobecná, a druhá pro armádu, policii, hasiče a další záchranné složky.
Stát bez zdravých občanů prosperovat nemůže, i proto je vytvořen systém zdravotnického zabezpečení a jeho součástí je zdravotní pojištění. To si platí pracující občané a stát do něj přispívá podle zákona dalšími financemi, které jsou také z našich daní. Proto jenom nevědomí, anebo ti, kteří s naším zdravím kšeftují, nemálo na tom vydělávají a chtějí ještě víc, mohou tvrdit, že je u nás zdravotní péče zadarmo. Na vině současného zdravotního stavu populace je i postupná likvidace systémového pohybového režimu ve školství, liknavá podpora tělovýchovných a sportovních organizací, jejich cvičitelů a trenérů, kteří se starají o pravidelný pohybový režim dětí a mládeže
Pravidelná tělesná výchova, sport a turistika, jsou spolu se zdravotnictvím spojené nádoby. Postupný útlum tělesné výchovy a její kvality na základních a středních školách a omezování sportu a tělesné výchovy na vysokých školách, daný její „dobrovolností“, včetně nezájmu státu o oceňování práce dobrovolných funkcionářů, trenérů a cvičitelů dětí a mládeže, je současnou politikou vládnoucích stran. Byl snad některý z nich vyznamenán státním vyznamenáním? Jenom ministryně MŠMT Valachová si na ně kdysi „vzpomněla“, hodila vinu za korupci na jejím ministerstvu na Českou unii sportu, zastavila dotaci klubům a jednotám na jejich provoz a tím je trestá. Pokud by měřila stejným metrem kolektivní viny, tak by zastavila financování také těm útvarům na ministerstvu, které pletichy s dotacemi provádějí. (To by ale žádná škoda nebyla). Nebýt některých osvícených zastupitelstev krajů, měst a obcí, které si na ně vzpomenou, finančně jim pomohou a poděkují jim, tak by si ti, co ve svém volném čase pečují o pravidelnou pohybovou aktivitu dětí a mládeže museli myslet, že jsou v revíru státu škodná.
To je také jednou z příčin obezity naší mládeže a tak zvaných civilizačních nemocí a vyvolává tlak na zvýšení finančních nákladů na zdravotnictví. Svoji nemalou vinu na tom nesou také rodiče, kteří nedopřávají svým dětem pravidelný pohybový režim a tolerují, aby jejich děti většinu volného času seděly u počítačů, chytrých mobilů a televizí, kde se na ně ještě hrnou reklamy na nezdravé jídlo a sladkosti. Nevadí jim nesprávný životní styl svých dětí a nepřiměřené pojídání hamburgerů, hranolků, brambůrků a sladkostí. Tím dětem nejenom do budoucna znepříjemňují život, ale pomalu je připravují jako dobrou oběť „podnikatelům“ s jejich zdravím. K tomu, jak jsou naše děti na tom se zdravím a tělesnou zdatností, nemusíme číst pouze vědecké výzkumy. Stačí se zeptat učitelů tělesné výchovy, anebo se postavit již před základní školu po konci vyučování, a pozorně se dívat okolo sebe, jaké často se obézní a nemotorné kousky ze školních dveří šinou.
Díky obětavé a kvalitní práci našich lékařů, sester a dalšího zdravotnického personálu, která patří k nejlepším v Evropě, je dosud dobrá kondice našeho zdravotnictví, ale také mu již dochází dech. Zdravotnickému personálu, zejména v nepřetržitých provozech, dochází i trpělivost a mnozí lékaři a zdravotní sestry odcházejí do zahraničí, kde si jejich práce více váží a také tomu odpovídá finanční ohodnocení. Pokud si to všechno stát ani my neuvědomíme a urychleně nesjednáme nápravu, tak budeme muset ještě hlouběji i na lékařskou péči, sáhnout do našich peněženek.
Slušná společnost je solidární s těmi, kteří v životě neměli to štěstí, a příroda jim zdraví nedopřála. Uvědomme si také, že jsou nezbytná povolání, vytvářející hodnoty i pro náš zdravý a spokojený život, ale svoji charakteristikou a prostředím je lidem, kteří v nich pracují, jejich zdraví ne vlastní vinou poškozováno. Že jsou také děti, které se narodí v chudých rodinách, a někdy i rodičům, kteří si sami se svým životem neumějí poradit. Děti za to, v jaké rodině se narodily, nemůžou, proto i těm by měla naše společnost solidárně pomoci. Svým životním stylem, ohleduplností k druhým, prevencí a svým slušným chováním, které neomezuje a nepoškozuje druhé, může k tomu, aby se ve zdravotnickém systému zbytečně nevyhazovaly peníze, každý z nás výrazně přispět.
