Je to nutné? Nespadli jsme opět do podobné šablony připomínání historie? Tuto otázku jsem slyšel v posledních dnech mnohokrát.
Je to nutné, protože listopad 1989 a únor 1948 dnes již patří do historie. Dvacetiletý mladý člověk bere události před rokem 1990, jako dnešní padesátníci berou druhou světovou válku. Tedy jako něco, co jejich rodiče zažili, ale co je jim po tom? A únor 1948? Jo, to je něco, co zažila babička. A kdo to byl ten Gottwald? Jeden z prezidentů. A milice to byla domobrana, armáda nebo co?
Zdá se vám tento pohled na dějiny absurdní? Naopak. Únor 48 a listopad 89 jsou pro nejmladší generaci již z jiného světa. Proto připomínat to, co se stalo, odhalovat, mnohdy i nepříjemné zákulisní skutečnosti, o kterých se ještě před lety nevědělo, je nutné. Kdo chce, přečte si to. Má právo volby. Čili má i právo nezapomenout v čem a jak žili jejich rodiče a prarodiče. A co ovlivňovalo jejich osud.