Poučením nám může být nadační fond Generace 21, který se tvářil ve spolupráci s vládou, že vyřeší přesidlování křesťanských uprchlíků z Iráku. Jenže Iráčané si nechali zrušit azyl v České republice a v současné době jsou v Německu. Rozhodnutí ministra Chovance, který činnost tohoto fondu pozastavil, je opravdu správné. Nejsem rozhodně proti pomoci lidem v nouzi, ale mám pocit, že jaksi zapomínáme na dění u nás. V mnoha případech hrozí velké okleštění zdravotnictví, jednotlivé nemocnice nemají peníze, zavedený systém letecké záchranky díky rozhodnutí vlády končí a nové řešení podle odborníků může být ještě dražší než spolupráce se soukromými společnostmi. Navíc zdravotnictví jako takové je jeden z pilířů naší společnosti a bývalo vždy na vysoké úrovni kladně hodnoceno i ve světě, ale nyní začíná umírat na úbytě. Vznikají soukromé školy, jenže ne každý z rodičů bude moci vzdělání dítěte hradit již od základní či mateřské školy. Když se tak zamyslím, je mi smutno z toho, že často nedokážeme odlišit dobré od špatného a ničíme i to, co bychom měli naopak rozvíjet. Doufejme, že ministr Němeček, který standardně zdravotnictví chválí, si uvědomí, že by bylo dobré podívat se z Prahy na venkov a vyslechnout si ředitele i lékaře nemocnic v regionech. Patrně by některé jeho proklamace vzaly za své. Stejně tak je to i se školstvím a dnes již pověstnou inkluzí. Často přeplněné třídy, nízké platy učitelů a ministerstvo školství přichází s novinkou, které se brání učitelé i rodiče. Pokud nebude pro hendikepované děti dostatek asistentů a peněz na ně, může se takové dítě cítit ve třídě hodně opomíjené a sebevíce snažící se učitel při počtu žáků, které má na starosti, se mu nebude moci patřičně věnovat. A tak místo křiku kolem Babišova Čapího hnízda a jeho miliard, o nichž všichni dobře věděli při jeho vstupu do vlády a před podepsáním koaliční smlouvy, by se páni ministři měli více věnovat problémům, které skutečně občany trápí.