Před nadcházejícími parlamentními volbami se na vás obracím se záměrem realizace pronárodní politiky v rámci strany, která měla vždy na zřeteli především lidi práce.

Jmenuji se Petr Bureš, je mi 40 let a žiju v jižní části Ústeckého kraje ve městě Štětí. Pracuji jako referent v odd. zahraničního obchodu MITAS, a. s. v Praze.

Členem strany jsem od roku 2000, nyní ve funkci předsedy SR Štětí. Jsem členem Ideologické komise na ÚV, dále jsem byl členem Programové komise při ÚV. Současně ve svém městě řadu let pracuji na úrovni komunální politiky. Ať se jednalo o odstranění hluku v domovních vnitroblocích, přes prosazení požadavku občanů na rekonstrukce společenských místností v místních částech města včetně zajištění dotace z Ústeckého kraje, až po spolupráci na přípravě a prosazení projektu Národního olympijského centra vodních sportů na městské a krajské úrovni…

Ve Štětí často pořádám otevřené besedy o žhavé současnosti s veřejně známými lidmi a letos již třetí ročník Litoměřického odborného semináře nad aktuálními tématy za účasti profesních špiček ve svých oborech. Občané mají přece právo na čisté a médii nepřekroucené informace.

Témat, kterým bych se chtěl věnovat, je však více. Předkládám vám některá z nich:

Bydlení

Jako rodič s malým dítětem velmi citlivě vnímám situaci začínajících párů, které by chtěly založit rodinu. V podstatě není šance bydlet za rozumné peníze, aniž byste se extrémně zadlužili na desítky let. Zde selhal stát i mnohá města, kdy se zbavily bytového fondu, který měl zajistit klidný rozvoj mladých rodin, popř. flexibilitu obyvatel při stěhování za prací. U nás ve Štětí se podařilo rozprodej bytů zastavit. Již v minulosti jsme odmítli nabídky realitek na odkup celého bytového fondu. Nyní prosazujeme novou výstavbu nájemních bytů ve městě, se kterými chceme pamatovat kromě mladých rodin i na dříve narozené spoluobčany, kteří se nezřídka dostávají do obtížné životní situace. A dlužno říci, že často ne vlastní vinou…

Práce

Jak ukazují statistiky, v ČR jsme na úrovni 35 % mzdy ve srovnání s Německem.  V té souvislosti odmítám hloupé odkazy na rozdílnou produktivitu práce, neboť v dnešní době je produktivita měřena především stupněm automatizace procesů, a to zaměstnanec nijak neovlivní. Plně podporuji snahy odborů o změnu současného stavu. Jako člen závodního výboru odborové organizace MITAS vím, o čem mluvím. Letos jsme šli do stávkové pohotovosti a následně i výstražné stávky. Jednání se zástupci firmy byla tvrdá, náročná a nekompromisní. Nicméně jsme dosáhli úspěchů. Tento boj však nekončí. Nelze se spokojit s žebráckými platy. Je to jasně vidět na srovnání platů mezi regiony a hlavním městem…  

Např.: V rodném Štětí Penny Market nabízí prodavačkám plat 18.000,- Kč hrubého, v Praze je to 23.000,- Kč, ale v Německu již více jak dvojnásobek. I přesto, že ceny potravin jsou tam stejné, nebo spíše nižší. Je opravdu s podivem, že v Německu ještě Penny nezkrachoval…

Je jasné, že v případě ČR jde o klasickou ukázku dobývání renty v koloniích.

Odliv zisků

S tímto souvisí obrovské odlivy zisků do zahraničí. Jedná se ročně o více jak 300 miliard přiznaných Kč. Tyto peníze v naší republice citelně chybí. Nebudu se zde rozepisovat o daňových únicích a např. transferových cenách nebo účelově předražených službách od zahraničních vlastníků vůči českým pobočkám. Pak by ono číslo bylo daleko větší. Dále je dobré si připomenout, že cizí firmy obvykle v Česku nedaní cenu konečného výrobku, ale zpět si odvážejí tzv. meziprodukty, které zde byly prakticky vyrobeny a v cizině jsou baleny a prodávány do světa za plnou cenou. MADE IN EU.

Také o těchto stovkách miliard či spíše bilionech by se mělo mluvit a prosadit odpovídající regulace. Sice říkám ano svobodě podnikání, ale důrazné NE našemu bezuzdnému okrádání!

Na vážnost současné situace poukazuje i vládní analýza z roku 2016. Spousta z nás pracuje pro zahraniční firmu, která zisk vyvede do ciziny. Výplata pak přijde do zahraniční banky, která zisk z poplatků atd. odvede opět pryč. Nakoupíte v supermarketu zboží, které k nám bylo dovezeno a kam jdou tržby? Samozřejmě že opět do zahraničí… Většinou do Německa.

Nelze se divit, že někteří toto srovnávají s obdobím protektorátu. A to se nebavíme o podřízenosti našich vojsk Bundeswehru, ani o tom, že němečtí policisté můžou na našem území jakkoliv zasahovat i třeba střílet, jako doma…

Jsme ještě svrchovaná země? Opravdu chceme zůstat levnou montovnou a úložištěm nejrůznějšího odpadu, konzumenty nekvalitních potravin, ubytovnou pro nelegální imigranty, kterým bude EU posílat bezpracné peníze na úrovni několikanásobně vyšší, než jsou důchody našich poctivě pracujících seniorů?

Vždyť přesně do tohoto stavu míříme… To si dál necháme líbit tyhle neokoloniální manýry?

Já tohle nechci a proto kandiduji!

Mohu se dlouho rozepisovat o všech nedostatcích, které naši zemi trápí a co je potřeba zlepšit. Bezpečnost, vymahatelnost práva, zdravotnictví, školství, nízké mzdy, nuzné důchody atd. Je toho zkrátka moc, ale kde na to vzít?

Právě nyní však máme možnost, jak se ekonomicky osamostatnit a stát se skutečně nezávislým státem. Jedná se o surovinu, která se našla pod Cínovcem.

Tunelování národního bohatství

Po „úspěchu“ s privatizací našich nerostných zdrojů a zkušenostech s hospodařením našich oligarchů (např. Bakala), chce vláda potichoučku rozdat další zásoby nerostů. Tentokrát je to lithium do stále důležitějších baterií pohonů na elektřinu, který se nachází v oblasti Cínovce v jednom z největším množství na světě, a je dobyvatelné s nízkými náklady. Byl jsem jeden z prvních, kteří upozornili naše poslance a soudruhy na ÚV na tento nehorázný podvod, který se chystá.

V současné době má těžební práva na získávání lithia miliardář Karel Janeček. Za hubičku získal zásoby v hodnotě „pouhopouhých“ 3 miliard Kč. Státu dá 10.000,- Kč za tunu Lithia, jehož cena je na trhu cca 250.000,- Kč a stále stoupá. Danit zisk bude v sídle jeho firem tj. v Londýně. Podobně si to malují zástupci firmy z Austrálie nebo např. „krvavá“ Madeleine Albrightová a další, kteří projevili zájem o těžbu tohoto nerostu.

Vláda, místo toho, aby využila příležitost, jak se zbavit zadlužení státu a stát se opravdu bohatou zemí, se snaží potichu předat tento poklad do cizích rukou. Je třeba si uvědomit, že střízlivý odhad výnosů z těžby se pohybuje od 3 bilionů korun výše. Pro představu je to trojka a za ní dvanáct nul... Dvě třetiny této částky nejenže splatí náš státní dluh, ale bude i na důchody, na zdravotnictví, na vše důležité. Je několik cest, jak tohoto bohatství dosáhnout. Např. státní podnik DIAMO, který patří mezi těžařskou špičku ve světě,  bude surovinu těžit a dále zpracovávat, nebo může společně se soukromým subjektem založit firmu, kde by stát měl 51 % akcií. Soukromý investor by dodal technologie, vybavení, know-how… Dále je důležité zpracovávat lithium do finální podoby, abychom nevyváželi jen surovinu, ale třeba kompletní lithiové baterie. Tím bude zajištěna práce tisícům lidí a republice další příjmy.

Musíme naše strategické suroviny vrátit zpět pod kontrolu občanů. Ať je to voda, uhlí, aj.

Válečné a bankrotářské svazky 

Nelíbí se mi, jak jsme jako malá země nuceni do různých válečných dobrodružství, díky kterým nás nenávidí jak muslimský svět, tak brzy začnou i východní Slované. Stejně tak mi vadí různé, leckdy bezúčelné eurodotace, které buď nejsou kontrolovány a byly bezostyšně rozkrádány nejen krajskými politiky ČSSD a ODS, nebo jsou využívány na akce, které nám obyčejným lidem moc nepomohou. A Evropská unie se nerozpakuje takové liché investice vyčítat, když váháme s přijímáním velkých množství nelegálních migrantů v plánovaném každoročním množství desítek tisíc osob. A to v době, kdy je nezaměstnanost na nízké úrovni jen přechodně a významní ekonomové již varují před další recesí. Ani se nezmiňuji, že si pak každý takový „uprchlík“ může pozvat celou rodinu, aby mu v cizí české zemi nebylo smutno…

Chceme vůbec být v takových spolcích? O členství v NATO žádné referendum neproběhlo, a když se naši občané pozitivně vyjádřili o vstupu do Evropské unie jako ostrovu ekonomické stability, tak se celá EU se během 10 let proměnila v jakousi plíživou totalitně demagogickou politickou mašinérii. Ta dnes navíc podporuje zadlužování a platí pochybné neziskovky, kteří do Evropy dopravují nelegální migranty, kterými nás Brusel vydírá. Odpovědí je zákon o referendu s poctivou kampaní, aby zastánci i odpůrci měli dostatek prostoru k vyjádření…

Jen jeden názor je správný?

S tím souvisí i nepochopitelně jednostranná orientace veřejnoprávního rozhlasu a televize na předem dané noty ladící s Bruselem. Copak sami nevidí, že je to až trapné? Řadě novinářů přece před listopadem 1989 vadilo, že se nemohou svobodně vyjádřit. Nyní v jednou šiku hájí agendu EU, kterou si převážně vymýšlí Německo ke svému prospěchu, co si budeme nalhávat. A kde zůstala vzývaná pluralita názorů? Takzvaná veřejnoprávní média zkrátka nutně potřebují reformovat…

Vážení čtenáři, děkuji vám za trpělivost při čtení těchto řádků. Pokud vás tento článeček oslovil, prosím, zvažte volbu KSČM jako strany připravené k prosazení potřebných reforem. Předem děkuji za každý hlas, který nám dáte. A pokud bude preferenční, děkuji dvakrát.

Doufám, že společným snažením dosáhneme lepší budoucnosti třeba trochu pro nás, ale především pro naše děti!

Další doplnění osobně nebo na Facebooku.

Váš Petr Bureš, kandidát voleb do PSP ČR