Někteří novináři, historikové a
politici neustále útočí na Čechy, kteří byli de facto po
Mnichovské dohodě a dále za Protektorátu Čechy a Morava pod
neustálým brutálním a krvavým útlakem nacistů. Proč tito lidé
slovně útočí na ty, kteří se museli po Mnichovské dohodě
vystěhovat ze svých domovů v československého pohraničí, které
najednou přestalo být československé? Ti všichni dnes Čechům
vyčítají, že po vyhrané druhé světové válce se zachovali k
sudetkým Němcům tak, jak se zachovali. To podle mě znamená ještě
dost lidsky na tehdejší dobu.
Bohužel těžko se dnes
dokážeme vžít do situace, kterou zažili Češi před Mnichovskou
dohodou, kdy Sudetoněmecký
Freikorps
neustále útočil na československé četnictvo, armádu a
samozřejmě i na civilní obyvatelstvo. Neumíme se vcítit do
každodeního strachu civilního obyvatelstva, které bylo každným
dne více a více ohrožováno Sudetskými Němci. Nejkrutěji se
zachovali sudetší Němci před Mnichovskou dohodou v
Habartově, kde bylo několik československých četníků umučeno
a zabito.
Nedivím se, že po porážce Třetí říše
obyvatelé svobodného Československa odsunuli do Německa většinu
sudetských Němců. Ale zdaleka ne všechny.
Sudetší Němci
by po České republice neměli neustále požadovat omluvu za odsun.
Sudetší Němci mohou být rádi za většinou poklidný odsun z
naší vlasti. Oni by měli být rádi i za to, že ti sudetší
Němci, kteří kolaborovali s nacismem, nedostali trest smrti. Oni
vlastně jako občané Československa zradili svoji vlast.
Československo se zachovalo po porážce nacistického Německa
velmi vstřícně vůči sudetským Němcům.