Koronavirus mi připomněl, že v minulosti chodili pracující tátové a školní děti na oběd domů. Dnes bereme skutečnost, že děti se stravují ve školní jídelně, za samozřejmost. Stejně jako závodní jídelny či kantýny, závozy obědů na pracoviště, stravenky apod.

Nic ale netrvá věčně. Vláda má jednat o tzv. stravovacím paušálu. Dojde-li na něj, zaměstnavatel bude moci místo podpory jídelen a kantýn, dovozů jídla či stravenek apod. dát lidem hotové peníze.

Věřím, že většina rodičů svým dětem během jara poctivě vařila. Tak nějak máme pocit, že děcka by neměla obědvat vlašák s rohlíkem. Mnozí živnostníci naopak přiznávají, že jejich oběd mívá právě podobu plněné bagety, ohřátého polotovaru apod. Což neprospívá ani jejich zdraví ani výkonnosti.

Jak to asi bude vypadat, až firmy začnou zavírat ony kantýny? 

Paušál vypadá na první pohled hezky. Dá lidem svobodu, ať se rozhodnou, co s penězi udělají. Jenže to nebude podpora stravování. Bude to další daňová výjimka, zcela bezúčelová. S jednou vychytávkou: daňově odečitatelná bude jen část, ale paušál samotný bude neomezený. Pokud s ním zaměstnavatel nahradí část platu (samozřejmě po vzájemné dohodě), nebude se zaměstnanec stačit divit o dovolené, v nemoci či při odstupném. To vše se totiž bude počítat jen z regulérní mzdy.

Pokud to bude fér, získá měsíčně něco přes tisícovku čistého navíc. Ovšem bude-li namísto do závodní jídelny chodit do restaurace, připlatí si třeba stokorunu denně. Tedy kolem dvou tisíc za měsíc. Takže si asi dá spíš ten vlašák s rohlíkem.

Snad se jednou nedočkáme také uzavírání školních jídelen s tím, že děti dostanou namísto toho od státu peníze na ruku. A půjdou si za ně hned nakoupit hromadu sladkostí. Nebo ještě něčeho horšího.