- Tak především, kůrovec tu byl vždy, ale je pravdou, že při větším suchu se mu více daří, může vytvořit za rok více generací. Problém s kůrovcem však začal v této devastující podobě až poté, co orgány státní správy začaly reorganizovat těžbu, ochranu a obnovu lesních porostů. Došlo i k velkému úbytku pracovních sil, které v tomto odvětví byly zaměstnány.
- V dřívější době, před rokem 1989, byla těžba řízená tak, aby to nedecimovalo lesní porosty a půdu. Hajný nebo lesník, jak chcete, měl na starosti území, o které se mohl jako správný hospodář dobře postarat. Netvrdím, že i dříve potíže nebyly, ale oproti tomu, co přišlo po roce 1989, to byla vcelku prkotina. Sametová revoluce se zvrhla v drancování lesů za účelem byznysu. Peníze a nic než peníze. Lesník v rámci úspor dostal na starosti asi čtyřikrát větší území, než měl dříve a spousta lesů se vrátila do soukromých rukou v restitucích. Nyní jsme tedy v situaci, kdy část lesů je státních, část obecních a část v rukou soukromníků. Pro všechny z nich platí starost o lesy, která je zakotvená v zákoně. Ale bohužel spousta vlastníků nebo pronajímatelů lesa (dnes Lesy ČR samy nehospodaří, ale lesy pronajímají na základě výběrového řízení) lesy pouze vytěžila a znehodnotila. Těžilo se pro peníze bez jakéhokoli přemýšlení o dopadu na naši přírodu. Kolik lidí bylo za toto drancování postiženo? Asi tušíte, že skoro nikdo. Ale vrátím se zase k hajným a správcům lesů. Hajní a lidé, kteří se o naše lesy starali, dostali na starost tak velké plochy, že ztratili přehled o tom, co je na tomto území potřeba. Přitom o les je třeba se starat od jeho založení až po jeho mýtní věk. Je třeba lesy obnovovat, vychovávat, prořezávat, ovlivnit správnou druhovou skladbu, bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů, odstraňovat volně ležící dříví. Uvedu příklad - při hospodaření v lesích se v rámci výchovy lesního porostu počítalo i s prořezem pásu v lesích tak, aby byl les odolný proti působení silného větru (tzv. pás lesní zpevňovací). Když potom přišel silný vítr, tak lesem pouze proletěl a nezpůsobil velké škody na porostech.
- Dalším problémem bylo propouštění lidí pracujících v lese a tady také nastala velká příčina toho, že kůrovec začal vyhrávat. Hajný dříve označil např. deset napadených stromů a ty byly okamžitě pokáceny dřevorubci. Napadané stromy byly odstraněny z lesa a na vykácená místa byl hned vysázen nový porost. Každý hajný měl i své lesní školky, odkud mohl brát malé čerstvé stromky dle potřeby. Bohužel, dnes je vše jinak, každé kácení je potřeba vysoutěžit ve výběrovém řízení a od jeho vyhlášení po určení vítěze zakázky uplyne dlouhý čas. Najednou místo deseti napadených stromů kůrovcem je jich sto padesát. Soukromá společnost, která zakázku vyhraje, má však ve smlouvě vytěžený počet m3 daný tak, jak byl zadán při zadávání veřejné zakázky. Bohužel v době, kdy firma začne kácet, je už stromů napadeno daleko více a počet m3, které by bylo třeba vykácet, je daleko vyšší, ale limit těžby se překročit nesmí, to by bylo porušení uzavřené smlouvy. A tak se soutěží znovu. Asi chápete, co to pro naše lesy znamená. Když to celé shrnu, tak je to ekonomicky o dost dražší oproti starému systému, ale i kdyby nebylo, jde především o naše lesy, přírodu a my přeci nechceme holé pláně, nebo snad ano? Když se kůrovec rozrostl do velkých rozměrů, do lesů se pustila těžká technika, která nahrazuje lidskou práci. To je sice hezké, ale při ořezávání větví touto technikou většina kůry ze stromů, potažmo i s kůrovcem, zůstane v lese, a to je to špatné. Při pokácení lidskou silou se strom ihned postříkal látkou, která kůrovce zahubí. Ano, bylo to pracnější, ale bylo to naprosto účinné. V dnešní době je už i málo správců, co mají vlastní školky se stromky, které byly v blízkosti lesa, o který se starali. Sazeniček je málo, a tak nejsou k dispozici na podzim, kdy jsou nejlepší podmínky k výsadbě, ale třeba až v zimě, kdy mrzne a nedá se sázet, nebo na jaře, kdy nejsou pro výsadbu tak optimální podmínky jako na podzim. I kvalita těchto stromků není vždy taková, jakou požadují správci lesů, kolikrát už přivezou stromky, které jsou téměř suché, ale musí je zasadit, a doufat, že se uchytí, protože jiné nejsou. Smutné, když platíte za nákup stromků, lidem za práci, kteří je musí vysadit a výsledek je žalostný. Pracovní síla také není a musí se shánět různí brigádníci.
- Vzhledem k těmto skutečnostem se začalo uvažovat i o tom, že státní lesy by mohly dřevo těžit samy. Že by mohly pouze zaplatit těžební práce, ale samotné dřevo by připadlo státu. To ale v současné době nikdo nechce, protože vytěženého dřeva je nyní vzhledem ke kůrovcové kalamitě tolik, že se nevyplatí ho prodávat, a tak leží vytěžené v lese a ztrácí hodnotu. Dříve byly ve vlastnictví státu i pily, ale ty se téměř rozprodaly. Dřevo, které se nařezalo na řezivo se uskladnilo a vydrželo spoustu let, nyní však dřevo leží v kůře na skládce a hnije.
- Toto vše je velice alarmující, jak se se vším špatně hospodaří. A proto jsem napsal tento článek, abychom se my lidé v naší zemi zamysleli, co vlastně chceme, co vlastně zanecháme příštím generacím. Moc rád bych chtěl, abychom na to, co nám bylo předáno předky, byli pyšní a konečně jsme otevřeli oči. Byznys není vše, příroda je nad byznys. Bez přírody nebudeme ani my.
