Neústupnost a vyděračský přístup odborů i poté, co vláda a představitelé parlamentních stran včetně pravice deklarovali ochotu o požadavcích odborářů jednat, budí navíc podezření, že odborářští vůdci mají jiné cíle než prosazovat zájmy svých členů.
Již od zmíněného roku 1997 jsou odbory stále pevněji spojeny se sociální demokracií a její prospěchářskou politikou, která přibírá na síle s blížícími se volbami. Společná tisková konference Jiřího Paroubka s odborářskými šéfy po boku nás sice už dnes nepřekvapí, ale neměla by nás nechat chladnými.
Nebojuje Jaromír Dušek zaštítěný odbory spíše za senátorské křeslo za ČSSD? Zaměstnanci a členové odborů by si měli uvědomit, že jsou právě v těchto dnech využíváni k politickému boji, a měli by přestat rozdmýchávat oheň, který jejich předáci spolu s Jiřím Paroubkem před několika dny rozdělali (vždyť na podzim ČSSD s komunisty pro zdanění zaměstnaneckých náhrad hlasovala!).
Neodpovědně se bohužel odbory chovají nejen u nás, ale v celé Evropě. Zatímco my se k ekonomickému krachu teprve blížíme, byť s přičiněním levice mílovými kroky, například v Řecku už krach vyhlásili. Místo aby řecké odbory tento fakt přijaly a usnadnily vládě prosazení nezbytných kroků k ozdravení řecké ekonomiky, ženou lidi do ulic. Právo na stávku je trvalé a nezpochybnitelné. Mělo by se však uplatňovat ve správné míře a ve správný čas. Ten teď není ani v Evropě, ani u nás.
Když si odboráři v době celosvětové krize vydupou zmírnění úsporných plánů navzdory ekonomickým potížím, poškodí ve výsledku svoje firmy a jejich konkurenceschopnost.
Čeští odboráři poškodí českou ekonomiku v Evropě a "evropští" evropskou ekonomiku ve světě. Ne za rok ani za deset let, ale právě v těchto dnech se přitom rozevírají nůžky mezi ekonomickými možnostmi starého kontinentu a novými nastupujícími ekonomikami, především asijskými. Jak velký kus si z nově přerozdělovaného ekonomického a politického vlivu utrhneme my, záleží i na rozumném přístupu odborů.
