Alarmující byl už začátek probíhající schůze. Místo abychom se ve zbývajícím čase této sněmovny pokusili projednat a odhlasovat maximum vládních návrhů zákonů, sociální demokracie a komunisté, hlasující v naprosté shodě, prosadili hned několik desítek změn programu a zahltili sněmovnu návrhy, které vznikly v rychlosti v kancelářích jejich poslanců. Návrhy, jejichž jediným cílem je oslovit neinformované voliče a sbírat hlasy před nastávajícími volbami. Navzdory kritické situaci veřejných rozpočtů chtějí levicoví poslanci prosadit změny v sociálním systému, které sice krátkodobě nasypou některým skupinám obyvatel do kapes pár korun navíc, ve svém důsledku ale zatíží státní rozpočet o dalších rekordních 20 miliard korun.
Sociální demokraté a komunisté si tak bezostyšně kupují hlasy voličů, aniž by nahlas přiznali, že tento předvolební dáreček pochází pouze a jen z finančních prostředků nás všech a jednou se bude muset splatit, a to včetně úroků. Vědomě rozbíjejí rozumné reformní kroky předchozí Topolánkovy vlády, definitivně cupují tzv. Janotův balíček a staví se i proti ministrům vlády, na jejímž sestavení se před několika měsíci sami podíleli. Zároveň tak shazují pod stůl desítky potřebných zákonů, na jejichž projednání zřejmě nezbude čas.
Pánové Paroubek, Sobotka, Grebeníček či Filip přitom na půdě sněmovny volí čím dál agresivnější postup a ve své silové politice neustále přitvrzují. Výjimkou není ani porušování jednacího řádu ze strany zástupců levice a jejich bezostyšné přehlížení věcně správných námitek politických soupeřů.
Čelíme vážné situaci Několikrát jsem byl v minulém roce kritizován, že ODS neodešla do opozice a nepřenechala řešení chaotické situace po pádu Topolánkovy vlády zmatenému Jiřímu Paroubkovi. Že při projednávání rozpočtu ODS nebouchla dveřmi, ale nechala ho v závěrečném hlasování projít.
Navzdory takovým názorům jsem přesvědčen, že rozhodnutí ODS nezříkat se zodpovědnosti a podílet se na správě věcí veřejných i v nestandardní a pro ODS nepříznivé politické situaci bylo správné. I proto, že Jiří Paroubek nebyl zodpovědnost za pád vlády připravený přijmout. Stejně tak bylo správné podílet se na tvorbě Fischerovy vlády, která, ač slabá, provádí tuto zem ekonomickou krizí dobře. Pokud jde o rozpočet, jeho zamítnutí by mělo smysl pouze ve chvíli, kdy by existovala šance na přijetí jiného. Protože taková šance se vzhledem k rozložení sil ve sněmovně rovnala nule, bylo jedinou alternativou rozpočtové provizorium a s ním spojené dramatické potíže chodu státu a snížení důvěry zahraničních investorů v naši ekonomiku. Teoretická možnost, že vláda předloží nový rozpočet přijatelný pro levicovou většinu (která svými zásahy rozcupovala i ten původní), byla pro nás logicky nepřijatelná. Byl by evidentně podstatně horší.
V tuto chvíli ovšem čelíme ještě vážnější situaci. Situaci, kdy je reálné, že sněmovnou projdou levicové předvolební taháky schopné naše veřejné finance zcela zdevastovat. V rámci demokratických pravidel a prostoru, který nám dává jednací řád sněmovny, proto uděláme ve zbývajícím čase vše pro to, abychom tomuto nehoráznému plýtvání zamezili a chránili další generace od dluhů, které na ně levice valí.
