Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já primárně představím svůj pozměňovací návrh resp. náš společný s panem kolegou Juchelkou, který je evidován pod číslem 910. Ale ještě možná pár poznámek předtím.
Já jsem se dneska na výboru pro sociální politiku ptal pana ministra, odkud přišel na částku 1 milion korun, jestli to vychází z nějaké populační analýzy nebo jestli to má nějaký metodologický základ, jestli pracujeme skutečně s nějakou metodologií v tomhle ohledu. Bylo mi řečeno, že ne, že se uvažovalo o nějakém rozpětí 0,8 až 1,2 milionu korun ročního příjmu a nakonec došlo k jakési koaliční shodě. Mně se to moc nelíbí, protože si myslím, že na to, že jste na to měli dva měsíce respektive ten první signál jste vyslali už před dvěma měsíci, že budete tuhletu speciální dávku, jestli to takhle lze nazvat, vytvářet, že na to bylo docela dost času, aby to bylo trochu více promyšleno, aby to bylo lépe argumentováno, proč se jedná zrovna o tu částku do 1 milionu korun. Ale budiž.
Pak mám ještě jeden problém další, jakoby odborný. Jeden ze základních principů sociální politiky - a nalezneme to v jakékoli odborné literatuře, ať už domácí, nebo zahraničí - hovoří o jakýchsi principech sociální politiky. A jeden z těch nejzásadnějších je takzvaný princip spravedlnosti nebo princip sociální spravedlnosti. A tady narážíme, myslím si, značně. Já vám řeknu příklad. Matka samoživitelka, která má dvě děti, které již dovršily 18 let, tak na příspěvek nedosáhne. Dovršily toho věku třeba čerstvě. Na příspěvek nedosáhne, je samoživitelka. A teď tady máme například jako protiklad rodiče, kteří žijí spolu, ve společné domácnosti, jsou manželé, mají dvě děti, jsou v tom pásmu do 1 milionu korun a na ty děti na ten příspěvek dosáhnou jenom proto, že ty děti ještě nedosáhly 18 let. Rodiče s jedním dítětem dosáhnou, matka samoživitelka se dvěma dětmi nedosáhne. Takže tenhle princip je podle mého názoru značně narušen. Ale takových příkladů bychom tady mohli říct samozřejmě více, nechci zdržovat.
Půjdu k tomu svému pozměňovacímu návrhu nebo tomu našemu společnému pozměňovacímu návrhu. V principu jde o to, že on se vylučuje s tím naším hlavním základním pozměňovacím návrhem nebo s předcházejícími návrhy, kdy chceme tu dávku až do 26 let, které tady byly představeny, je to jakýsi návrh alternativní, kompromisní, kdyby tyto návrhy neprošly. A týkalo by se to nezaopatřených dětí do 21 let, které se soustavně připravují studiem na své budoucí povolání na středních školách respektive na středních odborných učilištích, gymnáziích atd. Myslím si, že je důležité na tuhletu skupinu speciálně myslet, protože je opravdu obrovský rozdíl mezi středoškolákem, který už má 18 let nebo 19 let nebo často i 20 let, a mezi vysokoškolákem, který je starší a de facto je daleko více kompetentní k tomu, aby se eventuálně rozhodl, že si bude řekněme přivydělávat někde, protože pan ministr velice často argumentuje tím, že ti lidé v tomhle věku by měli chodit na brigády respektive mohou chodit na brigády atd., a tím pádem nějak zlepšovat socioekonomickou situaci té rodiny, ve které žijí. Tak já si myslím, že je tam poměrně významná hranice mezi těmi středoškoláky a mezi těmi vysokoškoláky. Protože abychom říkali, že těm absolventským ročníkům, protože těch se to řekněme týká, po tom 18. roku věku, do těch 21 let, abychom jim říkali - běžte na brigádu a potenciálně zanedbávejte svá středoškolská studia, to si myslím, že je špatně. Jestli člověk dokončí vysokou školu, nebo nedokončí, to už je trochu jiná věc, už kvalifikaci má, protože na vysokou školu se musí jít s maturitou, ale ten člověk, který je na střední škole a tu maturitu nemá, tak si myslím, že by se především měl věnovat svým školním povinnostem.
A z tohoto důvodu tedy navrhuji nebo navrhujeme tento pozměňovací návrh 910, kdy by se v případě, že by neprošly ty předcházející návrhy, které předložilo hnutí ANO, hlasovalo a zohlednil se ten věk 21 let za samozřejmě použití toho parametru, že se doloží, že ten člověk je stále studentem střední školy nebo učněm odborného učiliště. Děkuji za pozornost.
