Možná si myslíte, že takové otázky si není třeba vůbec klást, ale já se však osobně domnívám, že spíše opak jest pravdou! Začněme však popořádku.

     Suverenita republiky byla nejprve velice takticky nahlodána "lisabonskou smlouvou", kterou až na komunisty, ale také tehdejšího prezidenta Klause, podpořily v roce 2009 všechny ostatní parlamentní politické strany. Podle tohoto paktu by měl platit v Radě systém "dvojí většiny", což v praxi znamená, že pro přijetí rozhodnutí se musí vyslovit 55% členských států, které tvoří současně 65% obyvatel EU.

    Z toho lze vyčíst, že čtyři největší evropské ekonomiky, tedy Německo, Francie, Itálie a Velká Británie mohou zablokovat každé rozhodnutí Rady a dokonce za podpory jedenácti libovolně malých zemí, si mohou v EU přijímat sami prakticky vše. Současně centrála EU získala i další nové pravomoci a k tomu návdavkem i možnost rušit právo veta bez další ratifikace. Dopady takto nastavené "unijní dominance" na naši legislativu registruji nyní, nejen jako člen sněmovního Výboru pro evropské záležitosti, ale i jako prostý občan této země, již prakticky každý den.

     S naznačenou, a velice citelnou, ztrátou státní suverenity se také začaly množit, "jako houby po dešti", i  jiné útoky na svrchovanost naší země.

    Z poslední doby bych mohl uvést skandální výroky předsedy maďarského parlamentu Lászlo Koevra o to, že ČR neměla být kvůli stále platným dekretům prezidenta Beneše vůbec přijata do EU. Je trestuhodné, že vrcholný představitel země, která se historicky v období II. SV silně orientovala nejprve na Mussoliniho Itálii a později na Hitlerovo Německo, země tzv. šípových křížů, v listopadu 1940 přidávající se ke státům OSY, si dnes dovolí tímto způsobem vyjevovat snahu o přepis výsledků II.SV a celého poválečného uspořádání a vypořádání se s agresory tak, jak to bylo schváleno vítěznými mocnostmi. Ano, Maďarsko patřilo tehdy po válce k poraženým zemím a i jeho dnešní jeho polická reprezentace by tento fakt měla, více než 70 let poté, respektovat.  Frontální útoky na naše dekrety, a potažmo tak na zřízení obou spřátelených zemí, ČR a SR, započal již ale v roce 2002 maďarský premiér Viktor Orbán, který v nich ani dnes, a to ze stejné, nejvyšší exekutivní, funkce, nepřestal.

     Jiným negativním příkladem v pozvolném procesu ztráty suverenity naší země jsou rozkladné, jakoby dobře zamýšlené, aktivity některých velvyslanců, tzv. spřátelených zemí. Co, v tomto smyslu, říkáte na fakt, že velvyslanci USA, Kanady, Velké Británie, Norska či Jižní Koreje spustili sami na našem výsostném území kampaň na podporu transparence a proti korupci v ČR? Co by se tak asi dělo, kdyby si toto dovolil velvyslanec náš a v jejich zemi? Možná, že by byl vyhoštěn, pokárán, přišla by snad i nějaká ta protestní nóta, "v Norsku by byl třeba i odebrán svým rodičům", ale vážně, toto si opravdu nesmí žádný diplomat dovolit.

    Předpokládám, možná ale již bohužel mylně, že některé věci jsou u nás zatím stále ještě plně v rukou českého voliče, demokraticky zvoleného parlamentu a relevantní exekutivy. Samozřejmě nepopírám, že korupce u nás existuje, přítomna je však i v zemích zmíněných ambasadorů. Podle nejnověji sestaveného Indexu vnímání korupce organizací Transparency International jsme si ale za poslední rok polepšili o šestnáct míst, před námi je Španělsko, až za námi Jižní Korea. A právě korejský velvyslanec nyní začal spolupracovat na kampani proti korupci na sociálních sítích právě u nás, v ČR. Skutečně zajímavý paradox!

     Ve skutečnosti by ale mohlo jít o to, aby obdobnými, drobnými a také velice sofistikovaně kamuflovanými krůčky byla nastartována koroze naší státní suverenity. A také řízená masová migrace je též v tomto ohledu nesporně "vhodným" krokem.

    Světové velmoci si totiž zjevně nepřejí silné národní státy a dělají vše proto, aby se politické a rozhodovací pravomoci přenesly z těchto periférií do jediného centra. A teď bych se mohl obloukem zase vrátit k již zmíněné ztrátě suverenity prostřednictvím Lisabonské smlouvy. Nemyslíte, že četná fakta již začínají tvořit poměrně ucelený řetězec? A co nato naše vláda, opět nás nechá "na holičkách", tak jako jindy? Tentokráte by však mohlo být již pozdě!