Nebojme se "eGovernmentu"

PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

KSČM
Plzeňský kraj
krajský zastupitel

Ne každý z nás, zejména ze starších spoluobčanů, přesně ví, co vlastně znamená anglický, tak často nejen mediálně používaný, termín eGovernment. Nemusí být zcela „od věci“ připomenout, že se v českém překladu jedná o komplikovaný proces elektronizace státní správy. Zjednodušeně tedy o vybavování státních a obecních institucí nejen počítačovou technikou, ale taktéž příslušnými programy a aplikacemi pro její zdárný a efektivní provoz ve prospěch občanů. A nejen to, jedná se i o proces digitalizace, jinak řečeno přizpůsobení dosavadní osobní a písemné komunikace mezi občany a úřady, a také potřebných informací a dokumentů, nastupujícím elektronickým podmínkám, přirozeně v moderním evropském a světovém „střihu“.

A jak vlastně na tom, v souvislosti s rozvojem eGovernmentu, jsme? Skutečnost není vůbec radostná. ČR se nachází na samém chvostu EU a v oblasti prováděné digitalizace se nemůže měřit nejen například s Velkou Británií, ale bohužel dokonce ani s Estonskem, přičemž posílení této komunikační platformy by mohlo přinášet do státního rozpočtu miliony korun.

Jak to konkrétně myslím? Elektronická komunikace prokazatelně zvyšuje konkurenceschopnost státu, napomáhá ekonomickému růstu a v neposlední řadě usnadňuje život občanům, kteří již nejsou nuceni obíhat úřady a trpět v dlouhých frontách. A často se přitom jedná jen například o výměnu občanského průkazu či pasu.

Studie společnosti GovDelivery Europe, uskutečněná ve Velké Británii jako první svého druhu, zjistila, že každý občan, využívající elektronické služby přinese virtuálně do státní pokladny přes jeden a půl libry ročně. Do výzkumu se zapojilo jedenáct tisíc respondentů, jimž následně začala státní správa elektronicky rozesílat rozličné informace.

Z vyhodnocení studie dále vyplynulo, že čtyřicet tři procent respondentů změnilo své úmysly nevydávat se na úřad nebo státní správě nevolat poté, co potřebnou informaci již dříve dostalo e-mailem. Elektronickou informací lze tedy omezit provoz kontaktních míst, počet telefonických hovorů či například množství zbytečně tištěných materiálů.

Rozhodně by však nebylo rozumné zapomínat na starší občany a elektronickou komunikací a digitalizací zcela nahradit současné zavedené formy kontaktu s úřady. Domnívám se, že současná koaliční vláda, která často jinak na své seniory zapomíná, toto nemá, doufejme, ani v úmyslu!

Fakt, že je ČR v oblasti eGovernmentu, podle indexu DESI 2015, až na třetím místě od konce v rámci celé EU, však vyvolává minimálně vrásky na čele české exekutivy. Není proto divu, že Sobotkova vláda byla nucena připustit, že zde silně pokulháváme, a to již nejen za vyspělými zeměmi. Snad se tedy po společném jednání předsedy vlády, ministrů zodpovědných za tuto problematiku a předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu začne již konečně „blýskat na lepší časy“!