Faleš a lidsky zavrženíhodná touha po bezohledném sebeprosazení na úkor druhých, obsedantní chtíč společensky vyniknout „za každou cenu“ či například tolik lákavá vidina snadného zisku, lhostejno, že získaného neetickým jednáním, jsou často signifikantními znaky tvůrců „vodopádů slov o pravdě a lásce“.

     Snad zatím posledním příkladem amorálního rozporu slov a činů se stal „byznys plán“ podnikatele Bakaly založený na prodeji bytů 43 tisíc, dříve hornických bytů OKD. Kupcem se má stát investiční společnost Round Hill Capital, kde údajně figuruje bývalý manažer a viceprezident Bakalovy někdejší firmy BXR Stanislav Kubáček. Nelze nedomýšlet, že by se tak mohlo jednat o laciný „avšak o to špinavější trik“, jak si na jedné straně reálně ponechat lukrativní obchod s nájemným, který jen v loňském roce přinesl do „bezedných kapes majitele“ přes 460 milionů korun, a na straně druhé se veřejně očistit od obvinění z faktického morálního podvodu na mnoha tisícovkách lidí. V privatizační smlouvě, uzavřené v roce 2004, se totiž společnost RPG Industries, spoluvlastněná Bakalou, zavázala, že v případě převodu bytů je nabídne přednostně nájemníkům, a to za netržních podmínek.

     Nájemníci zmíněných bytů si nejspíše budou muset „otírat existenční slzy“ i nadále, i když měli již byty přislíbeny za jednotkovou cenu 40 tisíc korun. Nemůže je, v tomto ohledu, ukonejšit ani skutečnost, že zvláštních eskapád, má štědrý donátor a ideový milec pokrytecké „nepolitické politiky“ a reálně odlidštěných hodnot lidí kolem Václava Havla za sebou více.

      Snad poprvé na sebe ale Bakala negativně upozornil výstavbou svého „papalášského“ sídla, zkolaudovaného v roce 2007, za zhruba 200 milionů korun, kam se nově bude moci přijet dokonce i podzemním tunelem. Nic proti zbohatlickému gustu, „každému co jeho jest“, ovšem fakt, že „skromný domek“ vyrostl přímo v oblasti chráněného území na šumavské Modravě, nutí nás všechny významně pozdvihnout obočí.

     Jiný megalomanský projekt, spojený s uhlobaronem, propagandistické centrum Charty 77 - Knihovna Václava Havla, nyní sice neleží v „žaludku“ ochráncům přírody, ale pro změnu zase mnohým památkářům. O „politickém přínosu“ této instituce k rozeštvávání společnosti se rozepisovat raději nebudu, nebylo by to zrovna nejvhodnějším „prázdninovým tématem!   

     V tomto svém příspěvku jsem chtěl naznačit jakými způsoby, poplatnými aktuálnímu politickému vývoji či kultu osobnosti, lze u nás stále ještě efektivně pokrývat morálně nečistý, a tudíž zcela nepřijatelný, způsob vlastní obživy. Podnikatelské strategie „a la Viktor Kožený“, často umně naroubované na apologety „pravdy a lásky“, jsou stále zde a obávám se, že nám „ruku v ruce“ mohou způsobit ještě mnoho “lži a nenávisti“ a přirozeně také bídy!