Radikalita vystoupení zástupců ODS v poslanecké sněmovně začíná nabývat nejen na intenzitě, ale bohužel především na demagogii. Oprávněně se lze ptát proč! Podle mého názoru se jedná o patologické projevy pudu vlastní ekonomické sebezáchovy a také možné obavy z následků vyplývajících z politické, morální, ale nezřídka i trestní zodpovědnosti, nejen za své činy, ale zejména za podíl na setrvalém poklesu životní úrovně obyvatel ČR.

     Potvrzujícím argumentem může být situace v regionech. I zde se lodě z domovského přístavu ODS začínají naklánět a někdy i pozvolna klesat k bahnitému dnu a někteří jejich dříve „kovaní“ kapitáni začínají nedobrovolně opouštět bohorovný klid lukrativního podpalubí.

     Připomeňme si, v této souvislosti, například situaci v Plzeňském kraji. Jako jeden z prvních opustil ODS, v březnu loňského roku, místopředseda regionálního sdružení a významný podnikatel, majitel firmy INGEM, Jan Michálek. Jako důvod svého odchodu uváděl „nulovou reflexi vedení ODS a také direktivní výběr stranických kandidátů do voleb, kdy v dominantně modrém kraji převažovala loajalita nad odborností“. Zázračné, poměrně však pozdní prozření!

     Podobným „úderem do vazu“se stal, o tři měsíce později, odchod dalšího významného podnikatele, svého času dokonce i člena Výkonné rady ODS, muže ovládajícího nejsilnější partajní sdružení v Plzni na Lochotíně a taktéž předsedy představenstva Plzeňských městských dopravních podniků, kontroverzního Petra Štrunce. Oficiálně takto učinil z důvodu „růstu vlastních podnikatelských aktivit“. Primátor Plzně Martin Baxa glosoval jeho rozhodnutí slovy: „Je to člověk, který pověsti naší strany příliš nepřidává, ale jeho odchod je jeho rozhodnutí, které bude navenek dobrým signálem“. Jiří Pospíšil, předseda Regionálního sdružení ODS Plzeňského kraje a neúspěšný exministr spravedlnosti, zase vyprovodil svého stranicky mocnějšího kolegu konstatováním:“ Je to důkaz toho, že se ODS zbavuje lidí, kteří poškozovali její pověst. Je to důkaz, že se postupně očišťuje.“ To však ještě sám zcela jistě netušil, že se tento „detoxikační proces“ bude týkat v únoru letošního roku i jeho. Když nebyl na stranickém kongresu zvolen prvním, ani řadovým místopředsedou strany, uraženě, ale také neskrývaně pragmaticky „práskl do bot“. Důvod si však musel pro širokou veřejnost účelově vygenerovat z „oboustranné ztráty důvěry u nemalé části členů a funkcionářů ODS“.

     Pocit ublíženosti si od počátku tohoto měsíce sebou nejspíše také odnáší, nyní již bývalý technický náměstek primátora Plzně, Petr Rund. Ten byl ze svého postu v souvislosti s podezřelými vícenáklady, vzniklými při miliardové stavbě nového plzeňského divadla, nejprve zastupitelstvem města potupně odvolán a o pár dní později z ODS raději sám vystoupil. Prý, aby „..neblokoval křeslo v zastupitelstvu novým lidem“. Strana si tak bude ale muset hledat současně i nového předsedu oblastního sdružení v Plzni – Doubravce.

     Zcela tristní pro ODS se jeví stávající politická situace v zastupitelstvu nejlidnatějšího městského obvodu Plzeň 1. Z osmi zastupitelů, zvolených za ODS, zůstali ve straně pouze dva, přičemž svá dlouholetá členství dokonce ukončili i oba místostarostové Jiří Uhlík a Vladimír Tichý. Údajně pro fakt: „že se ODS začala odklánět od pravicové politiky“.

     V průběžném sumarizovaném součtu opustilo stranu, podle údajů samotného vedení ODS v Plzeňském kraji, kolem 20 % členské základny. Největší úbytek byl zaregistrován v Plzni, kde se vytratilo více jak 350 dosavadních členů, tedy celá čtvrtina.

    A co dodat závěrem? ODS a její klientelisticky pojatou stranickou strukturu v Plzni, která je silně naroubována na městský rozpočet, opustí nejspíše ještě mnoho klíčových hráčů. Někteří ze ztráty přesvědčení či z pocitu získané marnosti, velká část však pro ztrátu svého politického vlivu a lukrativních funkcí na různých stupních státní správy. Z odumírajícího subjektu pro ně vedou reálně dvě cesty, první do politického zapomnění, což by bylo pro celou společnost, po zkušenostech posledních let, jen dobře a druhá směrem do jiné, někdy i poměrně odlišné, ideologické platformy. A právě s takovýmito „turisty“ se máme všichni opravdu na co „těšit“!