Dámy a pánové, zcela typickým učebnicovým příkladem, jak rozeštvávat skupiny občanů a zasévat sémě vnitrospolečenské nenávisti je pozměňovací návrh pod číslem 8850, který podal lidovecký poslanec Marian Jurečka, a který ve svém principu obsahuje zcela nepřijatelný zásah do výpočtu důchodů některých skupin českých občanů, a to především na základě falešného předpokladu kolektivní viny, kterážto sama o sobě je navíc, v mnoha případech, velice sporná.

   Jestliže měl autor tohoto pozměňovacího návrhu pocit, že se kdokoliv provinil proti tehdy platnému právu, myšleno proti právnímu rámci před rokem 1990, a to se samozřejmě také stávalo, měl on, nebo někdo z jeho kolegů, nyní tak spravedlivě zapálených, již dávno podat trestní oznámení, a nikoliv nyní takto trapně paušalizovat a s velkou pravděpodobností pouze předvolebně exhibovat. Vždyť nyní, dva měsíce před volbami do poslanecké sněmovny, jim nemůže věřit dobrý úmysl nikdo, kdo jen alespoň trochu objektivně a realisticky uvažuje.

    Zmíněná kolektivní vina, a jakékoliv roubování zákonných norem na ni, je zhovadilost skutečně z těch největších. A že zrovna lidovci, jejichž ideoví předchůdci a vzory ničili životy milionům obyvatel po celé planetě a po celá staletí, násilnou katolizací a rekatolizací, si toto neuvědomují, je velice zarážející a oni sami kolektivní vinu rozhodně necítí.

    Dnes mnozí členové této, údajně demokratické partaje, se na jedné straně podbízejí a poklonkují před předáky Landsmannschaftu, oslovují je “milými krajany”, a to zcela proti duchu rozhodnutí vítězných mocností, které právoplatný a morálně oprávněný odsun po II. světové válce iniciovalo a k tomu si ještě dovolují vyzývat český národ ke smíření, někdy dokonce ještě k omluvám. Sami ale, více než 30 let, po listopadovém předání moci, jednotu národa podkopávají a rozvrací tím, že společnost kastují a kádrují. A to, na ty, dle jejich názoru, morálně vyhovující, a na ty druhé, méněcenné, vinné, vhodné k jakési převýchově formou redukce starobních důchodů. Když nyní čtu výčet těch, kterým by se měl takto uměle pokrátit důchod z politických důvodů, jen žasnu.

Zatímco se předkladatel dovoluje povyšovat, ve svém návrhu, například nad obyčejnou sekretářku, sedící na ÚV KSČ, či nad zaměstnance ve služebním poměru FMV, vydávající někde na přepážce cestovní doklady, tak soudců a státních žalobců, činných před rokem 1989, jako by se tento rek spravedlnosti, bohužel ale jen té jeho, bál. Tak nejen on se jich samozřejmě bojí, protože mnozí z těchto soudců a prokurátorů, aktivně činných ještě dnes, by si takovouto jasnou sociálně ekonomickou segregaci určitě líbit nenechali.

Obdobně mně také zaráží aspekt, jak navrhovatel, může zákonná pravidla k výpočtu důchodu, která zde platila po desítky let, nyní chtít nyní retroaktivně měnit. A měnit nejen ideologicky, ale také i poměrně hloupým způsobem. Stačí jeden ilustrativní příklad za všechny.

Marián Čalfa - byl od 7.12. do 10.12.1989 pověřen řízením vlády, současně od 3.12. do 10. 12. 1989 byl prvním místopředsedou vlády, od dubna 1988 do 3. 12. 1989 ministrem bez portfeje - tzn., že dle PN byl v tomto období ještě morálně nečistý, ale když byl potom ve funkci předsedy vlády od 10. 12. do 30. 12. 1989, tak už byl stejnou optikou, naprosto vyhovující.

 Kolegové a kolegyně, skutečně ještě necítíte, s prominutím až hloupost, a pokus o revanš tohoto ideologického balastu, který má být vpraven do námi projednávaného, zákona?

     Jakýmsi pomyslným vrcholem nesmyslnosti a zbytečnosti pozměňovacího návrhu kolegy Jurečky je ale pojistná vsuvka, že některým vybraným osobám nebude důchod krácen za dobu, kdy prokazatelně a bez vědomí svých nadřízených spolupracovaly s účastníkem protikomunistického odboje^, nebo s jinou osobou nebo organizací, která prokazatelně vystupovala proti komunistickému režimu a zasazovala se o ochranu základních lidských práv a svobod a svou spoluprací účastníka protikomunistického odboje nebo jinou osobu vystupující proti režimu v jejich činnosti aktivně podporovala.

A rozhodovat o tom, kdo je kdo, by měli údajní „odborníci“ ÚSTRu. Tak to je tedy skutečně výborné, zejména když naše veřejnost již dlouhodobě ví, jak tato zcela zbytečná a drahá instituce, prosycená předpojatými antikomunisty, funguje. Tak se můžeme těšit na skutečnou spravedlnost. Opět takovou, jako když v 90. letech, kdy byly evidenční karty prominentů aktuální politické moci bezpečně uloženy tak, aby do nich bylo pokud možno co nejméně vidět. A také byl u toho tehdy lidovec, za socialismu čelní funkcionář Československé strany lidové a první polistopadový ministr vnitra, Richard Sacher. Ostatně, nezasloužili by si podobní obojací lidé, také zásah do svých důchodů? Nebo již porevolučně stačí, že jdou někomu na ruku?

        Kolegyně a kolegové, možná někteří z vás nevědí, že tento pokus o politický revanš a segregaci části našich spoluobčanů, není prvním. O něco podobného se pokusila vládní koalice ODS, TOP 09, LIDEM již v roce 2011, když navrhovali vyšší zdanění formou srážkové daně také u tzv. prominentů bývalého režimu. Ústavní právníci je však obratem varovali, že v případě takovéto daně hrozí ústavní žaloby, protože jakýkoliv diskriminační přístup ke zdanění určité skupiny osob může vyvolat oprávněnou ústavní stížnost. A to jim dost zkřížilo plány, protože jejich dalším krokem měl být návrh zákazu KSČM, strany, která je dlouhodobě registrována ministerstvem vnitra, a která nejenže se nepodílela na všech těch zlodějnách a tunelováních v 90. letech, včetně např. cinklých církevních restitucí, jako někteří členové stran tzv. demokratické opozice, ale nikdy ani na okamžik nevybočila z ústavního rámce ČR.

      A dnes to tady máme znovu, lustrační zákony, které zničily profesní, ale i osobní život mnoha tisícům nevinných a poctivých lidí, také z důvodu aplikace kolektivní viny, již prostě některým nestačí a na antikomunistickou strunu je třeba zabrnkat tedy i jinak. Jako, kdybychom neměli v naší zemi zcela jiné a závažnější problémy. Děkuji Vám za pozornost!