V souvislosti s neblahými i událostmi týkajícími se České pošty, kdy bude docházet dle rozhodnutí vlády k rušení mnoha poštovních poboček, často velice moderně, ale také přirozeně nákladně, zrekonstruovaných a současně k propouštění mnoha set kmenových zaměstnanců je nutno si uvědomit co také tomuto dnes tristnímu stavu mohlo předcházet.

    Jako poslanec KSČM jsem měl v roce 2015 Českou poštu ve své odborné gesci a s mými kolegy jsme již tehdy požadovali zřízení příslušné sněmovní vyšetřovací komise, což nám nakonec nebylo umožněno. Dnes je patrno, že to bylo obrovskou politickou chybou dolní komory parlamentu, která prakticky vede až k aktuální paralyzaci a ekonomické destrukci významného státního podniku. Bohužel však před těmi osmi lety najednou změnili k tomuto obrovskému problému svůj názor představitelé hnutí ANO, kteří ze svého, původně skálopevného přesvědčení ustavit vyšetřovací komisi sněmovny překvapivě pro všechny vycouvali. O tom, co je k tomu vedlo, můžeme jen spekulovat!

     V inkriminované době roku 2015 se ve sněmovně paralelně projednávala také novela zákona o poštovních službách, která se měla pokusit nasměrovat tok stovek milionů korun ze státního rozpočtu na úhradu prodělku z veřejné služby, vykonávané Českou poštou. Podle této novely zákona č.29/2000 Sb. o poštovních službách, kterou jsem jako tehdejší zpravodaj sněmovny přirozeně detailně znal, měl tento státní podnik získat k úhradě prokazatelné ztráty, či chceme-li na univerzální službu v následujících dvou letech postupně 700 mil. Kč a 600 mil. a poté každý další rok vždy až po 500 milionech korun. Pošta byla současně varována, že ostatní výdaje za univerzální službu přesahující tento limit budou považovány za tzv. "nespravedlivé" a tudíž se s nimi bude muset popasovat již sama.

       V diskuzi na plénu jsem konstatoval a svým předchozím prohlášením to také potvrdil i rezortní ministr vnitra Chovanec, že od roku 2008, nebyla v souvislosti s poštou vytýčena žádná strategická koncepce a podnik se proto stále více propadal do obrovské škály problémů. Vše bez zájmu kompetentních politiků! A není právě toto jedním z klíčových důvodů, proč je nyní nutno podnik prakticky likvidovat? Každému je sice jasné, že tam, kde chybí koncepce, chybí i hospodářské výsledky, ale co když právě o to někomu jde?

      Již tehdy velice "podivnou" situaci s poštou, a to nejen v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek, dokreslovaly nejen rozličné kauzy, ale bohužel i mnohá podezření z politicko – hospodářských intrik, krytých efektivním mlžným oparem netransparence. Tak například: co si v této souvislosti mohl myslet občan "o trafice" pro politicky odklizeného exministra dopravy Zdeňka Žáka, který s akademickým titulem bakalář radil České poště již od roku 2014 a to ve velice odborně náročné problematice týkající se logistiky, telematiky a informačních a komunikačních technologií? Že by snad lepší odborník neexistoval?

     Obával jsem se že spíše než o nedostatečnou kvalifikaci a praxi pana exministra, šlo zejména o jeho budoucí roli a to za situace, kdy na stole již ležela možná existence odštěpného závodu České pošty pro ICT. A vláda plánovala, že do budoucna by se právě zde mohly rozdělovat desítky miliard korun plynoucí zejména z EU. Ze zastávané pozice předsedy sněmovního Podvýboru pro ICT průmysl a eGovernment, jsem dobře věděl, že již samotný fakt, že by se měly „evropské peníze“ určené na ICT přerozdělovávat právě „na poště“ mnohé významné profesní organizace působící v oblasti informačních a komunikačních technologií, velice ranilo.

      Konkrétní výsledky Žákovy práce se však úzkostlivě tajily, přičemž neexistovalo vysvětlení, proč si pošta exministra vůbec vybrala a sdělit odmítala i výši odměny, kterou u ní pobíral. Objevilo se podezření, že Žák spíše mohl uvnitř státního podniku působit ve funkci jakéhosi "čističe", neboť z jeho profesní anamnézy jsme se dozvěděli, že se již proslavil odvoláním hned několika nepohodlných ředitelů, např. ČD, Silnic a dálnic, evidován byl i pokus o odvolání ředitele Řízení letového provozu, který ovšem nevyšel, a to vše za souběžného dosazováním kamarádů, jak detailně ilustrovali novináři například z DNES. Z tohoto důvodu neunikl také pozornosti BIS, která explicitně uvedla ve své zprávě, že "se skupina lobistů pokoušela iniciovat odvolání generálního ředitele letového provozu. Usilovala o obsazení významných pozic předem vytipovanými lidmi a o získání vlivu na hospodaření podniku. Lobisté přes prostředníky, z okolí vysoce postavených ústavních činitelů a z podnikatelského prostředí, měli zařizovat i schůzky svého adepta na generálního ředitele se členy vlády."

       Další velice podivná kauza se objevila tehdy, kdy pošta odmítla zveřejnit také odměny vysoké manažerky, ředitelky korporátní správy, Barbory Snopkové – Haberové, v médiích identifikované jako spojka sociální demokracie do samého centra pošty. Podnik se hájil tím, že provozuje i podnikatelskou činnost, působí na volném trhu a od státu nedostává žádné dotace. Nejvyšší správní soud však již v několika svých podobných rozhodnutích konstatoval, že za veřejnou instituci je třeba považovat například i Letiště Praha nebo společnost ČEZ.

    Mnozí z nás si ještě možná také mohou pamatovat obvinění, které mediálně adresoval tehdejší ministr vnitra Chovanec poradci a spojce expremiéra Babiše Adamu Vojtěchovi s tím, že se tento pán měl zapojit do "her letní úplatkářské kauzy" způsobem dávání jakýchsi příslibů panu Čadkovi, jednomu z hlavních protagonistů celé kauzy. I když to Vojtěch, aktuálně český velvyslanec ve Finsku, vehementně popíral, přesto přiznal, že se s panem Čadkem dvakrát setkal a jednal s ním. Proč tedy?

     Neméně zajímavou informací, dostupnou z veřejných zdrojů, bylo také zjištění, že firma Agrotec, která byla dlouhodobě na přetřesu mnohými médii, a která se čistě náhodou nalézala v majetkovém portfoliu tehdejšího místopředsedy vlády Babiše, získala za  deset let od pošty zakázky za více než 575 milionů korun. Nejúspěšnější  při jejich zisku byla paradoxně za ministrů Langera, Peciny a Kubiceho v letech 2009 a 2013, když k ní doputovalo 111, resp. 154 milionů korun. Za působení tehdejší koaliční vlády ANO, ČSSD a lidovců byly firmě potom přiděleny poštou zakázky za padesát milionů korun.

     Shrnuto a podtrženo, dle mého názoru byla vytvořena již tehdy jakási vládní strategie, nikoliv tedy oficiální, jak nechat Českou poštu „vyhladovět“, ponechat vlastnímu osudu a následně ji zprivatizovat.  Konkrétní způsob by nebyl složitý, stačilo by jen neposkytnou státní peníze na uhrazení prodělečné univerzální služby občanům, kterou si stát objednává a pošta by se potom ekonomicky položila již sama. Naštěstí tehdy ještě ve vládě převládla racionalita a vůle zachovat stávající rozsah a dostupnost poštovních služeb, avšak sám jsem si kladl otázku, na jak dlouho.

     Bylo totiž a stále ještě je „o co hrát“! Koncem roku 2015 byla Česká pošta největším státním zaměstnavatelem, poskytujícím práci a obživu 32 tisícům lidí. Tržby se ročně pohybovaly kolem 20 miliard a současně se přitom generoval zisk v řádu stovek milionů korun, i když se pošta musela vypořádávat s rostoucím finančním hendikepem v poskytování již zmiňované univerzální služby.

       Již koncem roku 2015 se očekával prodej desítek poštovních budov a plánovalo se, že valná část etablované poštovní sítě by měla být přeměněna na franšízy, tedy něco jako je dnes projekt Pošta – Partner. S odstupem let již však můžeme konstatovat, že tento pokus o záchranu pošty, spíše ale jen veřejnosti předhozená fikce takovéhoto pokusu, nevyšel. Hospodářská ztráta pošty za rok 2022 tak mohla narůst na miliardu a třičtvrtě. Státní majetek soustředěný v České poště se bude však rozprodávat dále, kvalifikovaní a erudovaní zaměstnanci budou přicházet o práci a občané o dostupnost některých základních poštovních služeb. A to jen díky neprůhledným zájmům některých asociálních politiků a politických subjektů