V Plzni s péčí řádného hospodáře? Nedomnívám se!

Požadavek jistoty a bezpečí člověka integroval do své proslulé pyramidy, tvořící hierarchii lidských potřeb, mj. americký psycholog Abraham Maslow. Svou teorií podtrhl smysl a fatální význam útočiště v chráněném prostoru lidského obydlí a je lhostejno zda ve vlastněném či jakýmkoliv jiným způsobem propůjčeném. V příspěvku bych se v této souvislosti rád lokálně zaměřil na některé negativní aspekty „ubytovacího servisu“ poskytovaného obcemi svým obyvatelům, a to konkrétně městem Plzní. Bohužel situace s možností a kvalitou bydlení v městském bytě je v regionální metropoli velice dramatická. Dominující pravicová garnitura posledních dvou dekád společenského vývoje se v tomto ohledu prokazatelně spolupodílela na vzniku dvou negativních faktorů. Prvním a zcela kardinálním ukazatelem byla pozvolná destrukce a doposud trvající rozpad bytového portfolia, druhým potom nastartovaný a opomíjený trend jeho snižující se kvality. Nejprve k té řízené destrukci. Její aplikovanou metodou, byl masivní, často snad i klientelisticky podbarvený, rozprodej bytového fondu, pro občany maskovaný „neúnosně vysokými“ provozními náklady či značnou zanedbaností objektů až jejich „vybydleností“. Nemám však na mysli odprodej domů a bytů jejich aktuálním nájemníkům, což by bylo zcela v pořádku, ale zejména různým spekulantům a rádoby podnikatelům. A to podle mého názoru často za zjevně neodpovídající cenu. Lze osvědčit, že prodej městských bytů a domů probíhal v posledních několika letech opravdu velice horečnatě. Kdybych měl svoji hypotézu nasytit fakty, začnu zjevným excesem. To, když v září roku 2007 z iniciativy tehdejšího radního Vladimíra Tichého a za mediální obhajoby náměstkyně primátora Marcely Krejsové (oba z ODS), došlo k prodeji mnoha bytů i s jejich obyvateli na adresách Strážnická 10 a 12. Zcela iracionálním argumentem se stalo konstatování, že město si neví s nepřizpůsobivými nájemníky rady a vzniklé problémy tak nejlépe vyřeší soukromý majitel. Prodej bytů v panelových domech předběžně schválila i Komise Rady města Plzně pro nakládání s městským majetkem. Jak by také ne, když z 16 komisionářů bylo 9 z ODS a 2 z koaličně propojené Pravé volby pro Plzeň. Přitom realizace prodeje byla zcela zbytečná i z ekonomického pohledu, neboť například jen v městském Fondu rozvoje a rezerv leželo v té době, na rozdíl od „chudého dneška a zcela jistě zadluženého zítřka“, 586 milionů korun z neprovedených investičních akcí. Peněz bylo tedy dost, vždyť i pouhé dovybavení kanceláří zmíněného radního Vladimíra Tichého a jeho kolegy Jiří Uhlíka vyšplhalo na 1,2 mil Kč. Koncem roku 2009 dorazila další vlna rozprodeje. Vniveč přišel například 6. patrový dům na Americké třídě 33, jedna z dominant Plzně, stojící naproti Mrakodrapu. Dokonce ještě s doplatkem 16 milionů korun ho měl získat R. Bochníček směnou za jeho pozemky, městem zvolené pro stavbu tramvajové trati na Borská pole. I když měli radní v záloze možnost zákonného vyvlastnění ve veřejném zájmu, tak na 8 milionů korun směšně podhodnocený rozsáhlý objekt byl následně v rámci této nerovnovážné směny pro občany ztracen. A plánovaná tramvajová trať? Ta se díky nekoncepčnímu hospodaření městské vládnoucí garnitury, postižené zmatením základních priorit, stejně nestaví a hned tak se stavět ani nebude. O rok později, tedy v roce 2010, schválila městská rada například prodej nemovitostí lokalizovaných v Jagellonské 12 (bytový dům s téměř 500 m2 pozemku) a 13, Lobezké 39, Hřímalého 23 a 26, Nerudově 20 a 41, Havlíčkově 15 a 17, Pražské 37 či Maxova dvoru ve Skvrňanech a zastupitelstvo tento záměr zejména koaličními hlasy opět bez hlubší strategické rozvahy prohlasovalo. Ušetřen později nezůstal ani bytový dům v Resslově ulici 13. Privatizace akcelerovala a tak v následujícím roce 2011 připlulo do rozpočtu již na 112 milionů korun. K plenění bytového fondu pod silnou taktovkou ODS, tentokráte ale již i za tichého přispění koaliční ČSSD, došlo i v loňském roce. Z „umělecké dílny“ radní Heleny Matoušové vyšly například návrhy týkající se schválení prodeje nemovitostí V Bezovce 7, Barrandova 27 s pozemkem, Nerudova 27, 29 a 41, Klatovská 180, Úslavská 26, Skrétova 9 či Horní 16. Roční zisk z prodeje nemovitostí se pohyboval kolem 27 milionů korun. K ilustrační, ale zcela jistě nekompletní, informaci o rozprodeji bytového fondu v majetku města Plzně za několik posledních let patří ovšem i relevantní data z roku letošního, která se pokusím přiblížit detailněji. Záměrem městské rady je v první polovině tohoto roku uskutečnit prodej nemovitostí přibližně za 68 mil. Kč. Jednat by se mělo o bytové domy či byty na adresách: Klatovská 180, Mánesova 80, Nerudova 27 a 47, Koperníkova 24, Bedřicha Smetany (podíl), Tylova 10, Schwarzova 54, Perlová 4, V Bezovce 7, Spolková 25, Řepná 3, Veleslavínova 10, U Tržiště 3, Skrétova 12, Úslavská 26. Město by mělo, podle tohoto záměru, přijít i o nemovitosti v Koperníkově, Radyňské, Rubešově, Barrandově, Úslavské či Plynární ulici aj. Prodány mají být pro zajímavost také budovy Komorního divadla v Prokopově ulici a sousedící objekt, dříve KV KSČ a posléze Právnické fakulty ZČU, stejně jako i další rohový činžovní dům s restaurací. Jedná se o celý blok domů, který byl již dříve odhadnut na 100 mil. Kč, avšak doposud se čeká na odhad aktuální, který nebude, alespoň doufejme, opět podhodnocený. Nyní pár posledních slov k samotné kvalitě bytového fondu v Plzni. Pravdou zůstává, že velký počet městských nemovitostí je opravdu v zanedbaném, někdy katastrofálním stavu hraničícím až s demolicí. Jedná se však o objekty často na exponovaných místech, vhodné například k podnikání či k jiné účelové přestavbě a tak si mnoho lidí klade oprávněnou otázku, zda k tomuto svému stavu nebyly za ta léta přivedeny úmyslně, aby mohly být posléze nyní v klidu odprodány a kromě své prodejní ceny mohly poskytnout eventuálně i jiný druh benefitu. Nedivím se ale, že stav bytového fondu je takový. Podle mého názoru neměla hospodářská politika města, dlouhodobě pod vlivem rozličných podnikatelských subjektů, za svůj cíl systémovou revitalizaci chřadnoucích domů a bytů, tvořících tolik potřebný bytový fond středně či nízkopříjmových osob. Vždyť měla a má přece plno jiných starostí zejména s prosazováním stále rostoucích zájmů úzké skupiny vyvolených! Ostudným faktem ale přesto zůstává, že do pokladen bytového fondu nedoputovaly tolik potřebné finance ani v takové výši, jak vysoký byl vybraný uživatelský nájem. A tento nájem přitom stále roste, v loňském roce došlo například k jeho zvýšení u standardních městských bytů o 16,5% a u bytů nižší kvality dokonce o 24,2%. Znamená to v důsledku i fakt, že vyhledávané malé, tzn. nízkometrážní, byty nejsou aktuálně k dispozici, a těch několik stovek velkých nad 90 m2, které město může občanům nyní pronajmout, ale zájem o ně není, přijdou též do prodeje. Brzy se tak počet městských bytů, kterých je aktuálně pouze kolem 3,5 tisíce, ještě zredukuje. Zeptejme se však na rovinu: „Koho dnes zajímá zajištěné a levné bydlení širokých vrstev lidí v Plzni? „Řádné hospodáře“ v radě města a jejich našeptávače, podle mého názoru, „nikoliv“!

PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

V Plzni s péčí řádného hospodáře? Nedomnívám se!

Premiér

PS PČR

Vláda

Divoká karta

Rozhovory

PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

V Plzni s péčí řádného hospodáře? Nedomnívám se!

Divoká karta

Newsletter