V případě, že se na to podíváme ekonomicky, a já teď řeším velmi zejména ještě se změnou ekonomiky vysokohorských oblastí, kdy on ani tak není problém, že obce nevybírají poplatky. Oni majitelé, kteří pronajímají ubytování, nepřiznávají hosty. Takže ve své podstatě není problém samotný výběr poplatků za ubytování, což je pár korun, oproti stovkám, třeba 1500 Kč někde v Peci pod Sněžkou nebo v Jizerských horách, kdekoli. Takže ano, jedna otázka, kterou řešíme, jakým způsobem mít kontrolu lepší ve smyslu výběru daní z tohoto typu podnikání.
Opět, asi zásadním principem je, a měl by to kontrolovat asi živnostenský úřad a pak finančák, že víme, že k tomuto dochází na nějaké adrese. A je tam ta podmínka registrace. Z pohledu evropského nařízení je to vlastně to, že existuje jednotné místo, kde jsou registrováni poskytovatelé. Pak máme samozřejmě další věci, které souvisí třeba s otázkou bezpečnosti, kterou jste zde zmínila. Není to pouze otázka bezpečnosti v rámci soužití v objektu, ale požadavky na registraci cizinců a posílání informací na vnitro při klasickém ubytování, což mj. bude řešit právě i ten systém e-Turista, který se zrovna v Peci pod Sněžkou už pilotuje. Je to rakouský systém, který zkoušíme, český bude pak podobný, kde se už posílaní informace, které nyní hoteliér posílá na vnitro a na statistický úřad, tak se poskytují tyto informace pro účely statistiky na statistický úřad. Zároveň se musí registrovat ubytování cizinců.
My jsme ten fenomén AirBNB, který významně poklesl v době covidu a ukázalo se skrze obyčejné realitní servery, kolik míst třeba v bližším centru Prahy je používáno v AirBNB, protože najednou se objevily úžasně levné nabídky pronájmu na poměrně lukrativních adresách za velmi malé peníze. No protože nebyla možnost nemovitosti, byty využívat v AirBNB. Takže je tam další aspekt, a to je ta povinnost vůči ministerstvu vnitra, registrace cizinců. A úrovní, které je třeba v danou chvíli vyřešit, je poměrně hodně.
Ve věci kontroly, já pak řeknu konkrétně, na co to bude mířit třeba i v české legislativě, my samozřejmě máme platné zákony, například nějaké majetkové. A všude ve světě jsou kapsáři, všude se krade, dělá se nějaká majetková trestná činnost. Ale my samozřejmě, ačkoli tato probíhá, tak v rámci práce policie, orgánů činných v trestním řízení ji dokážeme zachytit, vyšetřit a pak někde v soudním řízení nebo v přestupcích dořešit samozřejmě jen určité množství. Já si myslím, že stejně tak s fenoménem AirBNB nebo Booking.com nebo tohoto pronájmu ambice, že obejmeme trh a neunikne nám ani myška, všechno odkontrolujeme, takto nefunguje žádná legislativní úprava. Takže je to nějakým způsobem pracovat s tím fenoménem a hlídat tam ty pilíře sousedského soužití, ve věcích daňových, ve věcích evidenčních. Samozřejmě v rozvoji nějakého města, to město má nějakou politiku rozvoje, tam je otázkou, do jaké míry, jestli kdyby to bylo na úrovni municipalit, tam dokonce může jít nějaký tvrdý zásah směrem „toto podnikání nelze v této oblasti již dále rozvíjet“. Tady zazněly například ty kredity. My jsme se snažili bavit o počtu dní, například do kolika je to pouze poskytování krátkodobého ubytování v roce a za co už je to standardní podnikání. Bohužel tam je opět problém té kontroly. Fakticky neexistují data, ale platformy ta data mají, jak to ten člověk používá, protože normálně byste to fyzicky neodkontrolovala. Stejně jako když někdo ubytovává v horských oblastech nepřiznané turisty.
Vy jste se ptala, na co to bude mířit. Ono je to spojeno s tím systémem n-Turista, ale určitě to bude zákon 159/99 Sb., zákon o místních poplatcích, kde je umožnění elektronického vedení ubytovací knihy. Pravděpodobně se to bude týkat i zákona o pobytu cizinců. Některá nařízení EU se dají převzít tak, jak jsou, nevyžadují žádnou změnu národní legislativy. Nicméně myslím si, pokud my chceme skutečně postihnout problém AirBNB, tak ten nosič nebo to nařízení EK není postačující pro to, abychom ten fenomén mohli nějakým způsobem řešit. A já znovu, myslím si, že by tam měla být nějaká variabilita na úrovni jednotlivých měst nebo oblastí, kterých se to týká, protože místní znalost tomu, řekněme, pohledu shora dává význam, kdy někde to chcete mít nějakým způsobem třeba volnější, protože vám to nezpůsobuje problém.
Ještě poslední věc. A to nevím, jestli zaznělo od vás, paní senátorko, ten overturismus. My máme samozřejmě problém, že někde jsou místa, kde je koncentrace turistů vyšší a my bychom chtěli, aby jich tam tolik nejezdilo. A samozřejmě z pohledu byznysu, kdybychom se na to dívali třeba i fiskálně, tak čím víc turistů, tím víc peněz, tím víc vytočí místní byznys, tím víc se dostane v ideálním případě třeba i do rozpočtu města před RUD nebo přes poplatky nebo stát vybere na daních. Ale samozřejmě to má své limity. Proto i v rámci Evropy se hovoří o tom trvale udržitelném cestovním ruchu. Tam si myslím, že regulace může mít skutečně i ty stropující efekty, což třeba kredity na možnost využívání v rámci systému poskytování ubytování před platformy by dávalo smysl. Prostě naměříte na danou oblast, kolik se tam může odehrát byznysu a pak, ať se svobodný trh o podíl popere třeba v tomto typu ubytování. Do toho spadají nějaké kapacity hotelu. A samozřejmě pro konzumenta služeb, který třeba nevyžaduje nějaký vyšší komfort nebo záruky, které máte třeba i v cestovním ruchu v rámci Evropy, a opět jsou na to garance evropské legislativy, kdy očekáváte, že pojištění, když jedete někam v Evropě, nebo služby, které se týkají klienta cestovního ruchu, jsou vám garantovány kdekoli v Evropě. Ta samozřejmě se na to můžeme dívat i z tohoto pohledu. Já také nejradši jezdím, kde je dobře, levně, bezpečno, ale samozřejmě tady v tomto režimu ty věci garantované nejsou.
Když jsme řešili fenomén Uberu a všech dalších, Liftago, tak jsme řešili věci, jako je pojištění spolujezdce. Musí mít, nemusí mít? Musí mít znalost místních poměrů? Myslím tím mapu města, vědět, kde je stadion Sparty, ano, ne. A srovnávali jsme ve stejném typu podnikání požadavky, které jsou kladeny na ty, řekněme, předplatformové typy podnikání, a na ty platformové. A tady si myslím, že naším cílem by mělo být, buďto řekněme, že to je trochu jiný typ byznysu a vyžaduje nějaká specifická pravidla, nebo můžeme jít tím přístupem „je to jako hoteliérství“, ale pak si myslím, že je nějaká sada nároků, které můžeme klást na všechny stejně. A pak je nějaká sada nároků, které jsou na tom turistovi, jestli raději čerpá službu v hotelu, který má ABCD a na pokoji tlačítko „přivolejte pomoc lékařské služby“ a nebo prostě volí nějaký, řekněme, méně vybavený způsob ubytování, což samozřejmě i od hotelů podle hvězdiček se také liší. Také já beru, že AirBNB je varianta toho nižšího bez služeb, ale mělo by to splňovat podmínky ubytování.
Já jsem za tu debatu rád a skutečně to, co tady zaznělo ohledně jednotlivých návrhů a práci na implementaci, byl bych velmi rád, kdyby i Senát v tom byl aktivně zapojen, protože si myslím, že hledání konsensu zejména v některých částech nebude úplně tak jednoduché, jak se třeba mohlo zdát, o čemž svědčí i to projednávání návrhu regulace AirBNB v minulém volebním období sněmovny.
