Já bych se chtěl taktéž vyjádřit k pozměňovacímu návrhu, který byl nahrán do systému, sněmovní tisk 774, který pochází od pana poslance - pana ministra Mariana Jurečky, Marka Bendy, Jana Jakoba a Josefa Cogana. Ono se o tomto pozměňovacím návrhu, respektive o blížícím se termínu plné účinnosti zákona - právo občana na digitální službu - hovoří už i v médiích několik dní, možná i týdnů a pravděpodobně tento pozměňovací návrh byl očekáván jako jakési řešení, jako jakási cesta, dovolím si říct, z bryndy.
Tady byl zmíněn samotný zákon - právo občana na digitální službu, který se také nazývá slangově digitální ústava. A v minulém volebním období se podařilo - iniciováno ze strany opozice, ale následně adoptováno i vládním hnutím ANO i třeba sociální demokracií, byť myslím, že ta práce přesvědčit předsedu sociální demokracie, tenkrát ministra vnitra, o tom, aby tento zákon prošel, byla velmi náročná, nakonec se podařilo zákon schválit a začalo se na něm pracovat. Já chci jenom zdůraznit, že je to pět let.
Ten zákon - právo občana na digitální službu - nabyl tedy účinnosti 1. února 2020, dostal ocenění zákon roku a i přes nelibost některých ministerstev nebo vůbec chápání státní správy se najednou řeklo, že občan ne že má povinnost, ale má vůči státu na něco právo. Já jsem to připodobňoval trošku k zákonu 106, kdy se občan může zeptat na nějaké informace, má právo na to, aby mu bylo odpovězeno, a vlastně dost to měnilo paradigma.
Schválil se zákon, ale možná i to myšlení se stále tak trochu úplně nezměnilo, protože aby ten zákon byl naplněný, tak ty úřady musí vyjít tomu občanovi vstříc, aby to své právo on mohl pohodlně uplatnit. Ten zákon vlastně dává vymahatelná práva klienta veřejné správy na opakované využití již jednou poskytnutých údajů, na technologickou neutralitu, právo na osvědčení o provedeném úkonu nebo právě jednat vůči státu digitální formou.
Vy si občas můžete říci, že máme datové schránky nebo máme i e-maily a v některých případech už i služby jdou řešit přes e-maily, máme Portál občana, že vlastně občan má spoustu nástrojů, jak neposílat doporučený dopis doručenkou přes poštu na úřad, ale jak vlastně ten úřad může kontaktovat skrze třeba ty datové schránky. Bohužel datové schránky nejsou řešením tohoto zákona.
Ten zákon předpokládal a na jeho základě vznikl i katalog služeb. To je seznam, ve kterém jsou vypsány všechny dostupné služby veřejné správy nebo měly by být a na něj navazují interaktivní formuláře s možností načtení těch dat, které už jste státu jednou dali. A když se podíváte na to, na co je ten zákon, z čeho je skládán, já nebudu říkat ta čísla paragrafů, ale jde to za sebou od § 4 - právo činit úkon digitálně, právo na osvědčení digitálního úkonu, právo na využívání údajů, právo na zápis práva, povinností nebo právní skutečnosti, právo na prokázání právní skutečnosti a právo na zápis kontaktního údaje.
Vzhledem k tomu, že občan komunikuje ne se státem jako s nějakou entitou, ale řeší agendu, kterou po něm vyžadují jednotlivé zákony, tudíž agendu, která je gesčně příslušná jednotlivým ministerstvům, jsou to právě ministerstva a úřady, které jsou ve svém vývoji, ve svých technických systémech povinny nebo zodpovědny to digitální poskytování služeb v jejich působnosti těm občanům nabídnout. Ta působnost rezortů, tedy i ty jednotlivé agendy jsou dány kompetenčním zákonem. Tak, jak ten zákon nabíhal - a já si myslím, že tohleto je velmi důležité zejména z pohledu na to, jakým stát historicky i dnes ten zákon naplňoval.
Když to zjednoduším, tak každý povinný úřad, ministerstvo, muselo provést pět kroků.
Prvním krokem k realizaci je evidence všech služeb v základním registru práv a povinností, služby, které poskytuje a které pak občan může žádat.
Druhým krokem je pak vytvoření katalogu služeb, kde každý úřad, který je povinný, ministerstva, ústřední správní úřady, zaevidují svoji agendu a řeknou, přes jaké kanály tuto agendu mohou obsluhovat. Jenom dám příklad. Pokud je to nějaká věc, která skutečně vyžaduje fyzický kontakt s tím úřadem, například dáváte biometrii při občanském průkazu, nebo je tam ta nutnost někde něco takto ověřit, tak samozřejmě ten kanál je fyzický a ta konkrétní služba třeba v danou chvíli zdigitalizovat nejde, což zmíním, proč je toto důležité.
Třetím krokem bylo, že každý úřad musí definovat popis služby tak, aby bylo naprosto srozumitelné, co ta uvedená služba představuje a co vlastně občanovi poskytuje. Proč je toto důležité? Když se podíváte třeba na Anglii, která samozřejmě tou cestou gov.uk šla výrazně dříve než Česká republika, tak oni pochopili, že úřednické - a já to nemyslím nijak zle, ostatně všichni jsme v tom i v politickém prostředí načuchli tou hantýrkou politickou, kterou zde používáme, když se bavíme o legislativě, takže popsat srozumitelně ty služby, co dělají, co je jejich výsledkem.
A teď přichází ta důležitá část, kde vzniká ten problém a proč tady máme tento, řekl bych, až velmi velkorysý pozměňovací návrh vůči státu od stran vládní koalice. Čtvrtý krok je totiž vytvoření interaktivního formuláře a ten znáte určitě z Portálu občana u některých služeb, který sám načítá data, která už jste státu jednou dali. Takže to říká ne, ne, ne, není to datová schránka, ale je to formulář v aplikaci nebo formulář na stránkách ministerstva, který, když už ten úřad ví nějaké informace, ne pouze ty, které jsou uloženy v základních registrech, tedy ty základní, jméno, příjmení, datum narození, bydliště, tak je do tohoto formuláře načte.
A pátým krokem je vytvoření ideálně portálu, přes který občan ke službám přistupuje a kde jsou veškeré ty informace, včetně služeb těch formulářů. A celé je to ještě zabalené takovou důležitou věcí, a to je to, že občan nemá obíhat úřady, ale mají je obíhat data, to vše musí být podloženo těmi sdílenými daty.
To je to, co se mělo stát, to, co se mělo dít od 1. 1. 2020, pardon, 1. 2. 2020 do 1. 2. 2025. Tedy k naplnění těchto kroků měla úkoly již vláda minulá a postupovala s nimi i vláda současná. Tedy k datumu 1. 2. 2025, což je bratru za tři měsíce, by měl mít občan všechny služby státu v digitalizované podobě, ten zákon má začít platit absolutně a ten občan se vyřízení své služby digitálně může domáhat. Ten zákon taky definuje to, že když už jste ta data jednou tomu státu dali, tak už je nemá chtít znova.
Tady si odskočím, jestli jste vyplňovali v poslední době něco na Portálu občana nebo nějakou rezortní agendu nějakého ministra, ministerstva, tak už se vás to zeptá, jestli chcete ty údaje, které jste tam zadali, uložit, uložit pro ten jeden případ, nebo uložit trvale. Samozřejmě pokud dáte pro ten jeden případ, tak když do té stejné služby vlezete později, tak se vám neobjeví, protože jste nedali svolení k těm doplňujícím údajům. Ale takto by to mělo fungovat.
Ještě jeden z problémů je, že pokud ten občan takto obsloužen není, tak se může právně domáhat toho, že tak obsloužen být chce, anebo to může udělat trochu na punk, jak bych řekl, a poslat to jakoukoliv formou, takže třeba e-mailem. No, nechci si představit, jak by fungovala komplexní agenda úřadu, kdyby věci nechodily ani datovkou, ani přes portál v nestrukturované podobě, ale žádosti by chodily ve volném textu ještě s laickou interpretací, co od toho státu chci nebo co mu sděluji e-mailem. To by došlo k naprostému kolapsu.
Ta vláda minulá, v jejímž období se schválil tento zákon, si definovala nějaké úkoly, které se týkaly evidence agend v základním registru práv a povinností a vytvoření katalogu služeb. Tyhlety úkoly nebyly tedy naplněny a ani ty termíny, které byly dány, nebyly splněny k danému datu. Podle mě to je důležité, protože tam, kde minulá vláda skončila, současná vláda navázala.
Vznikl tedy katalog služeb, jak již jsem říkal, obsahuje ta dostupná data veřejné správy a ty kanály s popisem služeb. Ten katalog služeb je definován zákonem, podobně tak jako další prvky. Zákon o základních registrech například stanovil, že katalog služeb veřejné správy vzniká v Registru práv a povinností. Bylo nutné upravit ten agendový systém RPP působností, tedy evidenční systém pro práva a povinnosti. Byl vytvořen i agendový systém Správa katalogů AISK, to je jakýsi redakční systém, kde pak jednotlivé rezorty a zodpovědní lidé vytvářejí ty služby a ty popisy.
Minulá vláda pak schválila 1. 2. 2021, což byl ten rok volební, kde vlastně zbývalo x měsíců do voleb, svým usnesením 84 postup prací, kdy byl stav, a teď tohle to je důležité říci, podklady ke katalogu služeb veřejné správy dodalo 277 agend, to je zhruba 74 %, nicméně pouze 135 agend, tedy 131 z 374 bylo schváleno, tedy vlastně splňovalo tu metodiku, jakým způsobem se mají popisovat ty služby. A pouze tyto schválené služby, takže jsme na 30 % zanesených agend, ne na 30 % všech agend, se staly jakýmsi podkladem pro plán digitalizace.
Celkem 146 agend čekalo na schválení v katalogu služeb nebo upravovalo podklady pro katalog služeb, 16 agend podklady ke katalogu služeb teprve se připravovalo. A minulá vláda si stanovila právě k nápravě stavu zpočátku roku 2021 nápravu. Vzhledem k tomu, že katalog služeb nebyl k uvedenému datu kompletní, uložila vláda České republiky Ministerstvu vnitra předložit aktualizaci materiálu do 15. 9., tedy vlastně na konec minulého volebního období. A pak 20. 9. vláda Andreje Babiše schválila plán digitalizace svým usnesením 826, kdy podklady ke katalogu služeb dodali ohlašovatelé, tedy pro 377 agend 90 %, schváleno bylo 84.
Když se podívám na tedy úplný konec, tak byla splněna ta část jedna a dva pro tu evidenci a pro ten popis, tak v danou chvíli byla naplněna z nižších procent a zároveň veškeré plány, které s tím souvisely, mířily právě až na ty poslední roky či roky následující. Když jsme ten zákon ve Sněmovně schvalovali, a byl zde ještě třeba vládní zmocněnec kolega Dzurilla...
Pak i zde ve Sněmovně, i když ten zákon sbíral ta ocenění, tak jsme velmi často vystupovali, že mít zákon je hezká věc, mít dané termíny je také hezká věc, ale teď se jako musí odpracovat ten vývoj. A jestli jsme před něčím varovali, a to myslím, že zaznívalo i tenkrát ze stran bývalé vládní koalice, tak jako hlavně to nenechávejme na ten poslední rok, protože poslední rok zjistíme, nebo neodkládejme to na to finále, protože zjistíme, že se to nestíhá, vletí vám do toho třeba nějaký rozklad k výběrovému řízení na dodání systému nebo dodavatele, a prostě najednou budeme ve skluzu, což ta minulá vláda, zejména když se podíváme na projekty Digitálního Česka, což je jakýsi seznam, což je strategie pro rozvoj digitálních služeb České republiky, ale zároveň jsou na ni navázány jednotlivé projekty rezortů, čím se tato strategie naplní, tak již z tohoto katalogu projektů, kde jsou ty projekty v různé fázi přípravy, schválení, soutěžení, realizace, upgrade, tak jí z toho bylo patrno, že ty služby, které mají být dodány právě tím portálovým řešením, míří za hranici roku 2024, i výrazně dále. Ostatně pokud se bavíme o tom, že nějaký klíčový systém bude dodán v roce 2025, 2026, 2027 a přinese teprve v portálovém řešení ty formuláře, tak již teď je jasné, že ten zákon prostě naplněný být nemůže.
Když jsme tedy tu agendu přebírali, tak ona byla samozřejmě příslušná Ministerstvu vnitra. Už jsem říkal, že ačkoliv ta role koordinační, ať už byla na vnitru, nebo následně na DIA, může být vnímána jako to místo, od kterého se programuje, od kterého se realizuje, od kterého se soutěží, tak je nutné říci, že nejen podle kompetenčního zákona, ale i dle toho, komu přísluší rozpočet na vývoj nových systémů, tak je to vždycky daný rezort, který tu digitální službu s pomocí, pod vedením, s určením metodologie musí dodat, je zodpovědný za to ji zajistit. To nikdo z nikoho nesejme.
Když se podíváme, za mnou sedí pan ministr Jurečka, tak ho pochválím. Ale když chcete vyřešit nějakou třeba sociální dávku přes klientskou zónu Jenda, tak ji asi za vás nebude programovat nebo řešit Ministerstvo vnitra nebo kdokoliv jiný. Je to rezort, jeho IT, jeho IT oddělení, jeho projekty, jeho agenda. Pokud se podaří potom tu službu zpropagovat na Portál občana, kde těch služeb je asi 600, některé napřímo, některé odkazem, tak je to ještě značka ideál. Ale nikdo neříká, že na federalizovaných portálech, dopravce, stavební správy prostě ty služby jsou špatně, mají tam být, jsou tam příslušné.
A role koordinátora tedy mělo svěřeno Ministerstvo vnitra a od 1. 4. 2023 koordinační role přešla na Digitální a informační agenturu. To bylo tedy k uvedenému datu. A k datu 1. 4. 2023 byl stav následující: evidence v katalogu služeb již byla naplněna více jak na 90 %. To znamená, že tam je ta služba napsaná, že existuje, například výplata příspěvku na bydlení. Ovšem popis jednotlivých evidovaných služeb v katalogu služeb byl přibližně na 70. Tak u příspěvku na bydlení je občanovi poměrně jasné, co ta služba dělá, ale u jiných služeb, které jsou třeba složitější, tam prostě ten popis zcela chyběl. Služby poskytované skrze řádně zveřejněný interaktivní formulář bylo méně než 6 %. A poslední údaj: samoobslužné portály, což je jakoby ta Mekka práva občana na digitální službu, byly pokryty z méně než 13 %.
My jsme průběžně, i já ze své funkce vicepremiéra pro digitalizaci skrze Digitální a informační agenturu i skrze tým na Úřadu vlády, jsme tedy průběžně předkládali update toho, jak tyto práce postupují. A myslím si, když bych potom šel těmi jednotlivými kroky, ať už to byly semináře, projednávání na Radě vlády pro informační společnost, konference eGovernmentu i jednotlivé třeba spolupráce s digitálními zmocněnci, tak vlastně bylo jasné, že pokud to chceme stihnout v nějaké míře, tak se musí kromě běžné agendy, která často souvisela s novými úkoly, prostě přidat, byť jsme řešili třeba evidenční systémy v rámci pomoci lidem, kteří sem uprchli před válkou, před ruskou válkou z Ukrajiny. Nicméně to, že tato povinnost tady je, i ta intenzita byla mnohokráte připomínána a vlastně i to zapojení lidí podle mě bylo maximální dané možné.
Digitální a informační agentura poté, co přijala z Ministerstva vnitra tuto agendu, připravila implementační doporučení, školení k interaktivním formulářům, ke katalogu služeb, ke sdílení údajů, uspořádala řadu jednání s jednotlivými digitálními zmocněnci, což je takový envoy digitalizace na daném úřadě, může to být náměstek, který je zodpovědný za ty projekty, ale člověk, který vlastně pobírá i ty věci z centrální digitalizační linky, za což tedy ten zákon považuji, že je jaksi nadrezortní ve své povaze, byť jeho realizace spadá na ty rezorty, vytvořila průvodce připojením k datovému fondu, metodickou pomoc, a přesto ty výsledky, zejména k 27. 9., nebyly uspokojivé. A skutečně je zde značné riziko nenaplnění zákona, právo občana na digitální službu, což když se podíváme na délku třeba plánování, řešení nějakých projektů v oblasti financí nebo zdravotnictví, tak často i zákony, které potom předpokládají nějakou cestu digitální, schvalujeme zde ve Sněmovně nyní. Těžko tedy očekávat, že zdravotnictví jako systém funkční vymlaskne za tři měsíce a vlastně třeba naplní tu část.
Diskusí s jednotlivými rezorty v souvislosti s vypracováním jakéhosi akčního plánu, protože nestačí mít strategii strategií, máme asi 270 v této republice, ale potřebujete mít akční plán a k tomu i patřičné zdroje, ať už lidské, nebo finanční, tak v rámci tohohle akčního plánu bylo zjištěno, že většina rezortů v současné době, zejména v portálovém pohledu, je ve výstavbě řešení, ať už se jedná o nějaký velký agendový portál, rozšíření stávajícího portálového řešení či jejich uvedení do souladu s požadavky či zjednodušené formulářové řešení, které je vhodné pro nějaké obecnější podání a naplnilo by to ZoPDS, tak termíny jsou těsně před 1. 2. 2025, anebo jsou - já to slovo nemám rád, ale použiji ho - namyšleny nebo projektovány až v průběhu roku 2025. My jsme jakýsi mezistav reportovali na vládě už, myslím, že v květnu, v květnu tohoto roku. Pak to byl zářijový termín, tedy 27. 9., kdy k tomuto byl samostatný materiál. A samozřejmě, a to si myslím, že je taky důležitá věc, a to se můžete podívat vy nebo kdo to sleduje, nemusí to být jen odborná veřejnost, tak vznikl i dashboard, jakýsi portál, který z pohledu jednotlivých rezortů nebo jejich služeb měří naplněnost katalogu až do poslední úrovně, která znamená, že někde v katalogu je odkaz na konkrétní webovou stránku, kde naleznete konkrétní formulář. Někdy formulář i existuje, leč není doplněn v katalogu, takže z pohledu vlastně centrální autority koordinační, DIA, je v danou chvíli neviditelný.
On se výsledek může směrem k 1. 2. ještě výrazně posunout ve prospěch občanů, ale představa, že 1. 2. bude naplněno právo občana na digitální službu ve všech paragrafech, (§) 4 až 10, které jsem zmínil, evidentně není realistická. Já jsem proto i v tom materiálu, ale následně i v interpelaci na pana premiéra, kterou jsem podával písemně posledního minulého měsíce, apeloval na to - a občas od ministra financí, byť je to možná v souvislosti s jinými než digitálními reformami, zaznívá, že teď už žádné velké věci, žádné velké reformy se dít nebudou - tak já jsem v této věci apeloval na pana premiéra, aby třeba i na vládní úrovni opět a znovu zdůraznil, že toto je velký závazek, že to je služba občanům, že pokud občan může věci jako možnost vyřídit digitálně, tak to šetří čas, nejen občana, který si nemusí brát dovolenou, když jde na úřad, a nemusí nějak speciálně někde pohybovat, něco někam nosit, ale i na straně státu je tato digitální cesta lepší, aby spíše než říci si, že nebudou žádné velké pohyby do konce tohoto volebního období - a já furt vnímám, že rok 2025 má 12 měsíců, nemá to jenom to období do voleb, kdy my jsme převzali tento úkol kontinuálně, abychom na něm pracovali, tak, aby na jednotlivých rezortech došlo k akceleraci, nejen formálního vyplnění či nedostatku, pokud je potřeba něco opravit, ale i k posunu v rámci realizace jednotlivých chytrých formulářů.
A zároveň jsem tedy přesvědčen, že velkorysý odklad, který jaksi míří o další dva roky, je tam prodloužení z pěti na sedm let, což zase odsouvá digitalizaci služeb do nevidím, možná na příští vládu, možná to znamená úplné zamrazení, není správný a že současná vláda, pokud to (?) nějakém způsobu zdědila a byly vytvořeny podmínky věci dotáhnout, byť sám můžu říct, že to není jednoduchá věc, by se měla maximálně soustředit, ať už k datu, (které bylo předpokládáno?), tak v rámci svého volebního období, k dodání digitálních služeb v maximální míře.
Proto bych očekával, když už byl navrhovaný odklad - a to jsem, myslím, že i psal ve své interpelaci panu premiérovi, ať toto je na dobu nezbytně nutnou, třeba do konce volebního období působení vlády koalice SPOLU a Starostů. Proč? Protože když dáte velkorysé datum, bude se opakovat to samé. Sundáte nohu z plynu, vždycky přijde nějaká důležitá věc, kterou je potřeba řešit, ať už to jsou povodně, ať je to krize způsobená válkou na Ukrajině, a prostě jakmile sundáte nohu z plynu - hezky o tom hovořil pan Mojmír Hampl - tak se věci neposouvají a nerealizují. To si myslím, že je důležité.
Zároveň - a děkuji, zaznělo to od mého předřečníka i v úvodním slově - já bych byl velmi opatrný v té, řekněme, vágní definici, kterou tam předkladatelé použili. Já bych ji mohl i - nevím, jestli vy jste ji tady citoval - já bych ji tady i možná lehce odcitoval, protože samozřejmě každý vývoj nějaké služby něco stojí. A službu, kterou použijí čtyři občané za rok - a já si často vybírám, ale nejsem si jist, jestli vůbec ta služba existuje, jako příklad registrace expedice na Antarktidě. Já nevím, jestli Antarktida je teď nějaký cool place, kam jezdí moc lidí, ale myslím si, že když jsme to používali jako příklad, tak to se děje jednou nebo nulkrát za rok. Tak vynaložit úsilí, čas na složitou digitalizaci služby, která je takto unikátní, si myslím, že by to bylo plýtvání peněz - ostatně, ale dá se to vyřešit nějakým univerzálním formulářem podání, takže aspoň částečně se ta věc dá naplnit. A objeví se vám tam jméno, když se identifikujete přes nějakou identitu občana v online prostředí. Ale ta definice hovoří o tom, že může skrze Digitální informační agenturu rezort - a když může, tak věřte tomu, že to využije - se z toho jaksi vyvázat tím, že službu definuje nějakým způsobem - ne, že nejde digitalizovat, ale ta služba je příliš velká, odhadované náklady a přínosy k očekávánému přínosu uživatele a služeb by nebyly odpovídající, či implementace by ze své povahy byla příliš nákladná.
Já si myslím, že tohle je takový pohodový opt-out, na který se - nehledě na to, kdo bude v příští vládě, protože to neurve ani premiér, ani vicepremiér pro digitalizaci, ani vládní zmocněnec, to musí být akcentováno na každém jednom rezortu, který vyvíjí své digitální služby, tak pokud dojde k takhle dlouhému odkladu, já si myslím, že spousta věcí opět dodána nebude a Digitální informační agentura se v roce 2026 - nebo, kam se to posouvá, pokud ji pan Králíček tedy nezruší, jak to vykládá všude, ale (ANO) se tím nějakým způsobem netají, tak bude zavalena žádostmi z jednotlivých úřadů, aby v Katalogu služeb identifikoval, že tyto služby jsou příliš nákladné na digitalizaci, nedávají smysl, nevyužité či v nich není přidaná hodnota.
Samozřejmě bylo by super, kdyby se legislativní povinnosti zmenšily, pak by služeb a interakcí se státem bylo méně, kdyby třeba Ministerstvo financí, které vám napíše, že vám opravilo daně, které jste si špatně vyplnil, takže tedy asi ví, že daně mají vypadat tak a tak, rovnou poslalo, že takto by daně měly vypadat, a vy byste nemusel čekat na nějaký portál Moje daně, až se tam něco vyvine, nebo to tam zadávat. To je samozřejmě možná nějaký finský, dánský vzor, hudba daleké budoucnosti, ale takto široce definovaná možnost opt-outu ze zákonné povinnosti, podle mě výrazně, zavádění fakticky univerzální výjimky - protože podle čeho se to měří? Podle nákladů rozpočtu, kolik služba stojí ve fyzickém zpracování. No, v řadě úřadů vůbec nevíme, kolik stojí papírová cesta. Takže efektivita digitalizace, která má znamenat úspory - nemáme s čím ji srovnávat. Kolik stojí jedno razítko? Kolik stojí jedno vyplnění, jedno vytištění? Toto bychom měli vědět. A pokud toto nevíme, tak porovnávání efektivity digitalizace služby bude opět na tom resortu a já se bojím, že to bude poplatné tomu, zda stíhá, nestíhá, chce se mu, je tam vůle nebo jsou v daném roce finance na to realizovat nějaký digitální projekt.
V ideálním případě tedy chytrý formulář či samotný portál. Portály máme, ne každé ministerstvo je má a je důležité tedy na to tlačit, spíše než tu nohu z plynu dávat. Já prostě nechci, aby se ta digitalizace zasekla. A na předkladatele bych se chtěl obrátit tedy s tím, že asi chápu důvod, proč je toto předloženo, můžeme spekulovat o přílepku či nepřílepku. Tak tam je slovo elektronické, tady je slovo digitální. Možná tam nějaký lingvista najde, najde nějakou... Já to říkám ze žertu, pane poslanče (ke zpravodaji), prostřednictvím pana předsedajícího, ale ta velkorysost toho posunu je podle mě špatně. Znamená to, že to pouštíme k ledu a tam možnost širokého vyvázání se z této povinnosti, která je služba občanům, to je klientsky orientovaná státní správa, tak vlastně umožní to, aby se ty věci nestaly. Takže toliko k zákonu, na jehož přípravě jsme se podíleli. Myslím si, že jsme na tom odpracovali i z opozice, s dalšími stranami poměrně hodně, a teď je potřeba ten zákon naplnit, což si myslím, že je ohroženo právě přijetím tohoto pozměňovacího návrhu, zejména v této formě.
A možná nakonec. I pokud bude tento zákon přijat v této formě, což předpokládám, pochází-li z pera koalice, vládních poslanců, tak koalice na to ty hlasy asi bude mít, včetně ODS, kdy jistou část ODS chápu jako jedny z autorů tohoto zákona, ale prosím vás, ať to neznamená, a i tak míří ta interpelace ode mě na Petra Fialu, že ten pedál (noha?) z toho plynu jako sundá, jakmile se to schválí. To si myslím, že je špatně. My bychom měli, nehledě na to, že zákonná povinnost někomu vznikne o dva roky později, tak bychom měli pořád mířit na ta data, která jsou spíše dřívější - pro to, aby občan tu službu dostal.
Děkuji za pozornost.
