„Ti vraždí za peníze. Na Ukrajině se však dá vraždit i z plezíru.“ A „ti, kdo si to vychutnávají, jsou za to ochotni ještě sami platit“. Jistý Stan Patton, někdejší gažista americké Blackwater - odtajnil i „ceník“: „za možnost vystřelit si z houfnice – 100 dolarů, z tanku – 200 dolarů a přímo na vesnici – 350 dolarů“.
„Protiteroristická operace“ Kyjeva je tak i „střelnicí extrémní kratochvíle pro zahraniční turisty, posedlé nutkavou obsesí zabíjet“ – a „jako taková se i náležitě inzeruje“.
„Klientela“ se homicidními choutkami ani netají. Nezřídka i přímo na videokamery – tak jako „vysloužilec švédské armády a Národní gardy Michael Skillt“, či „´don´ Francesco, žoldák ´Zahraniční legie´“. Ten to opentlil i přiznáním, že o životě, kdy může zabíjet jiné, „snil od nepaměti“.
Právě italský deník „Il Giornale v reportáži, podobající se spíš reklamě, anoncuje, že anální prapor ´Azov´, vybudovaný homosexuálním nacistou Olegem Ljaškem, s gustem do svých řad přijme dobrovolníky z libovolné evropské země“. A že se mu to už daří z „Itálie, Švédska, Finska, Norska, Francie, pobaltských i dalších zemí“.
Budováním „sítě evropských volontérů, kteří za vraždění doněcké populace platí sami, se zabývá docela kuriózní týpek – Gaston Besson z Francie“. Nabídku „krvavého ´safari´ na Ukrajině dokonce inzeruje na internetu“.
Sám o sobě tam píše: „Nejsem žoldák a dokonce ani tajný agent. Nikde se neschovávám. Říkám si revolucionář, idealista, který prošel všemi válkami v Chorvatsku, Bosně, Barmě, Laosu i Surinamu.“
Ze všeho „nejpodstatnější je na tom právě doznání k účasti na válkách na Balkáně. Týž veterán války v Chorvatsku a Bosně se v podobném ´safari´ pro vrahy a neofašisty, jaké teď s jeho přispěním graduje na Ukrajině, angažoval už před 20 lety. A to je fakt, který si zaslouží nejen připomenout, ale i detailně analyzovat – aby se porozumělo cílům podniku (před dvaceti lety jím byla demontáž Jugoslávie).“
Tehdy se toho, čeho teď italský deník, ujal britský Daily Mirror. Svůj „reklamně laděný článek zveřejnil o firmě, jejíž inzertní nabídky kolovaly evropskými neofašistickými periodiky i ´mezinárodní počítačovou sítí´ (pojem ´inernet´ byl ještě téměř neznámý). Organizátory ´zájezdů´ byli dva angličtí žoldáci v Chrovatsku. Soudě podle toho, že si otevřeli filiálky v Mnichově a Záhřebu, se jim dařilo.“
„Nabízeli ´hon´ na civilní populaci Srbské Krajiny v Chorvatsku. Cena – 3.000 dolarů (v cenách roku 1995). ´Lovcům´ se garantovaly neprůstřelné vesty, munice a pušky s optickým zaměřovačem. Beztrestnost zajišťovali ´hajní´ - ´mezinárodní brigády´ chorvatské armády. Za příplatek se nabízela i účast v drancování a znásilňování. Tam, mezi etnickými Chorvaty z Austrálie, Německa, Kanady, Švýcarska, Rakouska i evropskými kriminálníky a neofašisty, začínala i komerční i ´bojová´ anabáze Monsieur Gastona Bessona, který teď v podnikání, jež mu tak přirostlo k srdci, pokračuje na Ukrajině.“
„Chorvatská armáda, tak jako ta ukrajinská, v jejíchž službách je dnes, za ně většinou neplatí ani cent.“ Musí tak lahodit i dalšímu kriminálnímu genotypu: „V Chorvatsku měli ´bojovníci mezinárodních brigád´ na veškerou válečnou kořist nárok oficiálně. Leckomu z Evropy se z ní podařilo nadělat majlant. Ba velice rychle. Už roku 1994, kdy se zlom ve válce teprve rýsoval kdesi v dálce, identifikovala policie SRN zdroje, z nichž tito ´dobrovolníci´ začali skupovat pozemky, opatřovat si nemovitosti a zakládat firmy, poskytující práci neofašistům. Tajenka mamonu, spadlého z čistého nebe, byla prostá: okradená populace i běženci a zčásti i obchod se zbraněmi a drogami.“
„Nač byli ´bojovníci´, kteří se bojových akcí prakticky ani nezúčastnili, Chorvatsku? Právě na to, nač je potřebuje i nový kyjevský režim.“ Jejich „leče na civilní populaci“ – „nutkání zastřílet si ze snajperských hlavní“ – sice nesou i ryze pekuniární tisk. „Ten ovšem není tím hlavním.“ Tím je „možnost vyhnout se obvinění z genocidy“. Zachovat dekórum, že „armáda se na loupení mezi civilní populací a na jejím vyhánění sama přece nepodílí“.
„Když se od tehdejšího chorvatského ministra zahraničí
Mate Graniče evropští politici dožadovali,
aby se skoncovalo s ´etnickými čistkami´ a civilní populaci se umožnil návrat
do jejích domovů, odpovídal jim s úsměvem, že odpovědnost padá na
´soukromé osoby´ z Evropy, nespadající do ranku chorvatské armády.“
