Tedy soldatesky, „usilující o obnovu otomanského kalifátu prostředky džihádu“, píše francouzský publicista Thierry Meyssan. Česky debutoval už titulem Velký podvod – žádné letadlo na Pentagon nespadlo (2002). Ze všech knih, decimujících Bushovu a Cheneyho říkanku o 11. září 2001, byla na trhu první.

„Muslimské bratrstvo tvrdí, že hodlá bránit a propagovat islám,“ pokračuje teď na portálu voltaire.net, který sám edituje. „Jeho interpretace Koránu však jakoukoli duchovní zkušenost s Alláhem vylučuje, a redukuje ho tak na pouhý právní manuál. Modlí se k náboženství bez boha.“

Tím skandálnější je širší kontext: „Od roku 1954, kdy Muslimské bratrstvo zavraždilo egyptského premiéra, je CIA využívá k destabilizaci Sovětského svazu i proti arabským nacionalistickým hnutím. Než v Hamá porazila vojenskou větev organizace, čelila vražednému koloběhu teroristických útoků i Sýrie (1978-1982).“

„Roku 1979 se západní mocnosti rozhodly, že ´Muslimské bratrstvo´ za pomoci Saúdské Arábie a pod velením Usámy bin Ládina využijí k boji proti komunistické afghánské vládě. V letech studené války i po jejím skončení byli  bin Ládinovi muži angažováni coby paravojenská síla v bývalé Jugoslávii (Bosna-Hercegovina a Srbsko) a pak na ruském Kavkazu (Čečensko).“

Roku 2005 převzal od Saúdů otěže Katar. „Pod jeho sponzoringem se ´bratrstvu´ podařilo leckoho z nás přesvědčit, že se změnilo a teď je s to vykonávat i státní moc. David Petraeus ´arabské jaro´ podpořil navzdory námitkám Bílého domu.“ Jen co však „Muslimští bratři“ ukázali, zač jejich státní moc stojí, „Tunis, Egypt, Libye a Sýrie se proti nim vzbouřily“.

Roku 2012 se museli pakovat Petraeus i katarský emír. „Muslimské bratrstvo se pak uchýlilo pod ochranu Recepa Tayyipa Erdogana.“

„Novou fázi odstartovalo rozhodnutí Daeše, že vyhlásí kalifát.“ A to i  „navzdory al-Kájdě, podle níž čas kalifátu ještě nenadešel“. „Masa fanatických seskupení v Africe a Asii, inspirovaná ´Muslimskými bratry´ a ´chalífovou´ šavlí, zbrocenou krví, se krok za krokem šikovala. Terorismus bujel tempem hub po dešti.“ Po „politických atentátech a paravojenských operacích spustilo  ´bratrstvo´ ideologickou čistku masivních rozměrů“. „Sunnitskou komunitu selektuje.“ „Všechny ostatní masakruje.“ Až je „z území, jemuž vládne, nedozírný  hřbitov.“  A „nijak se netají ani ambicí, že všechny arabské režimy svrhne a jejich území vezme útokem“.  

„Pohlédnout pravdě, o čem je ´bratrstvo´ v praxi, zpříma do očí je nejvyšší čas.“ „Naše á priori, založená na lžích,“ to prožene uličkou hanby.

„Sýrie, vystavená nekonečným vlnám džihádistů ze světa i svého vlastního území, se rozhodla, že své lidi ochrání dřív, než uhájí i svou zemi. Žít mimo válečné zóny je momentálně nuceno 12 miliónů z nich.“ Na „4 milióny jsou běženci v sousedních zemích“. A plných „8 miliónů se dokázalo přesunout na území pod správou vlastní republiky“. Z „19 miliónů těch, co v Sýrii zůstali, je téměř 500.000 ve spárech džihádistů, rozptýlených napříč rozsáhlým teritoriem“.   

„Od vzniku ´Islámského emirátu´ Baby Amra (2012) jsou na všech okupovaných územích, včetně těch pod správou ´Svobodné syrské armády´, již považujeme za ´legitimní opozici´, školy buď zavřené či vypálené, alkohol zakázán, ženy nesmí bez doprovodu muže z vlastní rodiny z domu a polygamie je ´legální´“ „Volební právo je tu zrušeno, naše společné dědictví zničeno, homosexuálové jsou vyhazováni z oken a otroctví se dočkalo restituce. Dětí                se zneužívá jako vojáků, kamikadze a popravčích.“ 

Zato „Sýrie je republikou“. A „její vláda tak jinými slovy slouží obecnému zájmu“. „Pod kontrolou všeobecného volební práva.“ Právě to „prokázala i masová účast ve volbách“. „Jejich výsledky, ověřené i v Damašku působícími diplomaty“. „Syrská vláda se doporučeními ženevského komuniké (2012) řídí už od jeho podpisu a striktně.“ Země „je k demokracii blíž a blíž každým dnem“.

Přesto nás „stále zaslepuje válečná propaganda spojenců typu ´Syrské observatoře lidských práv´, filiálky ´Muslimského bratrstva´ se sídlem v Londýně, či ´Národní rady´, nikým nevolené sešlosti ovládané ´bratrstvem´“. Sýrii „viníme i nadále z toho, že je diktaturou, že užívá chemické zbraně nebo že umučila 11.000 svých občanů k smrti“. Třebaže „teď už si tím tak jisti nejsme“ – poněvadž „po podpisu dohody 5 + 1 s Íránem to byla koalice, kdo Sýrii pomohl porazit al-Hasakah“.

Mrákot, blokujících zdravý rozum, je víc: „Sugeruje se nám, že Sýrie prahne po likvidaci izraelského lidu. Pravda to není. Syřané jsou lidé mírumilovní. To jediné, oč žádají, je restituce dodnes nezákonně okupovaných Golanských výšin, což je plně v souladu s příslušnými rezolucemi OSN. To, že jednání, která sám organizoval, ztroskotala vinou zatvrzelosti izraelské strany, netají prezident Bill Clinton ani ve svých memoárech. Sýrie teď očekává jejich obnovu – a završení.“