Křiklavá ilustrace je tu díky britskému Guardianu. Je o Mohamedu Salehu Tauimanovi, teprve třináctiletém  Jemenci. Napřed mu americký dron zabil tátu. Žádného „teroristu“. Ordinérního civilistu. Guardian  Mohameda kontaktoval krátce nato. Točil s ním video. O válce, „trestající“  smolaře, které dohnala v nesprávný čas na nesprávném místě. 26. ledna zabil dron i malého Mohameda. Uprostřed natáčení s Guardianem.   

„Jediná indicie, že by al-Kájdu podporoval on sám či jeho rodina, neexistuje.“ Tím víc jsou „exemplárním příkladem“ na jiné téma – „co žene terorismu vodu na mlýn“.  Má to i pikantní postskriptum: rodina, zbylá po smrti otce i syna, „dostává finanční podporu od al-Kájdy“. Vzájemnou vazbou – první a zatím i poslední – je právě až ta charita.

Al-Kájda vzývá – řečeno s Obamou - „kult smrti“. A „tak jako všechny kulty smrti, od Hitlera až po Rudé Khmery“, tím jen „násilím zvěčňuje  svou moc“. S „islámem to nemá nic společného. ISIS a al-Kájda jsou muslimem zhruba stejně, jako byl Hitler křesťanem nebo Tódžó, japonský vrchní velitel za II. světové války, šintoistou.“

„Způsob, jak ´kult smrti´ porazit, je jen jeden.“ Ten, co to dokázal „po II. světové válce v Německu i Japonsku“. Dědictví, s nímž se musel vyrovnat, nebylo o nic triviálnější. „Hitler Němcům slíbil reich na 1.000 let a oni mu uvěřili.“ V „Japonsku měli císaře rovnou za ratolest boha slunce“. Podpora, jíž si tím Hitler i Tódžó vybudovali, byla „totální“.   

„Mysli a srdce“ těch, koho zmanipulovali, se „podařilo dobýt přesto“. Hlavně „masivními injekcemi ekonomické pomoci“. Především ta bořila i překážky argumentaci, „odhalující zločiny předchozích režimů“.

„Dokážeme to samé i proti kultům smrti ISIS a al-Kájdy?“ Tentokrát je to tím důležitější, že ISIS a al-Kájda – „na rozdíl od nacistických a japonských kultů smrti“ – „jsou ideologie, a ne státy (třebaže ISIS jakýsi pseudostát v Iráku a Sýrii buduje)“.

V tom tkví i směrodatný rozdíl priorit tehdy a dnes.  Zatímco pro „porážku nacismu i japonských imperialistů byla válka tím rozhodujícím“, „plameny kultů smrti ISIS a al-Kájdy rozdmýchá ještě víc“. A „přesvědčit lidi, jimž americké drony vraždí otce, bratry i sestry, že jejich kult smrti je cestou do pekel, je vrchovatě obtížné“.  

„Po 13 letech pokusů vyhubit al-Kájdu bombami by se už mělo vědět, že jeden mrtvý terorista znamená 10 nových.“ „´Válka proti teroru´ není vojenské, ale informační povahy.“ A „ISIS na poli PR a propagandy dělá pokroky“.  

Máme-li „lidi, propadlé kultům smrti, přesvědčit, že jsou vedle“, chce to hlavně jedno: sami se „vystříhat chování, které je kultům smrti nadhání jako první“. Dát - „místo vojenské“ – „znovu šanci ekonomické pomoci“.  

„Novému Marshallovu plánu“, tentokrát „pro Střední východ“. Programu, co „nebude o mamutích  ziscích  pro americké zbrojaře“. Nýbrž o tom, jak „těmto zemím pomoci přebudovat z gruntu celou infrastrukturu“.