Rozdá-li si to „bratr jednoho a syn druhého amerického prezidenta s drahou polovicí toho třetího“, bude to „pikantní ilustrace vší té degradace a iluzorních stránek amerického života“. Zvláště pak „meritokracie“ a „třídní mobility“, na jejichž vrcholný kousek se Amerika pasuje.
„Jeden z těch rodů vytěžil z enormního bohatství politickou moc, druhý zas z politické moci enormní bohatství.“ A oba dohromady jsou tak třeskutou ukázkou „fúze politické a ekonomické moci, bytostně oligarchického rámce amerického politického života“.
Tím spíš, že se družně dělí i o protekce a mecenáše. Anonci Jeba Bushe totiž aplaudují ti samí zazobanci („money men“), co se rozplývají blahem nad kandidaturou Mme. Hillary. A „tak nepřekvapí ani stále vřelejší vztah mezi oběma vládnoucími rody“. Až po to, že „matriarcha toho Bushova (bývalá první dáma Barbara) vylíčila patriarchu toho Clintonova (bývalého prezidenta Billa) jako faktického člena rodiny“. Sám „její syn George W.“ - ráčila pustit do oběhu – totiž „svému předchůdci říká ´můj brácha od jiné mámy´“.
Pokud se o Bílý dům příště skutečně utkají Jeb a Hillary, bude to parádní „přehlídka, jak to v americké politické třídě chodí“. Galakoncert její redukce na „dynastie, plutokracii a zájmové holporty, zastírané jen fikcí ideologických rozdílů“. Na „politickou moc, konvertovanou do mamutího privátního mamonu, i jejich konverzi v opačném gardu“.
Právě tím ovšem nabídne i „nepopiratelnou vzdělávací hodnotu“: „až pod nos totiž, podobně jako kongresová zpráva o mučení, předestře přesně ty pravdy, jež by si přála uchovat v tajnosti“.
Už jenom Nanynku v zelí tak trápí i Kim Čong-un.
Jeb Bush v. Hillary Clinton: the Perfectly Illustrative Election