„Lidé s průměrným intelektem z 50. a 60. let,“ píše tu, by se dnes „vedle většiny z nás tyčili jako mentální giganti“. „75 procent nejmladších dospělých není s to na mapě najít Izrael. Jak najít na internetu porno, však vědí tutově.“  „Websitů pro dospělé jsou víc než 4 milióny. Návštěv je na nich víc, než na Netlfixu, Amazonu a Twitteru dohromady.“   

Američan civí na televizi v průměru 302 minut denně. „Knížku pak vezme do ruky jen sotva.“ V „nadpoloviční většině amerických států je tím, kdo bere ve veřejném sektoru nejvíc, fotbalový trenér“.

Pikantní jsou i zjištění The American Council of Trustees and Alumni. Řeč je o průzkumu v řadách studujících a absolventů vysokých škol:

„K čemu vedlo Prohlášení nezávislosti, neví ani 20 procent absolventů. Více než čtvrtina z nich netuší, že Franklin D. Roosevelt byl prezidentem za II. světové války; třetina zase, že stál v čele New Deal.“

Jiný průzkum – mezi tisícovkou Američanů - pořádal před časem Newsweek. Kdo je jejich viceprezidentem, z nich netušilo 29 procent; 73 procent nemělo ponětí, kdo s kým byl na kordy za „studené války“.

Výlučně vysokoškoláky testovala i nedávná anketa Common Core. Zařadit americkou občanskou válku aspoň do mezidobí 1850 – 1900 jich dokázalo jen 43 procent. Víc než čtvrtina měla za to, že Kryštof Kolumbus vyrazil přes Atlantik až po roce 1750. Třetina neměla tušení, že Bill of Rights garantuje svobodu projevu a vyznání. Situovat I. světovou válku aspoň do období 1900 – 1950 dokázalo jen 60 procent.

CBS News nabízí výsledky mezinárodního srovnání. V testech, provedených agenturou Educational Testing Service (ETS), dopadli „Američané, narození po roce 1980, hůř než jejich vrstevníci ze zemí, sahajících od Austrálie až po Lotyšsko“. Šetření proběhlo ve 22 zemích. Lépe, než absolventi amerických vysokých škol, dopadli i japonští, finští a nizozemští středoškoláci. Hůř, než ti s americkým diplomem, jen ti s italským a španělským.              

„Čím to, že je z nás země tak extrémně hloupá?“ Snyder z toho viní už úroveň  školství. Cituje i učitele z kalifornského Oaklandu Marka Morforda. Jen co odešel do důchodu, objel svou zemi křížem krážem. Kamkoli dorazil, narazil na „debilizaci amerického mozku“ („dumb-ification of the American brain“). Ta „šokující – a téměř beznadějná – debilizace hrozí, že americká společnost zkolabuje“. Jeden z „mých přátel zvažuje emigraci“.

Na poplach bije i deník USA Today: „45 procent vysokoškolských posluchačů neprokazuje znatelnější vzdělanost ani po dvou letech studia; po čtyřech letech jich předvádí mizivou změnu a demonstruje jen 36 procent.“ Dnešní „studenti ovšem tráví studiem o 50 procent méně než před pár desítkami let“. Na „35 procent z nich uvádí, že věnují samostatnému studiu méně než pět hodin týdně“. Na „50 procent říká, že za typický semestr jaktěživ nenapsali víc než 20 stran“. A „za týden nikdy nepřečetli víc než 40 stran“.

Tím větší návštěvnosti se těší vysokoškolské kursy typu „A co když je Harry Potter skutečný?“, „Lady Gaga a sociologie popularity, „Filozofie a Star Trek“, „Studium z YouTube“ či „Jak sledovat televizi“.

I „proto má spousta našich absolventů problém dát dohromady aspoň dvě věty“. „Kvalita vzdělání, jež se jim dostává, je neuvěřitelně ubohá.“ Přesto, že „studují déle, než kdykoli dřív“. Na bakaláře to ze všech, kdo studují na plný úvazek, denní studium, dotáhne do čtyř let jen 36 procent. Jen 77 procentům se to podaří i do šesti let. 

Klíčem k tajemství „debilizace“ je však i čas, trávený jinak. Průzkum agentury Nielsen ho – pro celé USA a za den – zprůměroval následovně: televize live – 4 hodiny 32 minuty; televize ze záznamu – 30 minut; poslech rozhlasu – 2 hodiny 44 minut; čas strávený se smartphonem – 1 hodina 33 minut; komunikace z PC na internetu – 1 hodina 6 minut.

Přes 10 hodin denně na těchto „médiích“ se na „´programování´ mozků podepisuje dramaticky“.

„Vliv, jenž na nás má mediální mainstream, většinou hrubě podceňujeme. Jsme na ten ´Matrix´ připojeni nekonečné hodiny.“ „Tisíce a tisíce hodin.“ Ten „odpad dokáže jasné myšlení zkomplikovat z gruntu“.

I to patří k příčinám, proč „jsme společnost čím dál hloupější“.