„Ve vztazích USA-Kuba je na spadnutí průlom. 14. června předal  uruguayský prezident José Mujica kubánskému prezidentovi Raúlu Castrovi dopis prezidenta Spojených států Baracka Obamy, obsahující nabídku jednání o řadě otázek, především o letitém ekonomickém embargu  Washingtonu.“

„Podle uruguayských médií“ Obama navíc „Mujicu za jeho návštěvy Washingtonu v polovině května požádal o pomoc při zlepšování vztahů s ostrovní zemí“. Může jít o „první krok směrem ke vzájemnému urovnání“.

„Kuba má samozřejmě důvod nabídky využít.“ I proto, že Venezuela – její „hlavní dobrodinec“ – už „nemusí být s to kubánskou ekonomiku podporovat“. Těžkosti, jimž čelí Caracas sám, mohou podle STRATFOR vést i k tomu, že se Havana bude muset poohlédnout i po jiných dodavatelích energetických zdrojů.

Castro má o „Obamovu nabídku zájem za předpokladu, že si nebude vůči Kubě klást podmínky“. Pro Kubu bude naopak „zrušení embarga“ stěžejním cílem normalizace vzájemných vztahů.

Z té „by však profitovaly i Spojené státy.“ Nově i s ohledem na „snahu Ruska o zlepšení vztahů s Latinskou Amerikou“. Jakkoli „studená válka už skončila, Washington rozhodně nestojí o to, aby se kterákoli země, dvojnásob Rusko, příliš silně etablovala v zemi tak geograficky blízké jako Kuba“.

Právě to, že „Havana je tak nakrátko s Caracasem, může Spojeným státům pomoci i v jisté politické předehře vůči vládě venezuelského prezidenta Nicolase Madura“. „Budoucí komunikaci mezi Washingtonem a Caracasem by mohl usnadnit kubánský vliv ve venezuelských vojenských a zpravodajských strukturách.“

„Potenciální urovnání mezi Kubou a Spojenými státy“ však zřejmě narazí na „vnitropolitické kalkulace“. „Zákon o kubánské svobodě a demokratické solidaritě“ („Cuban Liberty and Democratic Solidarity Act“) z roku 1996 totiž „zrušení embarga a ekonomických sankcí Spojených států podmiňuje souhlasem Kongresu“. A jakoukoli zásadnější změnu  - vedle obligátních „lidskoprávních“ pretenzí – váže dopředu i na to, že „v Havaně bude zvolena nová vláda“. „Schválit rovnou dohodu o normalizaci vztahů s Kubou je tak nad Obamovy síly.“            

„S dohodou musí souhlasit obě strany – což po desítkách let vzájemné animozity není nijak malá porce.“ Dalšímu jednání sice „napomůže i pozitivní posun, jenž ve prospěch zrušení embarga nastal ve veřejném mínění“. „Snahu vlády však může zablokovat opozice zákonodárců.“

„Pokud jde o Kubu, ta svou ekonomiku pomalu liberalizuje už po téměř čtyři roky.“ „Tempo jednání“ s USA však mohou přibrzdit i „obavy některých kubánských vedoucích představitelů“ z příliš rychlého „otevírání země vůči okolnímu světu“.

„Cesty, jak s jednáním pohnout kupředu, budou-li si to přát, mají přirozeně obě země. Zahrnují i potenciální výměnu vězňů. Obama měl údajně Kubu (prostřednictvím Uruguaye) požádat o propuštění Alana Grosse, občana Spojených států zadržovaného na Kubě od roku 2009 za podvratnou činnost.“

Právě „debata o propuštění vězňů by byla zřetelným signálem“, že je „na spadnutí jednání na zásadnější téma“.

Další „průlom směrem k produktivnímu dialogu“ – uvádí STRATFOR v jiném ze svých materiálů – se očekává na brzkém setkání zástupců obou zemí v Panamě.