Vážený pane premiére,
obracím se na Vás jako zmocněnec petiční akce za přijetí zákona, opravňujícího k těžbě i dalšímu zhodnocení českého lithia výlučně český průmysl ve veřejném vlastnictví. S oporou v jeho signatářích napříč širokým spektrem jsem byl i prvotním iniciátorem vlny, vedoucí ke svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny PČR, Tím víc se i u mne sbíhají dotazy a vážné výhrady občanské veřejnosti k tomu, jak se strategickým zájmem České republiky nakládá vláda.
Byly-li znevažovány jako lži i přímo v průběhu sněmovní schůze, vnímají to jako urážku i občané, kteří je sdílejí. Tím víc to jejich pozornost poutá ke křiklavým rozporům v tvrzeních na podporu „Memoranda o porozumění“ se společností EMH, které využití lithia (a skrytě i ještě cennějších surovin) označuje za „projekt EMH“, v němž českému státu zbyla už jenom „možná kapitálová účast“. Reakcí na odpor, který to vzbudilo, bylo tvrzení, že „Memorandum“ k ničemu nezavazuje, a ničím tak naší zemi ani nehrozí. Teď, kdy se Poslanecká sněmovna usnesla, že „Memorandum“ má být zneplatněno jako nulitní, se však argumentuje, že je napřed potřeba přezkoumat právní následky takového kroku.
Dotazy široké veřejnosti, které to provokuje, nezní nikterak lichotivě: Je cílem to, co se už stalo i většinovou vůlí zákonodárců, „jen“ všelijak odkládat – a pokud ano, pak proč, jakým právem a komu to prospěje? Které z tvrzení, odporujících si na první pohled, je pravdou – a které naopak ne? Co vláda podniká v zájmu toho, aby Česká republika rozhodovala o svých darech přírody suverénně – a předešla i možnému vydírání jako v kauzách kolem TV Nova, Diag Human i d., které už české daňové poplatníky stály horentní sumy.
Suverenita není sprosté slovo. Právě ve vztahu k vlastním nerostům, stejně jako jejich využití a zhodnocení, ji mezinárodní právo upravuje zcela jednoznačně i nanejvýš zevrubně. Rozhodné kroky, jež z toho vyvodí spolehlivé záruky v zájmu České republiky, už nelze odkládat. Podat návrh takového zákona je plně i v kompetenci končící vlády. Jen to rozptýlí i vážné obavy široké veřejnosti. To, jak se postupuje navzdory usnesení PS PČR, je naopak logicky jen dál stupňuje.
Všem, kdo je adresují našemu petičnímu výboru, vycházím vstříc i zveřejněním dopisu, jímž Vám je tlumočím.
S pozdravem
PhDr. Josef S k á l a , CSc.
místopředseda ÚV KSČM
