Podepsali ho i tři další prominenti – Heiner Flassbeck, v minulosti státní tajemník německého ministerstva financí, Dani Rodrik, profesor mezinárodní politické ekonomie na Harvard Kennedy School, a Simon Wren-Lewis, profesor hospodářské politiky z Oxfordu. Dopis iniciovala platforma veřejných kampaní AVAAZ, sdružující subjekty z řady zemí Evropy, Středního východu a Asie.

„Většině světa už je známo, že finanční nároky Evropy řeckou ekonomiku zruinovaly, vedly k masové nezaměstnanosti, zhroucení bankovního systému a jen dál zhoršily i zahraniční zadlužení, takže dluh eskaloval do nesplatitelných 175 procent HDP. Hospodářství je v troskách, obrat a zaměstnanost v depresi a podnikům chybí kapitál.“  

To vše má „kolosální humanitární dopad - v chudobě dnes žije 40 procent dětí, kojenecká úmrtnost je na raketovém vzestupu a nezaměstnanost mládeže se blíží 50 procentům“.

„Ke vzniku dluhového problému přispěly zkorumpovanost, daňové úniky a účetní podvody dřívějších řeckých vlád.“ Pak ovšem „Řecko většině  požadavků německé kancléřky Angele Merkelové, zaměřených na úspory, vyšlo vstříc – zredukovalo mzdy, omezilo vládní výdaje, seškrtalo důchody, privatizovalo, deregulovalo a zvýšilo daně.“

Výsledkem je „repríza Velké deprese, jakou Evropa nepamatuje od roků 1929-1933. Medikament, předepsaný německým ministerstvem financí a Bruselem, nechává pacienta vykrvácet, chorobu však neléčí.“  

„Obracíme se proto společně na kancléřku Merkelovou a na ´Trojku´ se žádostí, aby tento postup zkorigovaly, předešly dalším pohromám a daly Řecku šanci v eurozóně setrvat.“ Tím spíš, že „teď se po řecké vládě chce, aby si přitiskla hlaveň ke spánku a sama zmáčkla spoušť. Tím, co ten projektil zabije, je však řecká budoucnost v Evropě. Vedlejším následkem bude poprava eurozóny samotné coby výspy naděje, demokracie a prosperity, což bude mít dalekosáhlé ekonomické následky globálního rozsahu.“  

V „základech dnešní Evropy je i odepsání minulých dluhů, zejména německých, už v 50. letech“. K „poválečnému ekonomickému růstu i míru přispělo zásadní měrou“. „Dnes je potřeba restrukturalizovat a redukovat řecký dluh.“ Umožnit řecké „ekonomice nabrat dech a zotavit se“. Rozložit Řecku „zredukované břemeno dluhů do delšího splátkového kalendáře“.

„Úsporný program z minulých let, jenž s Řeckem zacházel jako s trestancem a skončil debaklem, je načase humánně revidovat.“ Sjednat „zásadní redukci řeckých dluhů, spojenou s tolik potřebnými reformami“ země.   

Apel, aby své moci využila „v zájmu Řecka, Německa a celého světa“, je  německé kancléřce adresován osobně. Graduje i následovně: „Kroky, jež tento týden podniknete, si historie připomene.“