„Vzájemná nedůvěra“ totiž lemuje už „první kontakt obyvatelstva s iráckými bezpečnostními silami“. V „Adhbahu, asi 10 km jižně od Mosulu, zřídily humanitární organizace přechodnou výdejnu humanitární pomoci. IS je odtud vzdálen jen jediný kilometr a na obzoru se střílí bez ustání. Dříve než civilisté přijmou pomoc, musí se zaregistrovat u irácké armády. ´V jedné věci musí být jasno, už nejste v kalifátu, ale v Iráku,´ křičí zahalený voják s pistolí a pohrabáčem,  pokoušející se v davu zjednat pořádek. ´V Iráku se nosí normální účes! Tady se kouří, tady se někdy dokonce i pije.´“

„O pár vteřin později mu dav připadá pořád ještě přespříliš hlučný a střílí do vzduchu. Poté zamíří na muže i děti a pohrozí, že postoupí o krok dál. Situace je napjatá. Vojáci jednají agresívně a nervózně, civilisté ustrašeně. Ti, kdo tu čekají na humanitární pomoc, sem utekli z okolních míst, která byla zničena boji nebo tu stále bojuje. Voják s pohrabáčem pokračuje: ´Pomohli jsme vám, osvobodili jsme vás. Nyní jste na řadě vy. Dejte nám jména těch, kteří kolaborovali s Daesh (IS). Vydejte nám zrádce Iráku, abychom mohli nastolit spravedlnost.´“

„Irák se dnes podobá záplatovanému koberci. Většina ozbrojených sil i obyvatel jsou šíité. Když je pak převážně sunnitské území odtrženo od IS, nedůvěra mezi osvoboditeli a osvobozenými je značná. Část obyvatelstva vítá novou pořádkovou moc, mnozí však se svou radostí až tak sdílní nejsou. ´Na to, abychom si stěžovali, nemáme nárok,´  uvažuje nahlas chlapec, mířící s humanitární pomocí ke své rodině.  A krom toho než Daesh je lepší snad úplně vše.´“

„Region je půdou radikálně islamistických uskupení už desítky let.  Konfesní a etnické napětí provází Irák od jeho vzniku. Atmosféra, nabitá konflikty, nahrává tomu, že se tu mohly opětovně pevně uchytit radikální a militantní skupiny typu al-Kájdy a teď zase IS.“

„Nyní mají bezpečnostní síly logicky zodpovědnost za to, že ve zpětně dobytých oblastech vypátrají ty, u nichž našla totalitní moc IS podporu. Tlak je ovšem enormní a proces, oddělující ´správné´ civilisty od kolaborantů s teroristickou mocí, plný komplikací. Příliš brutální postup hrozí tím, že poslouží jako katalyzátor už beztak narůstajícího napětí mezi náboženskými komunitami a vyvolá nový konflikt. Aktuální případ ukazuje, jak je situace složitá.“  

„Město Hamam El–Ali, ležící přímo na současné linii fronty, obývají hlavně sunnité. Místo samo se jmenuje podle zdejších přírodních zdrojů léčivé vody, o nichž věří zase šíité, že jde o boží dar.“  

„Donedávna tu Islámský stát měl jednu ze svých nejsilnějších pozic před Mosulem. Ropná rafinerie města byla pro teroristické milice důležitým zdrojem příjmu. Šíité, kteří včas uprchnout nedokázali, trpěli pod vládou teroristů v Hamam El–Ali zvlášť těžce. Teď, když se IS podařilo vyhnat, pomýšlí část bezpečnostních složek na pomstu. ´Bůh dal kdysi šíitům léčivé prameny a s jeho pomocí je také ze spárů teroristů vyrvali,´ říká Mohammed Badr. Pochází z Bagdádu a se svou jednotkou irácké policie tu teď má své stanoviště.“

„Badr a jeho kolegové si ve volném čase v pramenech myjí ruce a těší se z oné trošky boží milosti, zatímco jen o pár metrů dál leží příslušníci jejich náboženské komunity v masovém hrobě na hranici města. Na místě. kde prý došlo k popravě až dvou stovek set lidí. Jiný zahalený bojovník, hrdě vystavující na odiv své náboženské tetování, oznamuje: ´Budeme se mstít za Aliho a Husseina.´ A na vlastním mobilu předvádí videa, zachycující akty pomsty na údajných kolaborantech, na nichž se osobně podílel. Krátká rešerše na internetu nabízí spousty podobně zdokumentovaných hrůzných násilností, při kterých byly někdy mučeny i celé rodiny.“

„Civilní obyvatelstvo Hamam El–Ali je plně v rukou pořádkové moci.“ A právě „její postup tak spolurozhodne, zda budou na území osvobozeném od IS náboženské komunity spolupracovat, a položí tak základy míru, ve který tolik lidí doufá. Agresívní jednání bezpečnostních sil, jejichž vlajky s šíitskými náboženskými motivy provokativně zdobí téměř každé vozidlo a každé stanoviště, o tom však budí pochybnosti.“