V I. ukrajinském frontu, který Osvětim osvobodil, bojovalo na sto sovětských etnik. Takový imbecil, aby netušil, že název frontu není o  národnostním složení, snad není ani papaláš postkomunismu, kterému právě  zvoní hrana.

Kurginjan soudí, že šlo o záměrnou špinavost. Se třemi temnými cíli za lubem: „a) osondovat mezinárodní reakci; b) zvykat svět na to, že teď už se smí hlásat, co si jeden zamane a c) oktrojovat světu radikální revizi dějin Druhé světové války“.

V „tom ovšem není vůbec sám“. Tím přesněji si radno ujasnit, co je cílem. Zda všechny to „bezprecedentní urážky padlých nejsou počátkem nové dehumanizace světa, nápadně se podobající té, o niž se pokusil Hitler“.

„Podstatou hitlerovského nacistického projektu byla právě neslýchaná dehumanizace.“ A „především genocida“. Ta sice není až jeho vynálezem, „jako nosný prostředek mutace světa, nastolení nechvalně známého ´nového pořádku´, ji však uplatnil teprve Hitler“.

V „posledních desetiletích se však celé Hitlerovo zvrhlé dědictví stále  častěji redukuje na tzv. holokaust. Tedy genocidu, uplatňovanou vůči  jednomu z národů – židovskému. Fakt, že holokaust je jednou z nejflagrantnějších i nejrigidnějších forem genocidy, spáchané hitlerovskými zločinci, je mimo pochybnost.“ „Redukce všech typů hitlerovské genocidy pouze na holokaust“ však „pramálo odpovídá i zájmům židovského etnika.“

Upozaďují-li se jiné oběti nacistické genocidy, „redukuje to celou  světovou tragédii na vztah mezi Hitlerem a Židy“. Žádá si snad, „čím takový posun otázky hrozí samotnému židovskému národu, sebemenší vysvětlivky?“ „Jak krátkozrací jeho představitelé musí být, spatřují-li v tom div ne jakousi výhodu?“

„Proč elita židovského světa, jež zcela přesně ví, kdo Hitlerovi zabránil v definitivní likvidaci židovského národa i kdo osvobodil Osvětim a nejen ji, nežene sprosťáky Schetynova typu na pranýř? Proč tento svět reaguje tak upejpavě na to, že ve velkém evropském státu, jakým je Ukrajina, buduje kult Bandery, Šuchevyče i dalších katů židovského národa sám stát?“

„Není to snad proto, že osobní charakteristiky ukrajinských pohlavárů, usazených momentálně u kormidla, jsou tomuto světu garancí, že holokaust se opakovat nebude, a z genocidy ve všech ostatních podobách si bůhvíjaké vrásky nedělá?“

„Je-li tomu tak (a mít za to, že tomu tak je, jsou všechny důvody), pak ovšem bije do očí šokující krátkozrakost dnešních elit židovského národa.“ Národa, zahnaného „Hitlerem na samu hranu nebytí“ – a „zachráněného před totální likvidací právě Sovětskou armádou“. „Právě ruským (a sovětským) vojákem – osvoboditelem.“

„Ponechám dokonce stranou otázku, kam se poděl vděk“ (jakkoli už Dostojevskij věděl, že když se z ničeho nic vytratí, „mívá to krajně nepěkné následky“). A „kladu si otázku, kde že je ta moudrost, vynášená do nebes, ten pud sebezáchovy?“ „Pouští-li velmoc č. 1, USA, ze řetězu neonacistické psy – hlavně banderovské, i když nejenom je. Pouští-li tato velmoc ze řetězu nejradikálnější ze všech islamistů a piplá si je a hřeje na prsou.“

„Zdálo by se, že všechna tato fakta není až tak těžké si vyhodnotit.“ A  „přestat se natěšeně zhlížet ve fyziognomii pana Kolomojského i dalších následníků Hitlera, Bandery a Šuchevyče“. Že „ je načase stanout po boku ostatních národů, figurujících v panteonu Hitlerových obětí, aby se cestě  hitlerovských pohrobků k moci předešlo –napřed na Ukrajině a pak i všude jinde“.

„Nechci popírat, že jistá (jen ale velice malá) část židovského světa stojí na straně, která s Hitlerovými ukrajinskými dědici bojuje.“ Která to nevzdává proti „všem těm porošenkům, jaceňukům, turčynovům, kolomojským a ostatním, kdo se v danou chvíli, stopou banderovské chátry, dopouštějí genocidy v Doněcké a Luhanské lidové republice. Ale ano, je to ta samá genocida, o níž banderovci řeční už odedávna a tvrdí, že vybudovat nezávislou Ukrajinu si na východě žádá etnickou čistku miliónů ´zmoskalených´ Ukrajinců a Rusů. Stejně jako jiných, méně početných etnik (Poláků, Židů atd.).“

„Často se nám předhazuje, že mezi Hitlerovými poskoky nebyli jen banderovci, ale i vlasovci. Odpovídám. V Moskvě se žádný státní Vlasovův kult nerodí. Tady Vlasovův portrét nikdo na budovu Státní dumy nevěší.  Ani ho nikdo nedekoruje titulem Hrdina Ruska.“

Nechme teď „stranou bezprecedentní hysterii, která jistou část ukrajinské společnosti ovládla“. „Hysterii, hecovanou metodami vymývání mozků, na něž se vztahuje prohibice. Hysterii, již rozdmýchává strach.“ A „položme pár prostých otázek“. „Ukrajincům, které infikovala“ - i „ne-Ukrajincům, kteří to nekoulí tak, jako pan Schetyna“:

„Otázka č. 1: Jste opravdu názoru, že ukrajinský prezident Janukovyč (jehož politické ani lidské kvality tu posuzovat nehodlám) nebyl svržen způsobem, porušujícím všechny ukrajinské ústavní a legislativní normy?“

„Otázka č. 2: Souhlasíte-li s tím, že Janukovyč byl svržen právě cestou, jež  tyto normy pošlapala všechny, lze potom obyvatele Doněcké a Luhanské lidové republiky, kteří na nezákonné Janukovyčovu svržení řekli ´ne´, vydávat za teroristy, separatisty a jim podobné? Což právo povstat není legitimním právem každého Ukrajince, který, derou-li se v zemi k moci stoprocentní usurpátoři, tomu není ochoten jen trpně přihlížet? Domobranci, bojující proti Porošenkovi a ostatním usurpátorům, kteří jsou dědici Bandery a Hitlera, jsou občany, plnícími svou ústavní povinnost.“

„Otázka č. 3: Na jaře a v létě 2014 těch povstalců bylo poskrovnu. A také vyzbrojeni byli docela mizerně. Na jakém základě, v souladu s jakými ukrajinskými a mezinárodními normami proti nim byly nasazeny komplexy ´Grad´, ´Uragán´, těžké bombardéry atd.?“

„Otázka č. 4: Byly ty těžké zbraně skutečně nasazeny proti těm, koho označkovali jako teroristy a separatisty (a ve skutečnosti jsou to povstalci, bránící zákon)? Anebo se všechna ta těžká technika nasadila proti pokojnému obyvatelstvu Doněcka, Luhanska a dalších rezidenčních lokalit?“

„Otázka č. 5: Je podobné nasazení těžkých zbraní proti pokojnému obyvatelstvu genocidou ruské a proruské populace, žijící na daném území?“

„Nechci ty otázky zodpovídat sám.“ Nechť si je  „zodpoví každý, kdo ještě nepropadl amoku, který jakoby vypadl z oka tomu, co Hitlerovi umožnil realizovat jeho zločinné plány“.

Je nejvyšší čas uplatnit i příslušné normy mezinárodního práva. Především Konvenci OSN o předcházení zločinům genocidy a jejich postihu OSN z 9. prosince 1948. Iniciovat proceduru, již předpokládá, je „samozřejmě především věcí Ruské federace, která za zločiny Porošenkovy, Jaceňukovy, Turčynovovy, Ťahnybokovy, Kolomojského, Jarošovy a ostatních Hitlerových dědiců už nejvyšší cenu platí a ještě zaplatí.“

„Což ale jiné státy, hraničící s Ukrajinou, přišly o pud sebezáchovy a nechápou, co se od Hitlerových pohrobků dá čekat zítra? Což to nechápou Poláci, Maďaři, Moldavané, Slováci ani Rumuni? Což všechno nenávratně zapomněly i židovské komunity západních zemí i stát Izrael?“                   

Ať otázku, zda ke genocidě dochází či ne, posoudí grémia, jimž to  konvence OSN ukládá do kompetence. „Bude-li ovšem zjištěna, výsledkem může být jen trest pro viníky a zásadní rekonstrukce Ukrajiny.“ „Její závěry předjímat nechci.“ „Mohou být jakékoli, poněvadž integrita státu, v němž k oné masové genocidě došlo, její oběti trápit nemusí.“  

„Čeká nás cesta dlouhá a trnitá. Pokud se ale hitlerismus ještě z paměti těch, kdo mu padli za oběť, nevypařil úplně, bije-li stále v číchsi srdcích jejich popel, nejsme-li na tom ještě všichni jako pan Schetyna, má svět stále šanci, že humanistické hodnoty před úklady Hitlerových dědiců kolektivně ubrání.“