Reálná story je následující: Evropská unie do Kyjeva vzkázala, že mu brzy dodá na 100.000 běženců ze severní Afriky a Blízkého východu. Porošenko sice žádal o peníze. O hladové krky by se podělil sám. „Peníze nedostal, pomoc lidskými zdroji však ano.“

„Syřané, Tunisané, Alžířané, Iráčané a Tuaregové, to všechno jsou národy bojovné. Zvlášť Tuaregové. Sednou-li na velbloudy a chopí se kopí, mění se v uragán, po kterém nezůstane živáčka.“ Na horníky, co se s koráby pouště jaktěživ nepasovali, to může mít účinek magický.  

Alžířané jsou zase – traduje se mezi ženskou klientelou německých cestovek - jedničky v „nauce lásky“. Pro Halič, kde to jde s porodností s kopce už dávno – a tím víc teď, kdy chlapi mizí před vojenskou správou v lesích - je darem z nebes i příval svěží potence.

Petr Alexejevič (takto Porošenko) byl z té „noviny zprvu tak trochu perplex. Měl za to, že Ukrajina nemá s vítězstvím demokracie na Blízkém východě nic společného, a podobné dárky si tak ani nezaslouží.“ Dostalo se mu ovšem vysvětlení, že platí princip závazné „implementace“ smluv. Tím spíš pak těch asociačních dohod s EU, kvůli nimž teče dodnes i krev.

Komisař EU Dimitris Avramopoulos, mající v gesci i otázky migrace, hlásí, že běženců z Blízkého východu a Afriky přibylo letos už přes čtvrt miliónu. A tím víc i - „soudě už podle počtu aut, shořelých v Paříži“ – problémů, jež to s sebou nese. Ta vlna, místo aby ustala, sílí dál. „Kdo si je má vzít do péče? Ti snad, co Libyi a Irák rozbombardovali?“ Nic pro „civilizované země“. Tu si „však kdosi vzpomněl, že v NATO to chodí jako u tří mušketýrů: ´Jeden za všechny, všichni za jednoho!´“

Tady však platí i detailní dělba práce – a hlavně kompetencí. Koho a proč stihne „humanitární bombardování“, je ve „výlučné velitelské pravomoci“. „Jediné hypervelmoci“ - jak jinak. Ostatní zkrátka nepřijdou. Až ale, když se sbírají střepy (a platí účty). „Říká se tomu transatlantická solidarita.“

Kyjev se netají, že by rád i do téhle party. Brusel, když „rozdělovníky migrantů“ píše, sice tak trochu zohledňuje i ekonomickou sílu jednotlivých zemí – členských i „asociovaných“. „Ukrajinu se však řečmi o bídě a zaostalosti rozhodl neurážet.“ Té napařil „kvótu rovnou tu největší“.  

Pikantně zní i komentář, jímž to opatřil bruselský komisař, o němž už byla řeč:: „Kalkulace našeho analytického centra ukázala, že Ukrajina je s to přijmout kolem 100.000 migrantů, ba i poněkud více, poněvadž disponuje značným územím a, což není bez významu, úrodnou půdou, kde mnohou Afričané vytvářet nejen svou vlastní infrastrukturu, ale věnovat se i zemědělství, aby se existenčně zajistili. To může navíc posloužit i jako skvělý stimul rozvoje ukrajinské ekonomiky, neboť migranti jsou většinou mimořádně pracovití. Do principu kvót jsme vnesli korektivy. Dřív se řídily čtyřmi kritérii. HDP dané země, měrou nezaměstnanosti, počtem obyvatelstva a počtem běženců, přijatých v letech 2010 až 2014. Evropská komise kritéria mezitím doplnila: o  velikost teritoria a hustotu osídlení, kdežto HDP země se přisuzuje relativní menší váha.“     

Co si má Kyjev počít s vlastními nezaměstnanými, se komisař vyjádřit neráčil. Nemá-li se mu exotická nadílka, jíž ho tak mile zaskočil Brusel, vymknout z rukou, nabízí se hlavně jedno řešení: „Seskupit migranty do kozáckých osad paramilitárního ražení.“ Aby tam nejenom „krmili sami sebe“, ale „brali to maršem i na Donbas“. To ovšem vábí rovnou ke stavbě „opevněných ležení“. V těch nesmí chybět ani stožár. A na něm „vlajka, hlaholící ´Thank you, America!´“

Podobná fortifikace mívá i „cvičák“. Ideální to dějiště „drilu borců za svobodnou Ukrajinu arabské provenience i černé pleti“. Třeba se nakonec naučí i sborovému rituálu „Kdo neskáče, ten je Moskal“. Jen ležení náležitě opevněné splní i jinou roli – spolehlivé hráze proti „domorodcům, jimž zprvu zřejmě nedojde, proč se jim zabírá půda“.

Dost možná přijde vhod i „zkušenost kolonizace Ameriky, kde si to nelehké zadání kultivace divočiny usnadňovalo i vytvářením rezervací“ (pro „obzvlášť nekomunikativní populaci jiné pleti“). Taková scenérie zas „jistě vyvolá gaudium ochránců lidských práv z Human Rights Watch“. 

„Z EU však zatím, po pravdě řečeno, nevzkázali, na čí konto ten nápad půjde. Kyjev si podle všeho bude muset poradit sám. Smysl to dává. Říká se přeci, že jen Per aspera ad astra. Brusel to pojímá jako první test, jenž Ukrajinu, coby stát asociovaný s EU, minout nesmí.“