Hodokvas masochismu, jímž celý ten festival sladkých snů a ztracených iluzí končí, vnímá jako zlom s nepoměrně dalekosáhlejšími následky:

„Řecko už nebude zemí, ale nemovitým statkem spolku největších banksterů EU, kteří už drtivou většinu jeho aktiv ve veřejném vlastnictví zprivatizovali a zprivatizují jich ještě víc…Bývalý řecký ministr financí Varoufakis tu ´dohodu´ označil za debakl, k němuž to spělo od samého počátku.“    

Tím víc si, kdokoli nepostrádá přiměřenou inteligenci, musí klást dvě otázky: „Co to znamená pro nás ostatní“ - a „Kdo bude naopak ze vzniklé situace profitovat“.

Americký lékař to vidí jednoznačně i z Nového Zélandu:   

„Řecko, zbavené svébytnosti a uvržené do dluhového područí, poslouží jako mustr pro další země v podobném stavu: Španělsko, Portugalsko, Irsko a Itálii, mám-li uvést jen příklady nejvíc na ráně.“ „Enormní mírou nezaměstnanosti“ trpí už teď. Na úkor svojí „talentované a inteligentní mládeže pouští i žilou své budoucnosti“. K čemu jim potom bude „celá ta kalvárie v EU“? Než k „ještě extrémnější ekonomické okupaci, takže se stanou vykuchaným rezervoárem aktiv pro elity a zdrojem laciné pracovní síly pro okolní Evropu, tak jak to potkalo už bývalou Jugoslávii“?

„Coby silný blok ostatně přežije jen sotva i sama EU, s celou svou hierarchií rozhádaných elit. A právě tady to začíná být zajímavé. Kdo je tím, co má z rozdělené Evropy prospěch? Z rozdělené Evropy, co se nezmůže na jediný krok, nezávislý na Spojených státech, čistě pro ilustraci? Právě Spojené státy, kdo jiný.“

„Velká partie, jež se teď rozehrává, staví Východ proti Západu: čínsko-sovětskou alianci a přidružené partnery (BRICS) versus Spojené státy a jejich vazalské dominium v Evropě.“

Evropě se – po „staletích bratrovražedných válek, dovádějících umění brutální destrukce na sám práh dokonalosti“ – dnes nabízí především šance „profitovat z přátelských vztahů se sovětskými sousedy a, vezme-li se to z ještě větší šíře, z nově navržené Hedvábné cesty.“

„Jenže  slabá a poddajná EU, nabízející své území exhibicím geopolitické muskulatury NATO, bude Spojeným státům, řízeným korporatokracií a lačným unipolární globální nadvlády, leda pro smích.“

„Kapitulace Řecka je znamením, že Evropa sjednocující se doopravdy končí a nastupuje éra bezmezně flexibilní poddajnosti vůči evropské ekonomické oligarchii – nikoli vůči občanům zemí, z nichž EU sestává, nýbrž vůči imperiálním ambicím.“