„Rusko-americké vztahy vstoupily do fáze druhé studené války. Washington k Moskvě přistupuje jako k síle, bránící fungování mezinárodního systému, který USA považují za správný.“ A tak mají za to, že „tuto sílu třeba zadržovat a nedovolit jí, aby uváděla v pochybnost stávající řád věcí“.
Pro Rusko je naproti tomu „připojení Krymu momentem, po němž už dál ustupovat nemůže, nemá-li riskovat kolaps celé politické konstrukce“.
O „novém antagonismu se soudí, že nemá, na rozdíl od toho předchozího, ideologický základ“. Že „jde jen o geopolitické soupeření“. Že „Amerika vytěsňuje Rusko, Rusko klade odpor a zasazuje odvetné údery, například na Blízkém východě“.
„Konfrontace však nutně nabude i ideologické povahy.“ USA nasadily i své nástroje „regulátora světového ekonomického systému“. A Rusko tak „bude nuceno vsadit nejen prostě jen na antiamerikanismus“, ale i na „anti- či alterglobalismus“. Na „negaci dnešní podoby globální ekonomiky v zájmu nějaké jiné.“
„Demonstrace, kdo je v globálním domě pánem, má přitom i odvrácenou stranu. Americká globální dominance staví na tom, že garantuje všem nejen prosperitu, ale i spravedlivý přístup“ – „a to ne čísi subjektivní vůlí, nýbrž rukama volného trhu“.
Právě to však zbavují věrohodnosti „kroky typu vyloučení ruských bank z mezinárodních platebních systémů, omezení přístupu k programovému produktu, vyráběnému předními korporacemi, vyloučení Ruska z mezibankovního systému Swift“ i řada dalších. A v celé nahotě tak zjevují, že „globální systém je pod kuratelou jednoho centra, které jej využívá k politickým cílům“.
I to „stimuluje trend, patrný už dřív“ – „fragmentaci globálního prostoru, vznik zón preferenčních pravidel obchodu, národních či regionálních platebních systémů, snahu pojistit se proti metodám mimoekonomické konkurence“.
„K podobným praktikám sice už docházelo. Ještě nikdy jim však nebyl vystaven stát, disponující natolik silnými zdroji odporu.“ Nejde jen o „vojenský potenciál či surovinové páky“, ale především „o ideologii“.
„Ve světě roste únava z toho, že chybí alternativa.“ „Západní model společenského uspořádání a politické praxe se sice nelíbí zdaleka všem, s návrhem jiného, který by jej nahradil, však nepřichází nikdo.“
Dojem, že reálná alternativa nemá šanci, jakoby dokládaly i „ojedinělé výjimky typu zesnulého Hugo Cháveze“.
S Ruskem se stále pojí „asociace s SSSR, pretendujícího na systémovou alternativu Západu. Loni se to projevilo například na Blízké východě. Mnozí čekali, že Rusko promění svou zdařilou politiku v syrské otázce v roli, již tam kdysi hrál SSSR – druhého patrona, k němuž lze přeběhnout od USA.“ Těm „všem pak bylo třeba vysvětlovat, že se nic na ten způsob konat nebude“.
„Teď se však situace mění. Rusku v roli toho, kdo vzbuzuje pohoršení, už to paradigma nestačí. Na tomto hřišti je totiž Západ v očividné převaze.“
Moskva tak bude „Americe nucena oponovat i ideově“. „Formulací jiné vize uspořádání světa.“ A tady je „opora v konzervatismu už nedostatečná“. I ten je totiž zase jen „polemikou výlučně v rámci západní kultury“.
„Chce to ´pravolevou´ opozici.“ Takovou, která „konzervativní hodnoty propojí s patosem odporu proti globalizaci“, namířeným hlavně „proti nespravedlnosti stávajícího modelu“.
„Kromě Ruska s ní nemá kdo přijít.“ Čína si „možností globalizace považuje, i když jí leccos nevoní“. Razit „myšlenky, které pohnou světem, neumí z principu“. „Podobnou iniciativu by však v tichosti podpořit mohla.“ Už proto, aby „Západu připomněla, že časům jeho hegemonie ujel vlak“.
„Řeč je o změně principů, jimiž se řídí globální instituce.“ Tedy „v podstatě západní instituce, rozšířené po skončení studené války na celou planetu“.
Příkladem do čítanek je „letitá bitva o to, aby americká ICANN převedla své regulační funkce ve sféře internetu například na některou ze specializovaných struktur při OSN“.
„Logika konfrontace, která začala lokálním konfliktem, tlačí Moskvu k tomu, aby se postavila do čela ´antiglobalistické Kominterny´.“
A „to je nepoměrně dalekosáhlejší úkol, než dělení Ukrajiny“. Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE
