Benoît Hamon
Dobrý den,v prvním kole primárek francouzské socialistické strany vyhrál s 36% zástupce levého okraje strany Benoît Hamon. Očekává se, že vyhraje i druhé kolo a stane se kandidátem na prezidenta. Voliče zaujal slibem nepodmíněného příjmu 800 euro pro lidi ve věkové katerii 18-25 let. Postupně by jej chtěl rozšířit na celou populaci. Dále prosazuje zkrácení pracovního týdne na 32 hodin. Hamon je podle mě nejlevicovějším takto vysoce postaveným evropským politikem za posledních 25 let. Jaký je názor KSČM a názor váš na tuto novou generaci sociálních výdobytků? Např. o nepodmíněném příjmu jsem u nás něco slyšel pouze od levého křídla zelených a pirátů. Není to tím, že vaše strana je zaměřena pouze na udržení se u koryta? Děkuji.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Hezký den i Vám,
program Benoita Hamona je samozřejmě mnohem přijatelnější než to, co předvádí Hollande a nač teď voliče lanaří Valls. Tzv. nepodmíněný základní příjem zní sympaticky. Řeší však až následky a navíc i docela rozporuplně. V praxi by masu lidí, kterou by smysluplná práce snadno minula třeba i celoživotně, totiž pomáhal vytvářet i sám. Taková pozice plodí novodobé Oblomovy už teď. Zoufalí rodiče je vodí na psychiatrii v domnění, že trpí schizofrenií či jinou vážnou diagnózou. To, zda tomu tak je či není, umí moderní medicína zjistit během pár minut. Většinou jde o "mamánky", jimž došlo, že jsou vlastně "úplně zbyteční", až kolem třicítky. Tím těžší to bývá vysvětlit jejich rodičům. Znám to od špičkových psychiatrů z první ruky.
Skutečně pokrokové řešení není o běžícím pásu na Oblomovy. Není však samozřejmě ani o běžícím pásu na bezdomovce. Je o vymahatelném právu na práci, odpovídající dosažené kvalifikaci. A vymahatelném nároku na odměnu, odpovídajícím jejímu reálnému přínosu. Soukromý kapitál chce odměňovat jen práci, kterou ho zhodnocuje. Té ovšem díky moderním technologiím bude už jen ubývat. Tím spíš v podmínkách "čtvrté průmyslové revoluce", jež brzy zruší i desítky procent stávajících pracovních míst.
Souběh dřiny často 10, 12 i víc hodin denně - a permanentní nezaměstnanosti, byť i pod "nepodmíněným základním příjmem" - je perverzní varianta. Práce, jež sice soukromý kapitál nezhodnocuje, užitečná však nesporně je, bude stále víc. Už třeba v kontextu narůstající průměrné délky života - a tomu odpovídajících nároků zdravotních a sociálních služeb. Těch, kdo v nich působí, je stále akutnější deficit. Většina z nich bere až skandálně nízké platy.
"Ruka trhu" to nevyřeší. Vymahatelné právo na důstojnou práci a odměnu - a jeho distribuci tak, aby vedla ke stále kratší, a ne delší pracovní době - zajistí jen ekonomika, již povládnou lidské potřeby, a ne prachy lačné po dalším zhodnocení. Cokoli menšího tlumí jen následky - a navíc hlavně z daní a sociálních odvodů těch, kdo do práce chodí. A také skutečnou levici, jejíž vina to není, to znovu a znovu staví před docela svízelné hlavolamy. Může snad přitakat těm, kdo podporu v nezaměstnanosti podmiňují "veřejně prospěšnou prací"? Má snad chtít, aby běhal s koštětem po náměstí, i po vysokoškolském učiteli, který vypadl z kola?
Z čirého nebe nespadl ani "nepodmíněný základní příjem". Dovádí o krůček dál právě to, o čem je celý moderní "sociální stát". Tedy aspoň určité sociální garance místo ponižující charity. A poválečný sociální stát na Západě byl pro ty, komu to říkalo pan tam, jen "nechtěným levobočkem socialismu na Východě" (řečeno s Ulrichem Beckem, nedávno zesnulou superstar německé liberální sociologie). Právě to je na našem poměru k "novým sociálním výdobytkům" ze všeho nejpodstatnější.