Já si vám dovoluji předložit k projednání Protokol o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě. Je to docela zásadní tisk, ve kterém bychom měli vyslovit souhlas s ratifikací tohoto Protokolu, ve kterém bychom se přihlásili k tomu, aby Černá Hora přistoupila k Severoatlantické smlouvě.
Černá Hora se vydala na euroatlantickou cestu v roce 2006, kdy se připojila k programu Partnerství pro mír. Od roku 2010 procházela procesem takzvaného akčního plánu členství. V roce 2014 Černá Hora zahájila posilný (?)dialog. V prosinci 2015 bylo zasedání ministrů zahraničních věcí Aliance, kde byla přizvána k zahájení rozhovorů o svém přístupu k Severoatlantické smlouvě. My jsme potom podepsali v květnu tohoto roku Protokol, všechny země, smluvní strany Severoatlantické smlouvy, na zasedání ministrů zahraničních věcí v Bruselu. Toho zasedání jsem se zúčastnil. Bylo to květnu a tam jsme to všichni slavnostně podepsali.
Toto přistoupení Černé Hory je vlastně projevem politiky otevřených dveří Aliance. Je to politika zakotvená v článku 10 Severoatlantické smlouvy, a tam se říká, že členskou zemí Aliance se může stát kterákoliv země v našem prostoru, která sdílí stejné hodnoty, je schopna přispět k bezpečnosti celého toho prostoru a je schopna a ochotna se přihlásit k závazkům, které z členství vyplývají.
Jenom vám připomenu, že od vzniku Aliance v roce 1949 už proběhlo šest kol rozšíření. Na začátku měla Aliance 12, v současné době má 28 členských zemí.
Já bych chtěl před hlasováním nebo rozhodováním o ratifikaci v českém Parlamentu zdůraznit, že Černá Hora je stát sice nevelký, ale je to významná součást priorit české zahraniční politiky, regionu západního Balkánu. Máme s Černou Horou výborné vztahy. Máme nejen výborné vztahy politické, ale máme také nezanedbatelné ekonomické a obchodní vazby s Černou Horou. Vy asi víte, že Černá Hora je pro nás významně turistický ruch, ale také dopravní infrastruktura a energetika.
Rád bych vám řekl konkrétní příklad. Černá Hora si Českou republiku vybrala za svého strategického partnera v energetice, když vyhodnotila nabídku Škody Praha jako nejvýhodnější pro výstavbu druhého bloku tepelné elektrárny Plijevlja. Je to zakázka na úrovni 338 mil. eur, takže je to naprosto zásadní investice v oblasti energetiky. To vám říkám jako doklad toho, že vztahy s Černou Horou nejsou jenom nějaká kosmetika, ale jsou to docela hluboké vztahy a má to zásadní význam i pro náš průmysl.
Když tady mluvím o dobrých vztazích, tak bych tímto chtěl prokázat, že jsou to i významné vztahy. Z hlediska toho, že Černá Hora není velká země, je to poměrně velká strategická příležitost pro Českou republiku.
Určitě nám jde o to, abychom ve vztazích, které jsou takto dobré, pokračovali a abychom byli pro Černou Horu předvídatelným, spolehlivým a srozumitelným partnerem.
My jsme celou dobu podporovali toto přistoupení Černé Hory do Aliance. Nebudu dělat dlouhou přednášku. Řeknu vám jeden důvod, který bych tady rád uvedl, protože mi připadá zcela zásadní, proč podpořit Černou Horu.
Ten důvod je ten, že region západního Balkánu se dnes nenachází úplně v jednoduchém stavu, protože když se podíváte na ty země západního Balkánu, tak tam dnes často není jednoduché udělat volby, mít politickou vizi, která sjednotí obyvatelstvo a která působí stabilizačním dojmem na ty jednotlivé země. V některých těch zemích je politická situace docela vážná, až skoro na hraně politické krize. A jeden z těch důvodů je také to, že díky tomu, jak Evropská unie třeba řeší své problémy, tak není tolik času na tu politiku mezi Evropskou unií a těmito zeměmi a vytváření i perspektivy pro tyto země z hlediska dalšího procesu integrace. V těch zemích je často velký zájem o integraci - do Evropské unie, do Aliance, ale vlastně my dnes nejsme schopni jim moc nabídnout. Protože rozšíření dnes není na pořadu dne. Rozšíření dnes prosazuje několik států jako ve střední a východní Evropě, které si uvědomují, jak důležitá je stabilita západního Balkánu pro Evropu. To vám tady asi nemusím vykládat, každý ví, co západní Balkán a jiskry vznícené na západním Balkánu ve dvacátém století znamenaly pro celý kontinent. Takže my tady dobře víme, jak je to důležitá věc z hlediska stability. A berte to tak, že tady tato ratifikace a přistoupení Černé Hory k Alianci je taková jedna z mála pozitivních věcí, kterými dáváme najevo, že jsou pro nás partneři a že to partnerství má určitý konkrétní výsledek. Protože v oblasti rozšíření, například Evropské unie, my dnes nejsme schopni západnímu Balkánu nabídnout mnoho takovýchto konkrétních zpráv. A ten zájem na západním Balkánu je. Ty rozpaky, nebo ta nejistota, je spíš na naší straně. Počet zemí, které se angažují na západním Balkánu, je prostě omezený. A Evropa a Evropská unie je zavalena problémy, jako je migrace z Řecka, jako jsou ekonomické, finanční problémy, souvisí to také s Řeckem, a jako je samozřejmě stále nekonsolidovaná situace z hlediska zápasu s terorismem apod.
Takže tohle způsobuje, že ten proces integrace, rozšiřování je více méně zmražený a pro západní Balkán to není dobrá situace. A proto já bych velice stál o to, abychom my byli další země, protože v tom je v Evropě podle mě shoda, která podpoří tady tuto konkrétní nabídku a možnost nabídnutou jedné ze zemí tohoto regionu. To vám rovnou říkám, že je jedna z klíčových věcí. Kdybychom to neudělali, tak to znamená, že nejsme moc schopni nabídnout nic, nebo že už vlastně není nic, s čím se dá počítat jako nabídka ze strany našich zemí. Já tady dávám dohromady Evropskou unii a Severoatlantickou alianci, ale snad mi rozumíte, že to jsou vlastně dvě instituce. O obě v těch zemích je veliký zájem a my tady máme jednu konkrétní možnost mít výsledek a ukázat, že kdo splní podmínky, tak se mu dostane určitého výsledku. Takže tento psychologicko-symbolický moment pokládám za velice důležitý a pak zdůrazňuji ten, který jsem už řekl, že máme výborné vztahy s Černou Horou a přál bych si, aby to tak bylo do budoucna. Proto bych byl rád, kdybychom tuto ratifikaci schválili. Takže to říkám jsou základní věci a doufám, že na tom bude ve Sněmovně shoda.
