Je mě slyšet? Ano. Přeji vám dobré odpoledne. Vždycky, když chci něco říct zásadního a delšího, tak jsem upozorněn, že musím mluvit krátce, protože to jinak nestihneme. Takže já vás nemohu zahrnout dostatečně vyčerpávajícím projevem, jak jsem si představoval, ale musím to nějak strašně zkrátit. Já tedy budu mluvit poměrně stručně.
První věc. Já jsem rád, že se tento bod zařadil, protože by to bylo spíš zlé, kdyby se nezařadil. Nejhorší by bylo, kdyby Sněmovna neměla zájem o kulturu, neměla zájem o to, co se v ní děje, nebo neměla zájem o to, jak se daří pokrývat jednu z oblastí, která, jak se tady všeobecně ví, je postižená jedna z nejtvrději, a jak to tady bylo i naznačeno, to zřejmě úplně nekončí, protože ta atmosféra, neříkám, že se děje nějaká apokalypsa, ale ta atmosféra je taková, že to není tak příznivé. Já jsem si myslel, že ta atmosféra bude příznivější. Já se přiznám, že jsem si představoval, že podzim už třeba bude klidnější a že se budeme vracet do normálnějších kolejí, ale přání, na těch nezáleží. Takže já jsem rád, že se to tady projednává, za to téma jsem velmi vděčen, zazněla tady dokonce řada věcí, se kterými bych docela rád souhlasil, ale nemá cenu je opakovat.
Já oceňuji, že tady zaznělo i to, že se nám přece jenom něco v kultuře povedlo v téhle mimořádné době, že jsme do oblasti živé kultury, to pořád říkám, dokázali dát 1,6 miliardy, což je skoro násobek toho, co se do ní běžně dávalo. Že se to povedlo, to samozřejmě není jenom moje zásluha, ale to, že je tady paní ministryně financí, to, že jsme se dokázali dohodnout na tom, že Ministerstvo kultury po dohodě, kterou jsme s financemi udělali, dostalo do ruky nástroje, že jsme mohli něco dělat, protože nejhorší by bylo, kdyby v takové situaci člověk mohl jenom přihlížet. A díky tomu se nám podařilo pomoci celé řadě festivalů, protože základ byl, že chceme to, co se tady vybudovalo v kultuře, ať jsou to instituce, nebo řekněme akce jako festivaly, tak aby to prostě neskončilo devastováno a zničeno.
A díky tomu, že jsme se na tom dohodli, kultura dostala prostředky, dokonce v případě schvalování prvního deficitu jsme byli jeden z mála, který dostal okamžitě peníze třeba na klíčové příspěvkové organizace, tak jsme mohli pokrývat a mohli jsme říci, že tu oblast budeme držet, což se do této chvíle pořád poměrně slušně dařilo. Neříkám, že dokonale - to je dáno také tím, že si uvědomte, že to byla úplně nová situace pro nás. V minulosti se Ministerstvo kultury věnovalo spíše té oblasti umění, a ne kultury v tom širokém slova smyslu, tzn. i toho podnikání v kultuře. Dokonce o tuhle oblast často ani nezavadilo. Tohle je úplně nové v tom, že jsme vstoupili někam, kde Ministerstvo kultury dříve nevstupovalo.
Tady bylo řečeno - myslím pan poslanec Feri to řekl - že kultura je tady zbytková, zanedbaná. No to bohužel se podepisuje třeba taky potom na počtu úředníků a těch, kteří mají administrovat ty výzvy, které nové vymýšlíme. Já to tady musím říct proto, protože, rozumíte, jestli byla kultura na chvostu, tak to má důsledky, které platí i dnes. Když potom potřebujete dělat nové výzvy, administrovat, tak musíte vytahovat lidi z příspěvkových organizací, protože nemáte nikoho, kdo by to dělal. Já vás prostě prosím o jednu věc, když se pořád řeže do těch úředníků a říká se, jaká je byrokracie apod., tak si uvědomme, že v takové situaci, jako je teď, to bez těch lidí nejsme schopní na těch ministerstvech dělat. Ta zbytkovost se projevuje taky v tomhle. Já dneska nechci rekriminovat minulost, na to není čas, ale musím říci, že to, že ta kultura byla na chvostu, se projevuje také tím, že není extra vybavená na to, aby takovou krizovou situaci zvládala. Ale to říkám, jenom abychom si to uvědomili, když pořád řežeme do byrokracie. Takže to je jedna věc.
Já jsem rád, že se podařilo v průběhu toho roku podržet celou řadu akcí, festivalů, to tady nebudu vyjmenovávat. A v těch institucích, které jsme podrželi, v orchestrech, v divadlech, tam je také obrovské množství hudebníků uměleckých, lidí, kteří dělají umění a kteří jsou tím základem a tou hodnotou, o které se tady mluvilo, že to je ten základ, který nemůžeme promarnit. A myslím si, že opravdu velkou část se podařilo díky téhle pomoci a díky nástrojům, které jsme dostali, po dohodě s financemi, držet.
A teď samozřejmě jsme sázeli více na to, že se to uvolní, že se bude více vystupovat. A ta situace, jak víte, není úplně příznivá, takže vlastně nás čeká další práce. Teď jsem někde slyšel, někdo řekl, že ministr kultury v tomto roce, kdy kultura nepracuje, nemá co dělat. To mě dost pobavilo, se přiznám. To mi tak nepřipadá. (S úsměvem.) Nechápal jsem, jak na to přišel, protože zrovna v situaci, jako je tato krize, to znamená samozřejmě, že toho je, nezlobte se, daleko víc než v normálním provozu, kdy taková situace není.
A co se týče těch konkrétních problémů, které tady byly zvednuty. Tady se mluvilo o tom určitém segmentu lidí, ať jsou to hudebníci, tanečníci, zpěváci, herci, kteří zůstali mimo ty oblasti, které jsme pokryli tím, že se jim pokrývají honoráře, že jsou v zaměstnaneckém poměru v nějakých příspěvkových organizací. A tady se mluvilo o tom, že tím, že se nevyplatil ten třetí bonus, tak vlastně zůstali plonkoví. Já tady chci upozornit na jednu věc. Když mluvíme o tom třetím bonusu, tak ten samozřejmě neadministrovalo Ministerstvo kultury. To byla obecnější věc. OSVČ nebyla jenom kultura, to bylo všeobecné. A tady jenom si dovolím polemizovat, že je to tak, jak tady bylo řečeno, že my tady máme zákon, který můžeme použít. Protože já se obávám, že ve chvíli, kdy my bychom to omezili pouze na jeden segment, tak to znamená změnu toho zákona. Takže proto se nedomnívám, že tady máme k dispozici nástroj, který stačí jenom použít. Tak jak já to chápu a jak jsem si to konzultoval s právníky, tak by to musela být změna zákona a není to tak jednoduché. Ale na druhé straně já tady nejsem proto, abych vám říkal, jak to nejde, protože my už vlastně v této věci podnikáme.
Dokonce jsme měli už v tomto týdnu schůzku s paní ministryní financí, kde jsme se dotkli i tady toho a dokonce jsme udělali dohodu, že se budeme zabývat tím, jak využít toho, co už dnes máme, a to je právě ten program COVID Kultura, ve kterém se sice čerpají prostředky a nedokážu vám teď říct úplně přesně, kolik se z těch devíti set milionů vyčerpá, protože to vždycky chodí na poslední chvíli, ale víme, že nám tam určitě docela slušné prostředky zůstanou.
A tady je to, s čím pracujeme už nyní a vlastně s Ministerstvem financí v této chvíli se snažíme dohodnout podmínky, za kterých bych z těch stovek milionů, které tam podle mě budou, mohly čerpat jednak ty firmy - to jsou ty hudební kluby, všechno a další, které se vlastně do toho nedostaly. Takže to, co objednáváme, ty konkrétní podmínky, jakým způsobem by ony do tohoto programu mohly vstoupit - na základě výzvy, kterou vyhlásíme. V případě firem by to bylo opět jaký typ faktur, dokladů, které by dokazovaly tu jejich výdělečnou činnost v oblasti kultury, by musely předložit, abychom jim dali, řekněme určitou formu pomoci pro další období. Takže by to byly jednak tyto firmy. A pak ta další skupina by byly právě ty osoby samostatně výdělečně činné. Na základě třeba čestného prohlášení o poklesu příjmů z hlavní výdělečné činnosti, třeba my bychom chtěli o více než 50 %.
To je právě to, ta čísla, co dohadujeme s Ministerstvem financí, co by bylo to, abychom v rámci programu COVID Kultura, našli způsob, jak pokrýt těch několik tisíc umělců - já to odhaduji třeba, kdybych si to měl tipnout, takových deset tisíc právě těch hudebníků, zpěváků, herců, které bychom dokázali pokrýt. A tady, když bych to kalkuloval na nějakou pomoc - já si tady dovolím říci číslo, doufám, že paní ministryně nebude vykřikovat (se smíchem, obrací se na ministryni financí), co řeknu, třeba 30, 40 tisíc, kdybychom vyplatili, já bych tady nechtěl předbíhat. Jenom se vám snažím, aby to bylo transparentní. To je to, co se prostě snažíme dohodnout, na čem se dohodneme, abychom se vešli do těch peněz, které máme, a to bychom tento segment, o kterém tady dneska vlastně mluvíme, bychom z toho se pokusili pokrýt.
My chceme teď co nejdříve vyhlásit dvě výzvy. Jedna bude pro neziskové organizace, tedy pro ty neprofitní, tam také máme ještě prostředky, kterými jsme schopni a připraveni na tohle použít. A ta druhá je právě toto. To je ten COVID Kultura, který děláme s Ministerstvem průmyslu, a kde se s financemi budeme dohadovat - a už se dohadujeme vlastně, to už běží. Už se dohadujeme o tom, jakým způsobem to postavit, abychom tady mohli pokrýt tu skupinu a ten segment, který nám propadává, protože vlastně nepatří vlastně k žádným příspěvkovým organizacím.
Já vám to popíši úplně přesně, aby to bylo jasné. Jsou to ti umělci a autoři v oblasti kultury, kteří nejsou na hlavním zaměstnaneckém poměru příspěvkové organizace, nebo jiného zaměstnavatele, jako třeba pedagogicky. A ta se bude moci vztahovat jednak na čisté OSVČ nebo na OSVČ v souběhu s vedlejším zaměstnaneckým poměrem, například na autorskou smlouvu a jejich činnost byla tou epidemií zastavena a následně toho musely třeba rušit, ať už zahraniční nebo tuzemská turné. To znamená, to, co tady bylo řečeno, jestliže se situace bude zvlášť nyní vyvíjet tak, že bohužel se nerozvine, tak jak jsme si představovali, tak tím spíš tenhle program podle mě zaslouží spustit, abychom jim... nemohou dělat to, co je jejich živobytí, a bychom se pokusili jim to takto kompenzovat.
To je nástroj, který máme v ruce, se kterým pracujeme, a kde už vlastně někam jsme se dostali. A opakuji, tyto dvě výzvy, chceme teď spustit. Myslím si, že v průběhu října to mohu garantovat, že budou vypsané. To je asi meritum toho, co je tady dneska zvednuto jako hlavní téma. A pokud tohle je to, o co šlo vystupujícím, tak vám mohu za sebe slíbit, že pro to udělám všechno, abychom tuto pomoc doručili. S tím, že, prosím, nemohu tady předložit řadu věcí. Tady byly takové návrhy usnesení, abychom předložili třeba harmonogram rozvolňování pro rok 2020/2021. To se nezlobte, ale to jsou věci, které nikdo není schopen dneska vám předložit ani doručit.
Já prostě zásadně připouštím a uznávám, že ten segment, o kterém vy mluvíte, zůstal, a že tam je celá řada, podle mě skutečně lidí, kteří mají zásadní význam pro kulturu a pro přežití kultury, a že je to, co i já cítím jako dluh, který bych rád splatil. A jinak v podstatě sdílím řadu myšlenek, které tady zazněly a nebudu je opakovat jenom z nedostatku času. A hlavně, abychom to stihli projednat a abychom ten bod dneska uzavřeli, proto tedy své vystoupení ukončím. Doufám, že bylo srozumitelné a budeme třeba i něco hlasovat, pokud bude třeba. Děkuji za pozornost.
