Chtěl bych reagovat. Pan poslanec Kováčik ve svém vystoupení řekl, že se memorandem převádějí pozemky. Tak dovolte, abych na začátku řekl, že memorandem, které bylo podepsáno mezi Ministerstvem průmyslu a firmou Australian Metal Holdings (European ?) se žádné pozemky nepřevádějí. A to vám říkám s naprostou jistotou. Skoro si kladu otázku, kde se podobné soudy rodí, které jsou nepřesné, když to řeknu jemně. Pravděpodobně tuším, protože vím, že existuje analytický materiál Ministerstva průmyslu, ve kterém se zvažovaly všechny možné postupy státu a výhody a nevýhody, které to má, pokud se stát bude snažit zapojit do zpracování a dalších akcí kolem lithia. Takže pravděpodobně se dostal panu Kováčikovi někde do rukou tento materiál, který nikdy nebyl schvalován a který jenom zpracovával jednotlivé možnosti. Nic víc.
Říkám to, protože si kladu otázku, kde se to bere. A je to naprosto zásadní věc, protože pan poslanec Kováčik tady řekne, memorandem se převádějí pozemky...
(Reakce předsedy Kováčika, který sedí vedle řečnického pultu u stolku zpravodajů jako předkladatel: To jsem neřekl, pane ministře.)
A pak řekne, že by si přál, aby memorandum bylo nulitní. Taková argumentace připomíná mnichovskou smlouvu. Memorandum je třeba učinit nulitním. A já se ho ptám, co vlastně tím dosáhneme? Jestliže memorandum bylo podepsáno proto, abychom dohnali čas a chtělo se, aby stát vytvořil podmínky pro to, aby zpracování lithia a výrobní řetězec zůstal v České republice, tak co vlastně tou nulitností získáme? Na to se ptám.
Podívejte, kdo se chtěl zajímat o lithium, protože mám pocit, že 14 dní od tohoto dne už lithium nebude nikoho zajímat, ale kdo se chtěl zajímat o lithium, tak se jím mohl zajímat 14. června, kdy se projednávala surovinová koncepce na vládě. A kdo se speciálně zajímal o lithium, ten měl možnost 17. července, kdy se konala tripartita, které se účastnili zástupci vlády, zaměstnavatelé, zaměstnanci. A tam bylo lithium na programu.
Je celkem zřejmé, že ministr průmyslu vycházel právě z téhle tripartity, kde probíhala dokonce i debata o lithiu poměrně velice v klidu, protože tam byla oproti tomu, co vidím v médiích, na stole skutečně fakta a především to, že všichni účastníci si byli vědomi toho, že je velmi těžké odhadnout, jak to s lithiem v České republice bude a že to budeme vědět až někdy v říjnu příštího roku, kdy bude zpracována studie proveditelnosti, která odpoví na otázky, jak se dá vůbec efektivně těžit lithium v České republice, jestli to bude dávat smysl z hlediska výtěžku, jestli to bude dávat smysl ekologicky, jestli to bude vůbec ekologicky průchodné. A do října příštího roku, přátelé, to skutečně zřejmě vědět nebudeme. Těch rizik je tam obrovské množství. Proto bylo tak těžké zřejmě do tohoto byznysu vstoupit, vyhodnotit, jak se bude pohybovat lithium, jehož cena v současné době na světových trzích klesá, které má poměrně docela velké množství zdatných těžařů od Austrálie, Chile, Číny a podobně, kteří těží lithium v daleko výhodnějších podmínkách ze solanky, což je třikrát méně nákladné, než je těžba z rudy, jak je to v České republice.
A potom hlavní otázky, že vlastně nikdo neví, kam se lithium zítra vrtne, kam se vrtne automobilový průmysl, to všechno jsou rizika, která s tím souvisí. A proto je nejasné, jak studie proveditelnosti dopadne. Ale to nám nebrání v této vášnivé diskusi o rozdělování si něčeho, co ještě běhá po lese. Především 17. července tripartita, která se tomu zevrubně věnovala, dospěla k jednoznačnému závěru, který nikdo nezpochybnil a který byl vám všem k dispozici. Mohli jste se s ním podrobně seznámit. A ten závěr byl jasný, že stát musí postupovat rychle, že musí postupovat podle zákona a že by bylo třeba udělat všechno pro to, aby v případě lithia se dal prostor a udělaly kroky k tomu, aby zpracování lithia a výrobní řetězec zůstal v České republice. To bylo vlastně zadání, které z tripartity vzniklo. A také proto vláda nedávno projednala materiál, který se zhruba jmenuje Ochrana ekonomických zájmů České republiky ve věci strategických, superstrategických a kritických surovin. A tam najdete vyjmenované všechny, které jsou dnes ve světě aktuální díky novým technologiím od zirkonu, kobaltu, ale také fosfátu, koksovatelného uhlí, uranu a nevím co ještě. K tomuto materiálu se zahájil proces, kdy je zájem, aby na těchto strategických věcech do budoucna to byl státní podnik Diamo, který bude mít budoucí možnou těžbu pod kontrolou jako první, i průzkumnou činnost, a stát - vláda rozhodne, jestli se to někomu dá, nebo jestli to zůstane pod kontrolou státu.
Tohle je docela revoluční změna, protože v 90. letech v této zemi hornictví bylo zcela privatizováno a tyto průzkumy se ponechaly zájemcům, kteří prostě přicházejí. Takže tohle byl materiál, který byl přijat nedávno vládou. A protože lithium se vymyká, protože tam ten proces už je v předstihu a začal už v roce 2010 tím, o čem mluvil pan ministr Havlíček, povolením, které bylo uděleno už v roce 2010, a pak opakováno Ministerstvem životního prostředí a rozšířeno v roce 2014 až 2016, tady je situace jiná než u kobaltu nebo wolframu, tady se už něco nastartovalo podle zákonů, které v této zemi takto platí zhruba od roku 1249, kdy podobné právo pro prospektory na těžbu zavedl král Václav I., který tady někde leží na Františku a od té doby je to systém, který platí nejenom u nás, ale všude v civilizovaných zemích kolem, tady se v případě lithia povolení vydala, a tudíž bylo třeba učinit kroky, na kterých byla shoda na tripartitě, aby si stát nějakým způsobem pojistil zájmy do budoucna. A memorandum říká pouze tohle: na obou stranách se konstatuje, že je shoda, že zpracování má zůstat v České republice a také že výrobní řetězec, který by z toho byl, pokud se bude těžit, což je otázka, aby se budoval v této zemi. To je jediné, co ministr Havlíček udělal, za to si zaslouží podle mě spíš pochvalu. Nicméně jsme čtyři dny před volbami a je skvělé z toho učinit hůl, kterou se budeme navzájem tlouct.
Já bych vás chtěl upozornit jenom na jednu věc. Pokud se do toho takto s chutí pustíme jako Naši furianti v té známé české divadelní hře, tak to může dopadnout tak, že právní spory, které kolem toho vzniknou, povedou k tomu, že se ta firma na to tady prostě samozřejmě vykašle. Ona má přitom právo na dokumentaci a další věci ještě na sedm let, takže se s těžbou lithia prostě rozlučme. Připadá mi to celé, jako když se opravdu ti loupežníci perou o ten pytel domnělých zlaťáků, ale díky tomu, jak se řežou, tak z toho pytle je nakonec jenom kupa shnilého listí. A v tom je neštětí této věci. Za 14 dní to nebude zajímat nikoho, ale tím, co děláme dnes, možná zaděláváme na ten malér, že pokud tady byla šance pro severní Čechy udělat s lithiem něco, z čeho by stát mohl mít poměrně slušný prospěch, pokud to celé vyjde, což opakuji, je pořád otázka, a protože rozhodující pro prospěch je právě proces zpracování a výroby lithiových baterií, z čehož by podle analýzy, kterou jsem četl, stát mohl mít až 750 mil. korun, to je daleko víc než těžba, takže pokud dokážeme takhle vést spory a použít to jako hůl, kterou se budeme tlouct po hlavě, tak na tom země prostě prodělá.
Mě mrzí to, že čtyři dny před volbami místo, abychom se bavili o věcech skutečně zásadních, které budou po 21. říjnu důležité, tak se bavíme o něčem, co se pouze hodí. Možná proto, že někomu se nehodí témata, nebo protože potřebuje odvrátit pozornost, ale v každém případě si to lidé nezaslouží. Nezaslouží si to tahle země, protože to je úroveň debaty, která nakonec ve svých důsledcích může poškodit stát. Tak vás prosím, abyste v debatě respektovali fakta a abyste říkali pouze věci, které máte opravdu ověřené, jinak na to všichni doplatíme.
