Děkuji, dámy a pánové. Přihlásil jsem se vzhledem k tomu, že jsem zjistil, že jsem tady jediný ministr a musím tady být. Tak jsem si říkal, že to také budu samozřejmě sledovat. Omlouvám se, že jsem tady jediný. Ale když jsem poslouchal rozpravu, tak mi dovolte, abych se vyjádřil, protože jsem tady vyslechl sérii kritických vystoupení na adresu paní Hany Šabatové a kritiku toho, jakým způsobem vystupuje v tomto úřadu.
Tak mi dovolte, abych vám řekl také svůj názor, protože mi připadá, že ta hodnocení vůči ní nejsou spravedlivá. Přiznám se vám, že si dlouhodobě myslím, že na tento typ úřadu se hodí právě lidé, jako je Hana Šabatová, kteří mají něco společného: Mám na mysli Otakara Motejla, který, tuším, také stál v čele toho úřadu. Vím, že také muž paní Šabatové, Petr Uhl, byl v roli ochránce lidských práv v době, kdy byl Miloš Zeman premiérem v této zemi. A já jsem hluboce přesvědčen, že tento typ lidí patří právě do těchto funkcí, a vysvětlím vám proč.
Všechny tyto lidi včetně paní Šabatové spojuje to, že vlastně v dobách, bez ohledu na to, jaký je tady režim, se jsou schopni stavět na stranu těch, kteří mají nejméně moci. Oni vlastně opakovaně, všichni tito lidé, vždy ať se děje cokoliv a kdokoliv tu vládne, vystupovali na straně bezmocných. To je podstata toho, jak se chovají a proč vystupují tak, jak vystupují. Vy tomu dáváte jiné nálepky nebo se to snažíte klasifikovat jinak, ale já si myslím, protože jsem znal také otce paní Šabatové, Jardu Šabatu, tak vím velmi dobře, že tohle byl hlavní hnací motiv v jejich chování. U nich je pozoruhodné to, že oni kvůli tomu seděli poměrně dlouho ve vězení. Petr Uhl snad seděl ve vězení možná nejdéle ze všech. Jarda Šabata byl také ve vězení a dokonce jeho dcera Hana Šabatová byla ve vězení ještě dřív než její otec. A když jsem se Jardy Šabaty ptal, jaké to bylo, když ho poprvé zavřeli, tak mi říkal: Byla to pro mě obrovská úleva, protože všechny moje děti byly ve vězení kromě mě a já už jsem trpěl, protože jsem byl jediný na svobodě. To je prostě naprosto zvláštní prostředí lidí, kteří mi připadají, že v něčem byli i v tom socialismu jako z ocele, protože tam, kde jiní se báli a netroufali si, oni byli schopni a ochotni vystupovat na ochranu těch, kteří byli ti nejslabší.
A mám pocit, že paní Šabatová tohle dělá dnes stejně jako to dělala ona, jako to dělal její otec, jako to dělal Otakar Motejl, jako to dělal Petr Uhl. A připadá mi, že cena těchto lidí a podobných lidí ve společnosti je velká a nikdo mě nepřesvědčí, ani ta vaše vystoupení mě nepřesvědčí o tom, že pro tuhle zem má zvláštní cenu, když jsou tady lidé, kteří, ať tu vládne kdokoliv, jsou vždycky vůči té moci v jakési zvláštní opozici a hledají způsob, jak v té společnosti najít ty nejslabší a jak se jim snaží pomoci. A to je logika toho, co oni dělají. Chápete, bez takových lidí, připadá mi, by ta společnost byla o hodně slabší a o hodně chudší. To je podstata toho, co dělá paní Šabatová. Rozumíte, dneska existují různé výklady a různé debaty o multikulturalismu a podobně, ale nezlobte se, já v tom co dělá, vidím pořád to samé. Ona hledá ty nejbezmocnější, ona v jakékoliv společnosti neusiluje o to, mít privilegovaný vztah s mocí, ona vždycky stojí v jakési zvláštní opozici. Stejně, jako to dělal její otec, jako to děla Otakar Motejl a další.
A já bych vás rád přesvědčil, že to je něco, co má dost velkou cenu. Ne každý má takovou odvahu, ne každý má takovouto schopnost nedbat na to, co se nosí a říkat si to svoje navzdory všemu. Zvažte to, protože já jsem měl vždycky pocit u paní Šabatové i u jejího otce, že mají v sobě něco, co je jako kdyby z ocele a že nehledí na to, co jim říká ten či onen režim, co je zrovna módní názor. Oni si prostě jsou po svých. Můžete s nimi nesouhlasit, můžete s nimi polemizovat, ale spolehněte se na to, že oni to říkají naprosto spontánně, vědí, co dělají a jsou připraveni za to nést důsledky.
Já, přiznám se, tohle docela obdivuji a i když se můžu v některých věcech i přít třeba i s paní Šabatovou, nemusíme mít stejný názor, vždycky nad tím vším je ten respekt, že ona je z takového těsta, které v této zemi je neobvyklé.
Takže já prostě tyhle lidi obdivuji a myslím si, že patří právě do těchto funkcí.
Omlouvám se, že jsem se takto ozval. Říkám vám, vím, čemu věřím léta, a tak bylo třeba tady o tom podat nějakou zprávu. A děkuji za trpělivost, že jste to vyslechli. (Potlesk některých poslanců.)
