A jenom ještě jednu věc bych řekl, že v současné době mi připadá, že velice roste role knihoven. Někdo by řekl, že je digitální věk, tak co tady strašíte s knihovnami. Ale když se podíváte třeba do Liberce, Hradce Králové, Brna, tak tam máte dneska moderní, velmi dobře fungující knihovny, které se stávají víc než jenom místem půjčování knížek. Jsou to opravdu taková společenská centra, komunitní centra těch měst, která plní celou řadu funkcí. To znamená, a víte, že i další města dneska zvažují, jako třeba Ostrava, stavbu knihovny právě jako určitého centra dokonce. A dokonce i v Praze se podařilo postavit Technickou knihovnu v Dejvicích, kde je možné se podívat, jak takové místo jako knihovna dnes ve světě funguje. Takže i takovýto příklad najdeme zrovna tady i kousek. Nicméně opravdu plnohodnotnou Národní knihovnu nemáme a nejsme schopni ji podle mě vytvořit na půdě, na půdorysu Klementina, i proto třeba, že to je zátopová oblast, tak tam těžko budeme ty knihy skladovat, i kdybychom chtěli někde v podzemí, je to všechno nereálné. Takže je tu nutnost postavit novou budovu.
Já tady velmi zjednodušeně říkám ty argumenty, které bych chtěl předložit nakonec i vládě, a chtěl bych, abychom začali se pohybovat směrem k tomu. A co k tomu potřebujeme? Spolupráci s Prahou. To je myslím ten váš druhý dotaz nebo první. Já jsem zahájil ta jednání s Prahou. Jednali jsme, informoval jsem o tom, že tady musíme začít kooperovat, protože není možné v hlavním městě stavět Národní knihovnu samozřejmě bez dohody s hlavním městem. Tady se musí celá řada věcí sladit a my bychom chtěli po hlavním městě především, aby nám pomohlo v této fázi uvažovat o tom, kde by ta knihovna měla být. To je vlastně první věc, na které se musíme s radními dohodnout. Takže jsme vlastně zahájili, bez Prahy se nedá hnout, jednání s Prahou jsme začali. Samozřejmě Praha s tím obecně souhlasí, to není věc nějakého sporu a teď protože tohle by měla být hlavně tedy akce vlády a státu, ale potřebujeme součinnost samozřejmě pražské radnice při hledání místa. A to je docela zásadní rozhodnutí i z hlediska - to umístění je samozřejmě klíčové dokonce nejenom - i pro Prahu samotnou přirozeně. Takže my vlastně potřebujeme určité rozdělení práce s Prahou obecně, protože se mluví také o koncertní síni, což mně se zdálo, že by právě měla být spíš věcí Prahy a Národní knihovna by měla být věcí vlády. To bylo mé takové provizorní, které jsem v těch jednáních uplatňoval.
A vaše otázka, jestli je současný management Národní knihovny schopen realizovat - no, to kdyby se to rozhodnutí přijalo, tak my nejsme ještě ve fázi ani studie. My potřebujeme dohodu, kde by to mělo stát, pak zpracovat studii. To znamená, já si dovedu představit, že v této chvíli určitě jsme schopni to rozjet, protože kdybychom se rozhodli, že i budeme...
Ano, zkusím odpovědět i na tu třetí část, ke které jsem se ještě nedostal. Tak první věc je, že ta jednání prozatím, která se vedou s hlavním městem Prahou ukazují, že Praha zřejmě neuvažuje tak, že by stavěla se ta Národní knihovna v tom prostoru tuším Prahy 7, nebo kde to původně bylo plánováno, z důvodu možná proto, že už to tam je přehuštěné, já nevím, že už tam těch investic bylo dost. To je věc Prahy. Takže v této chvíli to vypadá, že Praha by hledala i místo výstavby zřejmě jinde. A druhá věc je, že, to se pouštím trochu na nejistý led, ale já se domnívám, že v architektuře současné je deset let poměrně dost velká doba. Za deset let se hodně věcí změní. Těžko si představím, že bychom se za tu dobu jenom tak mohli vracet k něčemu, co tady bylo před těmi lety. Takže mně připadá, že - abych tak řekl - ta věc je neoživitelná v té původní podobě, i když mně se třeba také zamlouvala jako myšlenka. Ale dneska jsme už příliš daleko od toho. A také zřejmě není možné vůbec na tom místě o tom uvažovat. Takže ono je všechno jinak. Jiné bude prostředí, jiné budou podmínky a jinam se dostal celkově i ten vývoj. A bohužel samozřejmě především bych řekl tu není pan Kaplický. Já za sebe si těžko dovedu představit realizaci podobné stavby bez přítomnosti toho architekta. Takže tady je celá řada věcí, proč si bohužel myslím, že to, co vy jste zmínila, je spíš minulost a za sebe vám říkám, trošku můj osobní názor, že se k tomu už vrátit nedá.
