Dovolte mi, abych vás požádal o vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu, který se týká přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě. To znamená, Černá Hora projevila zájem o vstup do Severoatlantické aliance. A já bych vám jenom připomněl, že podle tzv. politiky otevřených dveří, ke které se hlásí Česká republika dlouhodobě, a ta je zakotvena dokonce i v Severoatlantické smlouvě, tak v té je řečeno, že členskou zemí NATO se může stát jakákoli země v severoatlantickém prostoru, která sdílí stejné hodnoty. Je schopna přispět k zabezpečení toho prostoru v členských zemích a je ochotna a připravena přihlásit se k závazkům a povinnostem, které s přistoupením ke smlouvě vyplývají. Takže opakuji, Česká republika vždy podporovala to, aby se s všemi možnými uchazeči zacházelo podle této smlouvy a podle stanovení politiky otevřených dveří. A pokud někdo splní požadavky a je schopen jim dostát, tak by měl být jeho zájem a jeho přihláška regulérně projednána a posouzena.
Využívání této politiky se děje dlouhodobě, v NATO proběhlo už celkem 6 kol rozšíření. NATO se v průběhu rozšiřování rozšířilo o 12 zemí, na současných 28. Je to tedy dlouhodobý několikaletý proces. A já si myslím, že ho lze pokládat za úspěch, protože se tím vymazala celá řada bolestivých dělicích čar, které byly i potenciálním zdrojem konfliktu v tom prostoru kolem nás. Takže právě proto, že se tím ruší přehrady mezi státy, a pokud někdo má zájem, tak se s ním o tom korektně bavíme a posoudíme každou takovou přihlášku, a rozhodneme se, tak se také vytváří určité prostředí a určitá atmosféra.
V případě Černé Hory je to významné proto, že přijetí Černé Hory by mohlo a mělo mít velmi pozitivní vliv na oblast západního Balkánu, která dnes vlastně není docela v klidném a jednoduchém stavu. Kdybychom se podívali na situaci zemí kolem, tak zjistíme, že v některých zemích jsou politické krize, docela vážné. Díky tomu, že EU se potýká s určitými vnitřními problémy, tak se v něčem i znejisťuje politika rozšiřování EU, a tím pádem pro země západního Balkánu není jasná strategie, nebo není jasný výhled a perspektiva k možnosti ucházení se třeba o členství v EU. A tohle – v některých zemích se to dá říct úplně konkrétně – do určité míry přispívá i k destabilizaci zemí Balkánu.
Takže to, že by Černá Hora takto byla v tom procesu přistupování pozitivně brána a přijata, je něco, co si upřímně myslím, by mohlo přispět k uklidnění. Protože právě tady by se ukázalo, že ta politika otevřenosti stále platí. Minimálně tedy v případě Aliance. V případě EU všichni tušíte, že se nějaké brzké rozšiřování EU nechystá.
Popravdě řečeno, Česká republika a některé další země střední a východní Evropy jsou jediné, které to téma v Evropské unii vrací. Asi si dovedete představit, že o ně zase tak velký zájem v současné době není. To říkám popravdě. A teď mluvím o Evropské unii.
Domnívám se, že tady tato politika přistupování nebo otevřených dveří určitě pomáhá k budování důvěry a je určitým předpokladem spolupráce. Když se zeptáte na Černou Horu a její připravenost, tak já pokládám za důležité tady zmínit to, že Černá Hora má ten cíl – vstup do EU a NATO – skutečně dlouhodobě. Jsou to dvě hlavní strategické priority zahraniční politiky. Vlastně to říká Černá Hora už od roku 2006, od vyhlášení nezávislosti v černu 2006. Dá se říci, že v současné chvíli je v zemích regionů západního Balkánu v integračních procesech určitě nejdále.
Důležité je připomenout, že 16. října proběhly v Černé Hoře řádné parlamentní volby, které měly poměrně vysokou účast. Zúčastnilo se jich rekordních 72 % voličů. A já si myslím, že výsledek voleb potvrzuje širokou podporu obyvatel právě k tomu euroatlantickému směřování země. I když nevím, jestli jsou výsledky úplně přesně sečtené, ale dá se říci celkem jednoznačně, že ty strany, které prosazují vstup do NATO, v nich získaly jasně většinu hlasů voličů.
Opakuji, tento vstup byla priorita pro Černou Horu. A pro Českou republiku je tento vstup také významnou součástí priorit české zahraniční politiky. Vy víte, že zájem o západní Balkán je stabilní součástí naší zahraniční politiky, na kterém je široký konsensus všemi relevantními parlamentními stranami, takže v tom nemáme žádné ideové spory. Zájem o západní Balkán a jeho stabilizaci je něco, co všichni tady, skoro si snad mohu dovolit říci, poměrně dost sdílíme. Máme dokonce v Černé Hoře jako Česká republika řadu poměrně významných projektů. Řekl bych teď hlavně třeba v oblasti energetiky bych zvýraznil, protože Černá Hora si vybrala Českou republiku jako strategického partnera v oblasti energetiky. To je takový konkrétní projev toho, že my tam opravdu máme spolu co dělat a jsou tam poměrně docela zásadní projekty pro českou energetiku.
To je z hlediska významu v bilaterálních vztazích. Jakkoli Černá Hora není velká země, tak si myslím, že toho děláme společně hodně. Určitě víte o poměrně dost velkém zájmu českých turistů o Černou Horu, což také není nezajímavá malá věc a také to sehrává významnou roli při poznávání té země z naší strany.
Já bych vás ještě naposledy ve svém úvodním vystoupení informoval o tom, že protokol o ratifikaci podléhá ratifikaci všech členských zemí NATO. Já jsem se účastnil jednání ministrů zahraničí, kde na tom byla shoda, všichni se na tom shodli, že se ten vstup podpoří. Teď probíhá ratifikace v parlamentech a z těch 28 členských zemí prozatím ratifikaci v parlamentech provedlo 10. Já vám je vyjmenuji, abyste věděli, kdo už ratifikoval v parlamentu. Je to Island, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko, Albánie, Bulharsko, Polsko, Turecko, Rumunsko a Lotyšsko. Takže ratifikace, tak jako tady dnes v Praze, probíhají i v dalších městech. A opakuji, v deseti už úspěšně proběhly.
